Nový český celovečerní dokumentární film režiséra Víta Janečka Ivetka a hora je výjimečný hned z několika důvodů. Především je to volba tématu – mariánská zjevení v polovině 90. let u Litmanové. Pak je to také dílo vyzrálého autorského přístupu k duchovnímu a náboženskému tématu, kdy vyzrálost zároveň znamená pokoru. To nás překvapí o to více, když si uvědomíme, že film vznikl v koprodukci s Českou televizí, jejíž mladí tvůrci se vyznačují převážně přístupy a vlastnostmi veskrze opačnými, tedy bohorovným všeználkovstvím, kdy nevědomost je maskována výsměchem, ironí a klipovou myšlenkovou, obrazovou a zvukovou roztříštěností. Ovšem důvodem rozdílné povahy tvůrců filmu Ivetka a hora jistě není jen to, že již, s prominutím, nejsou tak mladí, či že jsou vybaveni větší mírou profesních zkušeností. Na prvním místě vidím na filmu upřímnou snahu přiblížit se k Tajemství, nikoli ho ovládnout, obejít či „vysvětlit“. Přiblížit se na dohled a v pravý okamžik se zastavit, zůstat stát, rozhlédnout se kolem. Vždyť není cílem proniknout jistou clonu, za níž vidět nelze, ale spíše se obrátit a hledat stopy, odlesky světla ve tvářích, předmětech, událostech, které známe, a přece je můžeme pod vlivem onoho Tajemství vidět i jinak...

Ivetka a socha Panny Marie

Na druhé straně se tvůrci vyvarovali i opačného extrému, tedy přesládlé líbivosti a charitativně omalovánkových „křesťanských magazínů“. Na svém vymezeném stanovišti, kde se zastavili, nepozbyli autoři kritické myšlení, pozorovací talent, zdravý svěží humor a citlivost ke krajinnému koloritu. Uvědomíme si velmi zdařilou skladbu a vyváženost filmu, v němž můžeme často putovat spolu s panoramatickými kruhovými záběry po okolní přírodě zaplněné osobitými postavami. Protagonistka filmu Iveta Korčáková – Hudáková sice od počátku vystupuje do popředí, ale zároveň je její příběh vyprávěn v jakémsi opětovném návratu či začleňování do původního rusínského folklóru, jehož organickou součástí je i řeckokatolická náboženská tradice. Teprve v tomto celostním kontextu můžeme pravdivě nahlížet samotný děj, příběh, založený na vyprávění vizionářky o autentickém prožitku zjevení Panny Marie na hoře Zvir u Litmanové.

Ze svatby Ivetky na místě zjevení

Režisér Vít Janeček si musel být dobře vědom toho, že zdrojem účinnosti a pravdivosti díla je klasická dramatická stavba založená na postavách a jejich charakterech, prostředí a jeho povaze a ději jako obrazu skutečného jednání. Postavil na těchto kategoriích dokument, který je ve výsledku mimořádně přesvědčivý i pro ateisty, což potvrdí jistě i většina návštěvníků projekcí v českých kinech. Výsledkem, k němuž směřujeme, potom vůbec nebude otázka o pravdivosti či skutečnosti „zjevení“, ale jeho hodnotu a pravdivost budeme nahlížet na základě pravdivosti životního příběhu Ivetky. A pravdivost jejího příběhu, jak vidíme po všech zvratech, pochybnostech a peripetiích až k radostné (zatím) svatbě, je zcela nepochybná, a to i v jeho neukončenosti, neboť příběh pokračuje, tak jako pokračuje i příběh Hory po oficiálním „ukončení zjevení“. Ivetka dále bude „žít svůj život“, a Hora bude dále místem pro setkání poutníků z různých koutů světa s Tajemstvím. Na závěr už zbývá jen poděkovat autorům za opravdový divácký zážitek.

Autor je redaktorem časopisu Moravsko-slezské křesťanské akademie Dialog Evropa XXI . Foto z propagačního materiálu k filmu