V pátek 31. 10. přijal papež Benedikt XVI. v Klementinském sále ve Vatikánu účastníky plenárního zasedání Papežské akademie věd, kteří se v těchto dnech sešli v Římě, aby zde diskutovali na téma „Vědecké chápání evoluce vesmíru a života“. Mezi vědci byl přítomen i světově známý anglický fyzik Stephen Hawking, který se osobně setkal s papežem, jenž mu také požehnal; italské deníky hovoří o setkání jako o historickém.

Ve svém projevu papež Benedikt XVI. zdůraznil, že mezi vírou ve stvoření a vědou není rozpor, což byl názor, jak papež připomíná, již jeho předchůdců Pia XII. a Jana Pavla II. Papežova slova mají velký význam zvláště dnes, kdy bojovní ateisté, jako například britský zoolog Richard Dawkins, rozhodně prohlašují, že kreacionismus představuje vědecky testovatelnou a moderní vědou falzifikovanou teorii (srov. jeho nedávno publikovanou knihu The God Delusion). Pokud ovšem chceme tvrdit, že mezi pohledem na stvoření světa a člověka a vědeckým názorem není skutečný spor, je nutné upřesnit, jak vlastně církev stvoření světa a člověka vykládá. Benedikt je v tomto ohledu velmi jasný (v odstavci, ve kterém svůj názor vyslovuje, nemohu nevidět druhý artikul 44. otázky první knihy Summy Teologické Tomá-še Akvinského): problém stvoření světa je problémem metafyzickým, jenž se v plném světle ukazuje v okamžiku, kdy se zaměříme na bytí světa. To se v kreacionistickém pohledu ukazuje jako plně relativní, závislé, svět je pouhou participací na bytí, veškerá stvoření skutečnost odkazuje na svůj zdroj a ontologický základ, jímž je první Bytí, Bůh, který není bytím skrze participaci, ale esenciálně.

Jinými slovy, kreacionismus se prvořadě nezaměřuje na otázku vývoje vesmíru a mechanismů, jimž tento vývoj podléhá, ale na existenci vesmíru jako takového. Jestli byl v předchozích papežových myšlenkách vliv Tomáše Akvinského implicitní, ve výkladu teorie stvoření se Benedikt na Andělského doktora odvolává zcela otevřeně a v podstatě jen několika jednoduchými slovy vymezuje její základní kontury. Podle Tomáše – a pro někoho to bude možná znít překvapivě – nevyjadřuje idea stvoření žádný pohyb či změnu, ale vztah čisté závislosti. Na stvoření můžeme nahlížet ve svou perspektivách: aktivní a pasivní. Z aktivního pohledu (creatio active sumpta) je stvoření Boží stvořitelská činnost a tedy Bůh sám uvažovaný vzhledem ke stvořenému světu, Bůh jako ontologický základ udržující celý svět v bytí. Nikoli tedy Bůh deistů, Bůh geometr, ale Bůh, který neustále udržuje v bytí celý stvořený svět, od galaxií přes člověka až po nejdrobnější zrníčko prachu. Uvažujeme-li stvoření pasiv-ně (creatio passive sumpta), uvažujeme ho z našeho pohledu, z pohledu stvořené reality: a zde se stvoření ukazuje jako reálný vztah závislosti celé stvoření reality na Bohu.

V těchto několika jednoduchých větách je obsaženo křesťanské chápání stvoření, třebaže jen ve svých základních a i pouhému filozofickému rozumu dostupných obrysech. Nikoli pohyb, změna, nemožnost evolučních procesů popisovaných přírodními vědami, ale vztah závislosti světa na Bohu, ze kterého vše pochází, který vše udržuje v bytí, a ke kterému celá stvořená skutečnost směřuje. Na závěr své promluvy Benedikt připomněl slova svého předchůdce Jana Pavla II., podle kterého vědecký pokrok a vědecká pravda pomáhají filozofii a teologii k plnějšímu pochopení lidské osoby a zjevení, a všem členům Papežské akademie věd a jejich rodinám požehnal.

Foto: Osservatore romano