Pan Bartoň ve svém článku kritizuje "umlčení" a vyhoštění Davida Dukeho. V poznámce na jeho konci dokonce napsal "pokud bychom chtěli garantovat svobodu projevu jen křesťanským duchovním, ne však např. islámským radikálům, není možné tak učinit bez výrazného hodnotícího soudu, který vychází z toho, jaké názory zastáváme" a zjevně takovéto používání hodnotících soudů považuje za nepřijatelné. OK, má právo si to myslet, já si zase myslím, že takový postoj je založený na morálním relativismu, který je vysloveně v rozporu s křesťanským pohledem na svět, neboť křesťanství má svůj absolutní hodnotový systém, s nímž je nerozlučně spjato a jehož relativizaci prostě nepřipouští.

Rozdíl mezi islámským fanatikem, prosazujícím vraždu ze cti či vyhlazení nevěřících, a křesťanským duchovním, který odmítl spolupracovat se zločineckým režimem, totiž existuje a je právě v těch hodnotách a v jejich správnosti. Proto je nanejvýš nevhodné, ba přímo nechutné, dávat je a perzekuce proti nim zaměřené do jednoho pytle na stránkách křesťanského magazínu, který by jako první měl být schopen tento rozdíl reflektovat. Hodnotící soudy jsou společností běžně používány pro povolení/zákaz nějaké činnosti. Společnost bez nich ani nemůže fungovat. Činnost zlá a škodící společnosti je a má být zakazována, nezpůsobí-li tento zákaz více škody, než užitku. Samozřejmě někdy je klasifikace té či oné činnosti obtížnější a tam je třeba být opatrný. Ovšem to není případ pána, na jehož vyhoštění autor postavil svoji úvahu.

Nejvíc mne zaujalo páně Bartoňovo pobouření nad zrušenou přednáškou, protože to podle mne názorně demonstruje naprosto zavádějící a nelogický pohled na svobodu nejen slova. Odkdy jsou univerzitní prostory určeny k tomu, aby tam přednášel každý, kdo si o to řekne? Je přece nanejvýš správné, aby univerzita požadovala určitou úroveň od každého, koho nechá přednášet ve svých prostorách. Protože univerzita garantuje vzdělání, měl by každý, kdo přednáší v jejích prostorách, poskytovat informace na určité úrovni. Kde se o úrovni, kterou je pan Duke schopen poskytnout, lze přesvědčit lépe, než v Dukeho knihách a předchozích přednáškách? Můj názor je takový, že žádná univerzita, která si chce dostát pověsti vážené vzdělávací instituce, nemůže nastavit podmínky poskytnutí přednáškové místnosti tak, aby je pan Duke splnil. Jako kontroverzní bych vnímal i moderovanou diskusi. A ještě jedna podstatná otázka: kdo dal panu Bartoňovi právo omezovat svobodu univerzity vybírat, komu a za jakých podmínek poskytne své prostory?

Jiný příklad: University of Notre Dame, pozvala Baracka Obamu jako prvního mluvčího na slavnostní vyřazení absolventů, při této příležitosti mu má být udělen i čestný doktorát univerzity. Přitom mezi katolickou církví a Barackem Obamou to vře, neboť Obama je natolik fanatický zastánce potratů, že nejenže prosazuje jejich prakticky absolutní liberalizaci až do "prvního nadechnutí", ale vystupuje tvrdě i proti výhradě svědomí (byť se ji pro nesouhlas dokonce i jinak propotratových demokratických voličů nakonec ještě neodvážil zrušit, ač to původně plánoval udělat na letošní Zelený čtvrtek) a dokonce prohlašuje, že přinutí všechny nemocnice v USA, aby potraty prováděly, čímž myslí skutečně všechny, včetně nemocnic katolických. Protestní petici proti tak zhůvěřilému výběru osoby k vyznamenání už podepsalo asi 350 tisíc lidí, mezi protestujícími je asi 50 amerických biskupů, ovšem univerzita (nad níž biskupové nemají kontrolu, protože je řízena řeholníky) se zaštiťuje svobodou projevu a tvrdí, že některé názory a politické kroky Obamy mohou sice být vnímány jako vyloženě nechutné, ale jinak jde o bezesporu inspirujícího vůdce.

Třetí příklad naprosto nepřijatelného chápání svobody slova, už vyloženě patologický, najdeme u pana Slačálka v článku Jak se dělá cenzura na Britských listech, v němž vyjadřuje pohoršení nad "potlačováním svobody umění", ke kterému mělo dojít zrušením výstavy Petera Fusse. Tento "umělec" prokázal opravdu podivné představy o tom, jak uspořádat uměleckou výstavu: prostě vzal fotografie z filmů Schindlerův seznam a Pianista, na nichž nacisté vraždí Židy, a vylepšil je tím, že vraždícím esesákům přidělal pásky se znakem státu Izrael. Celé toto "umělecké dílo" vystavil ve dnech, kdy si Židé a celý svět připomínají holokaust, a navíc v galerii, která sídlí v nemovitosti náležící Pražské židovské obci. A (ó hrůzo, cenzura!!!!) ta výstava byla zrušena. Představte si, že Židé se odvážili dokonce galerii pohrozit, že ji vyhodí z podnájmu, jestli tu výstavu hned nezavře! A dokonce se našli i takoví, co výstavu navštívili a v návalu pobouření se odvážili roztrhat několik kousků "uměleckých fotografií", čímž nepochybně způsobili škodu, ze které se polské umění už nikdy nevzpamatuje...

Ať si Duke přednáší klidně na Václavském náměstí nebo na Řípu a stačí mu na to posluchači ochotní přijít a mikrofon (samozřejmě pokud ho oprávněně nezadrží, nezavřou nebo nevyhostí). Ať si Peter Fuss vystaví svá díla kdekoliv, kde mu to majitel dovolí. Ať si Obama dostane třeba deset doktorátů od univerzit spojených s levicí a k tomu Medaili svobody od NARALu. To je o svobodě slova a vyjádření. Jinou věcí ale je přednášení či vystavování v určitých prostorách konkrétních institucí, vyznamenávání určitými institucemi. To není věc svobody slova, to je věc majitele či provozovatele, jeho cti, svobody a povinnosti. O svobodě je totiž i to, že univerzita pošle Dukeho do háje, že židovský (či jakýkoliv slušný) vlastník nemovitosti vyhodí Fussovu výstavu i s hostitelskou galerií. O svobodě (a povinnosti) je, že katolická univerzita, která své katolictví dosud nespláchla do záchodu, o vyznamenávání lidí, jako je Obama, nemůže ani uvažovat. O svobodě je i to, že si člověk bude o těchto lidech myslet, že za normálních časů, v normální společnosti, by se tím, co napsali, vytvořili a dělali, zdiskreditovali tak, že by s nimi slušný člověk nepromluvil, že slušný deník/televize by s takovými nikdy neudělali rozhovor. Že galerie vystavující podobné zhovadilosti, jako jsou fotomontáže pana Fusse, přijdou o návštěvníky a možná i střechu nad hlavou, bydlí-li v pronájmu. O svobodě je to, že mnohde na americkém evangelikálním venkově nenajdete v trafice vystavený jediný erotický časopis - protože ti prodejci, co se odmítali podřídit tomuto požadavku, byli bojkotem přivedeni k bankrotu.

Jako člověk ne příliš intelektuální a snažící se používat spíše zdravý selský rozum a rozbor faktů, než bezbřehé a ničím (a především morálkou) neomezené filosofování, si myslím a odvažuji se i tvrdit, že normální, žádoucí a ideálně svobodný je svět, kde v univerzitních prostorách nepřednášejí volně o historii a Židech antisemité a popírači holokaustu, kde v křesťanských knihkupectvích nenarazím v koutku dětské literatury na "výchovné" knihy militantního ateisty Pullmana, kde církevní instituce nevlastní nakladatelství produkující pornografickou literaturu (viz skandál v Německu), kde katolické univerzity nevyznamenávají fanatické prosazovatele potratů a kde ve stánku nevystavují pronočasáče tak, aby na ně viděly děti. Bohužel, s každým dnem stále více seznávám, že tento svět takový není, že se místy úplně zbláznil. A je to škoda.

Závěrečná pozn.: Pan Bartoň v závěrečné poznámce použil slovo cenzura. Více méně má pravdu, ovšem problém je, že fakticky ho použil jen pro jeho vyznění. V českých podmínkách je slovo cenzura spjato s rakouskou cenzurou, nacismem a komunismem a dostalo tak hanlivější nádech, než je jeho obsah. Cenzurou není jen zakazovat Čechům kritizovat totalitu a národnostní útlak a říkat, co si myslí. (Auto)cenzurou v širším slova smyslu je i to, že novinář nenapíše, že politik XY je prase a hovado, ale opíše to civilizovanějšími pojmy. Že šéfredaktor s díky odmítne publikovat i dobře napsaný článek, prosazující jistě poměrně originální a zajímavou myšlenku, že mezi Matkou Terezou a Hitlerem vlastně není žádný rozdíl, že to jsou dva rovnocenné a alternativní přístupy k životu. Že autorovi, který napíše dobrý článek, leč zpotvořený pokleslými urážkami a nevhodnými provokacemi, časopis článek vrátí k přepracování. To je cenzura naprosto žádoucí a dle mého soudu měla být aplikována i v případě článku pana Bartoně, pro jeho provokativní větičky a především nekřesťanský obsah.

Foto převzato z Wikimedia Commons, Obama v roce 2007 (zdroj) 

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.

Autor je katolík, wikipedista a příležitostný publicista a externí redaktor Magazínu ChristNet.