Ve věku 79 let zemřel dnes ve svém sídle v Peredělkinu u Moskvy patriarcha moskevský a celé Rusi Alexij II. Bez uvedení příčiny úmrtí to oznámila tisková služba patriarchátu. Agentura AP připomněla, že patriarcha dlouho trpěl srdeční chorobou. V Moskvě ohlásily zvěst o úmrtí patriarchy zvony více než šesti stovek pravoslavných chrámů, podobně se stalo i v dalších kostelech po celé zemi. Soustrastné poselství již v televizním přenosu vyslovil prezident Dmitrij Medveděv.

"Naši zemi, naši společnost postihl obrovský žal," uvedl Medveděv, který je nyní na návštěvě v Indii. Připomněl, že patriarcha byl nejen duchovním vůdcem, ale i "velikým občanem Ruska" a "skutečným pastýřem, který byl se svým stádem v dobách pronásledování i obrození víry". Zasloužil se o svobodu svědomí a vyznání, jakož i o občanský smír mezi mnoha národnostmi a vyznáními v Rusku.

Alexij II. vedl ruskou pravoslavnou církev od smrti svého předchůdce Pimena v roce 1990. Byl to její šestnáctý patriarcha od zřízení této funkce na konci 16. století. Byl označován za prvního v poslední době, který byl do této funkce zvolen bez tlaku sovětských úřadů. Podle některých zdrojů byl agentem sovětské tajné služby KGB (čímž by ovšem nijak nevybočoval z řady mnoha dalších sovětských církevních představitelů, pozn. red.)

Narodil se v Estonsku jako Alexej Ridiger, v roce 1949 dokončil pravoslavný seminář v tehdejším Leningradu. Po zvolení patriarchou vehementně prosazoval práva církve a svobodu vyznání, stavěl se však proti působení katolických misionářů v bývalých sovětských republikách.

Ruská média připomínají, že díky patriarchově působení se v zemi začal obnovovat církevní život - opravovaly se a stavěly kostely a kláštery, duchovní semináře a školy. K jeho největším úspěchům patřilo sloučení s exilovou ruskou pravoslavnou církví. Dobré vztahy udržoval i s představiteli jiných církví v zemi, avšak nevyslyšel volání ruských katolíků po pozvání papeže do Ruska.

Po roce 1990 byly v Rusku vybudovány stovky nových chrámů a symbolem návratu pravoslaví do ruského života se stala výstavba chrámu Krista Spasitele, který nechal v roce 1931 vyhodit do vzduchu komunistický diktátor Josif Stalin. Stavbu nechal v 90. letech obnovit prezident Boris Jelcin, s nímž Alexij II. udržoval nadstandardní vztahy. Tyto vztahy pak měl i s dalšími prezidenty a politiky. Poté, co ho Putin v roce 2000 pozval na svou prezidentskou inauguraci, patriarcha zval prezidenta na oslavu všech pravoslavných svátků. Alexij byl také častým hostem v médiích a účastnil se všemožných akcí pořádaných Kremlem. Pod jeho vedením se církev stala i podnikatelským subjektem, který dostává také štědré dary od státních podniků.

Vatikán však rychle reagoval na jeho úmrtí vyjádřením "překvapení a bolesti". "Patriarchovi Alexiji II. připadl úkol vést církev v období velkých přeměn. Dokázal se ho zhostit s velkým smyslem pro odpovědnost a s láskou k ruské tradici," řekl tajemník papežské rady pro jednotu křesťanů Brian Farrel.

Velký zármutek na Alexijovým úmrtím vyslovil bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov, kterého patriarcha podpořil v době puče proti němu v roce 1991. "Jsem otřesen, těžko hledám slova. Choval jsem k němu nesmírnou úctu," řekl.

Určit datum pohřbu má v sobotu synod pravoslavné církve, pravděpodobně se tak podle médií stane 7. či 9. prosince v Bogojavlenském chrámu v Moskvě. Synod má také vybrat dočasného zástupce hlavy církve, než bude zvolen nový patriarcha, což by se mělo stát do šesti měsíců.

V minulém století byl patriarcha Tichon vybrán losem z tří kandidátů, další tři patriarchové byli dosazeni sovětskými úřady. Až Alexij II. byl zvolen v tajném hlasování z tří uchazečů.

Mezi potenciálními nástupci média zmiňují čtyři jména, minského metropolitu Filareta (Bachromejeva), předsedu komise synodu pro kanonizaci, metropolitu Juvenalije (Pojarkova), předsedu oddělení vnějších vztahů moskevského patriarchátu, smolenského a kaliningradského metropolitu Kirilla (Gundjajeva) a vedoucího moskevského patriarchátu, kalužského metropolitu Klimenta (Kapalina). Všichni jsou členy synodu.

Svého času se mluvilo o tom, že metropolité Kirill a Kliment se spolu nesnášejí, a proto prý patriarchu při cestě do Lotyšska nedoprovázel Kirill, ale Kliment.

Ten se stal poslední dobou stálým členem patriarchova doprovodu, ale jinak na veřejnosti nevystupuje. "Ministr zahraničí" pravoslavné církve Kirill naopak býval považován za druhou osobu v církvi po patriarchovi, v četnosti vystoupení v médiích jej dokonce předčil. Nejednou se setkal i s papežem Benediktem XVI. Není však vyloučeno, že preláti zvolí do svého čela někoho zcela jiného.

Alexij II. trpěl v posledních letech ischemickou chorobou srdce a překonal několik infarktů a těžký záchvat mrtvice v roce 2002, z kterého se zotavoval celý rok. Loni byl hospitalizován ve Švýcarsku, což bylo potvrzeno poté, co se nezúčastnil pohřbu někdejšího ruského prezidenta Borise Jelcina.

Začátkem prosince se vrátil z další léčebné kůry v Německu. Smrt však byla překvapení, ještě na dnešek měl naplánované vystoupení v debatě o ruštině a kulturních hodnotách. Po oznámení úmrtí začali věřící přinášet kytice květů k moskevskému sídlu patriarchy.

Poznámka redakce: Patriarcha Alexij II. obdržel na počátku osmdesátých let čestný doktorát Evangelické teologické fakulty v Praze (tehdy Komenského evangelické bohoslovecké fakulty). Byl jedním z řady sovětských církevních představitelů, kterým tehdy pod komunistickým tlakem tato fakulta, jedno z málo renomovaných teologických učilišť v tehdejším východním bloku, udělila svůj čestný doktorát. Slavnosti se účastnila i delegace sovětského velvyslanectví. Alexij II. pří této příležitosti pronesl obsáhlou a důstojnou přednášku o dějinách křesťanství na Rusi. V návaznosti na jeho návštěvu v Praze pak pozval velkou skupinu studentů fakulty na návštěvu Moskvy a Petrohradu (tehdejšího Leningradu).

Foto: BBC