Vrak starého amerického bouráku a výmluvný nápis Quo vadis Cuba? Plakát s těmito motivy zval k návštěvě konference, která se minulý týden uskutečnila v Praze. Už podruhé českobratrská církev evangelická ve spolupráci s Ekumenickou radou církví a organizací Člověk v tísni uspořádala setkání, při němž vyjádřila podporu politickým vězňům a snahu o pomoc kubánským křesťanům. Za mřížemi sedí pro své přesvědčení více než padesát mužů. „Provinili se“ členstvím v Křesťanském osvobozeneckém hnutí, podpisem akce Varela nebo tím, že působili jako nezávislí novináři či knihovníci. Délka trestu se mnohdy pohybuje okolo dvaceti let a někdy tuto hranici přesahuje.

Může vůbec evropský turista, který na Kubu přicestuje, navázat hovor s místními křesťany?

„Zdálo se mi, že to pro nás bylo jednoduché. Byli jsme v nějakém oficiálním centru, kde jsme mohli mluvit s mnohými lidmi,“ sděluje své zkušenosti farář Bernard Martin. Z Kuby se vrátil teprve před několika dny. „Nepociťovali jsme žádný dozor ze strany státu, i když ten policejní dohled tam jistě existuje.“ Jiné zážitky má Jitka Klubalová, koordinátorka komise pro Kubu. „Jakmile cizinec vyjede z Havany na venkov, lidé si všímají, že má auto z půjčovny a jsou opatrnější. Když jsme zastavovali u kostelů na vesnicích, jistá obezřetnost tam byla znát.“

O náboženském smýšlení společnosti na Kubě si můžeme vytvořit jen přibližnou představu, poněvadž oficiální statistiky neexistují a informace nestátních organizací se rozcházejí. „Procentuálně nejsilnější zastoupení má římskokatolická církev. Odhaduje se, že tam je 40-45 % katolíků, z některých údajů vyplývá asi 60 %. Protestanté jsou zastoupeni přibližně 5 %,“ přibližuje situaci na ostrově Jitka Klubalová. „Na Kubě je velmi oblíbené náboženství, které se jmenuje santerie, což je synkretismus východoafrických náboženství a římskokatolické církve. Asi 70% lidí se setkalo s nějakou formou kultu tohoto náboženství. Pak jsou tam samozřejmě menší skupiny protestantských církví, letniční církve. Žije tam asi 1200 Židů, kteří jsou asi jenom v Havaně, vyznavači buddhismu, bahájí. Je tam velké hnutí tak zvaných domácích církví, homechurches, ke kterým se hlásí podle některých údajů až 200 000 lidí. To jsou malé skupinky věřících, které se setkávají jen po domech, protože na Kubě je velmi složitý proces registrace nových církví. A dále je obtížné získat vlastní bohoslužebnou místnost nebo si opravit starší kostel. Věřící se tedy scházejí po domech jednotlivých domácích církví. Samozřejmě pod kontrolou režimu a za velmi přísných podmínek.“

Konferenci završila ekumenická bohoslužba v evangelickém kostele U Martina Ve zdi. Jak ve své promluvě řekl farář Svatopluk Karásek, kubánští křesťané patří Bohu a nikoli státu, který si na ně osobuje vlastnické právo. „Svou modlitbou se vměšujeme do vnitřních záležitostí Kuby a přes hranice voláme to heslo, co mají napsané sušené mumie mnichů v Brně: Byli jsme, co jste. A budete, co jsme. Byli jsme pronásledováni a zavíráni jako dnes vy, ale pevně věříme, že jednou budete jako my dnes. Svobodní občané se svými povinnostmi, se svojí vírou a se svými právy.“

Českobratrská církev evangelická také křesťanům na Kubě posílá materiální pomoc, kterou na místě distribuují její partnerské církve.

Více o situaci na Kubě v rozhovoru našeho magazínu se spoluorganizátorem konference Peterem Morée zde