Naši mudrci učili, že poté, co svatý Chananija ben Teradjon byl umučen římským císařem, jeho dcera byla na císařův rozkaz prodána na trhu s otroky jako prostitutka. Její sestra, manželka rabiho Meíra, prosila svého manžela, aby ji od tohoto zneuctění zachránil. Meír vzal čtyřista dirhemů a řekl: „Zůstala-li čistá, Bůh jí pomůže a způsobí kvůli ní zázrak.

Meír přišel ke své švagrové v převleku a nabídl ji za její službu čtyřista dirhemů. Ta mu ale řekla: „Nemohu, menstruuji.“ Tak Meír poznal, že zůstala čistá. Šel k jejímu strážci a nabízel mu čtyřista dirhemů za její propuštění. Řekl mu, aby jednu polovičku použil pro její záchranu a druhou si nechal.

Ale strážce měl strach císařův zákon porušit. Meír ho ujišťoval, že se mu nic nestane a poradil mu, aby, kdykoliv se octne v ohrožení, zvolal: „Bože rabiho Meíra, zachraň mě.“ Strážce se mu posmíval a namítl: „Jak mi dokážeš, že to funguje?“

Císařskou pokladnu hlídali zuřiví psi. Meír do ní vešel, psi se na něho vrhli a on zvolal: „Bože rabiho Meíra, zachraň mě.“ Nato se psi zklidnili. Strážce to přesvědčilo a dceru rabiho Chananiji ben Teradjona, kéž pokojně odpočívá v Edenu, propustil.

Císař se na strážce rozběsnil a nařídil, aby ho ukřižovali. Ale když ho věšeli na kříž, zvolal: „Bože rabiho Meíra, zachraň mě.“ Nato mu nikdo mu nemohl ublížit. Císař se na Meíra začal vyptávat, nechal si ho popsat a namalovat jeho podobiznu. Pak poslal armádu, aby ho vyhledala.

Jednoho dne, když Meír byl na tržišti, si ho všimla císařova stráž. Meír utekl a schoval se v nevěstinci, kam kdysi byla uvržena jeho švagrová. Nikdo nevěřil, že muž jako rabi Meír by někdy vstoupil do bordelu. Tak se mu podařilo upláchnout. Poté rabi Meír a jeho žena utekli do Iráku, kde zůstali až do konce svého života.

Naši mudrci také vyprávějí příběh o prostitutce, která žila na ostrovech. Cena, kterou žádala za svou službu byla čtyřista zlatých dirhemů. Jeden rabínský student tuto hromadu peněz našetřil a vydal se za ní. Přijel do jejího budoáru, předal peníze jejímu sluhovi a ten ho k ní zavedl. Uviděl před sebou sedm postelí—šest stříbrných a ta nejvrchnější byla zlatá. Stály nad sebou a ke každé vedl bronzový žebřík. Prostitutka ležela na nejvyšší posteli a vyzvala ho, aby ji tam následoval.

Ten chlapec se svlékl donaha, a když sňal bederní roušku, jeho rituální třásně se před ním zjevily jako svědectví jeho zvrhlosti a pleskly ho přes tvář. Vyděsil se k smrti, posadil se na podlahu, přitiskl si k tělu svlečené šaty a rozbrečel se. Prostitutka řekla překvapeně: „Přísahám při bohyni lásky Venuše, že odtud neodejdeš dokud mi neřekneš, jakou jsi na mě nalezl vadu.“

On jí odpověděl: „Přísahám při chrámové službě, že vživotě jsem neviděl tak krásnou ženu jako jsi ty, ale my máme v Tóře zákon o rituálních třásních navlečených přes bederní roušku a v něm stojí dvakrát za sebou psáno: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh.“ Podruhé je to tam proto, že nás Bůh bude trestat za spáchané hříchy. Rituální třásně mi teď ten zákon připomněly.“

Odpověděla: „Nepustím tě odtud, dokud mi neřekneš své jméno, odkuds přišel a ve které madrase jsi studoval Tóru.“ Napsal na papír, co po něm žádala a uprchl tamodtud zpět do akademie, šťasten, že nespáchal hřích.

Prostitutka prodala svůj majetek a rozdělila ho: třetinu dala chudým a třetinou uplatila své zaměstnavatele, aby mohla odejít. Třetí díl si sebou vzala na cestu do madrasy rabiho Chijji. Když se s ním setkala, ten díl mu nabídla, aby z ní udělal židovku. Zeptal se jí: „Nemělas někdy co do činění s některým z mých studentů?“

Přiznala, že měla a dala rabimu Chijjovi papír se všemi údaji. Nato rabi Chijja zavolal svého studenta. Když ji spatřil, málem zemřel hanbou. Ale rabi Chijja mu řekl: „Jdi a připrav tuto ženu ke konverzi. Dopřej si v souladu s Tórou co sis odepřel, protože to bylo zakázáno.“ Jestliže toto je odměna za dodržování přikázání Tóry v tomto světě, oč větší bude odměna ve světě, který má přijít!

(z Knihy útěchy rabiho Nisima od B. Visotzkého; z angličtiny přeložil Jaroslav E. Sýkora)