Seznamka
K tomu nás nevybízí jen tak někdo, k tomu nás vybízí sám Bůh. Proto dal do epištoly Titovi napsat:
„Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha.“ (Titovi, 3,4)
O čem se tu mluví? Mluví se tu o slavné a převratné události. Bůh se rozhodl, že se nám všem ukáže, jaký on je Bůh. Dá se nám plně a definitivně poznat.
(V těchto dnech so objevila zajímavá informace: prý si u nás letos koupilo bibli 130 tisíc lidí. To je krásné, ale je třeba poznamenat: Když čteme bibli, musíme dávat pozor, abychom ji nečetli zběžně a povrchně. Při čtení bible nám nesmí uniknout ani slovíčko!)
V tom právě zmíněném verši epištoly Titovi nám nesmí uniknout slovíčko „ale“. Možná, že to slovíčko nemáme rádi. Brzdí, zastavuje nás v rychlém rozletu. Tak tomu je i zde: slůvko „ale“ nás tu vrací k předcházejícímu verši. O čem se tam mluví? To se nám moc líbit nebude: „Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli“. (Titovi, 3,3) To opravdu není nic pěkného. Co si počít s takovými lidmi: otroky vášní, kteří žijí ve zlobě a nenávisti, jsou hodní opovržení...? Může nás mít někdo rád?
A právě tady dochází k ohromnému překvapení: navzdory tomu všemu, jací jsme byli, „se ukázala dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Boha“. To je ta převratná událost, o níž tu bible mluví. Kdy a kde k ní došlo? Datum a místo této události je známé: došlo k ní za císaře Augusta v judském Betlémě (Luk 2,1nn). Už tušíte, k čemu tu došlo: narodilo se děťátko zabalené do plének, ležící v jeslích. Protože tomu nikdo z lidí nerozuměl, dostavil se od Boha posel, aby pastýřům a všem lidem – i nám – oznámil: „Zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechny lidi. Narodil se vám dnes SPASITEL...“
A to je to veliké překvapení a veliké tajemství, před kterým od doby o Vánocích stojíme v údivu. - „všichni nad tím žasli“ (Luk 2,18). Stále znovu potřebujeme, aby nám to vánoční tajemství bylo objasňováno. Co se to vlastné narozením Ježíše v Betlémě stalo?
Zase se vrátíme k epištole Titovi: „Ukázala se dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Boha“. Apoštol je jedním z těch, kteří nám to narození objasňují: narozením Ježíše nám Bůh ukázal svou dobrotu a lásku k lidem. Ta Boží „dobrota“ - to je Boží mírnost, laskavost a vlídnost. Ke komu? K nám, k lidem, kteří jsme si mysleli, že se Boha a Božího hněvu musíme bát, protože nás Bůh za všechny ty naše nepravosti musí přísně soudit a trestat. Byli jsme přesvědčeni, že jsme „hodni opovržení“. A najednou slyšíme: Bůh vám v tom narozeném, ukřižovaném a vzkříšeném Ježiši Kristu ukazuje, že vás miluje. Takový je to Bůh! Je to Bůh Spasitel. Bůh, který nepřišel, aby s námi skoncoval, ale aby nás zachránil a aby nám v každé naší nouzi a v každém našem trápení pomáhal.
Nyní se soustředíme na tu v Ježíši Kristu ukázanou lásku k lidem. (Zde si ti, kteří před sebou mají Český ekumenický překlad, opraví chybu: v řeckém textu je tu použito slovo filantropie, což přesně znamená: lásku k lidem.) Takže se teď zeptáme: komu ta Boží láska patří? Kteří jsou ti lidé, které Bůh miluje? My lidé milujeme ty, kteří jsou nám sympatiční a kteří milují nás. Ta Boží láska k lidem však není nikterak omezená, takže tomu smíme rozumět tak, že Bůh opravdu miluje všechny lidi bez rozdílu a bez výjimky. Ninivetští nepatřili k vyvolenému Božímu lidu. Byli to pohané a velicí hříšníci, zasluhující odsouzení a potrestání. Izraelský prorok Jonáš o tom byl přesvědčen. A pak byl překvapen - a dokonce se na Boha pro to rozzlobil -, když se Bůh nad Ninivetskými pohany a hříšníky smiloval.
A jak to bylo s Bohem Spasitelem, s Ježíšem? Lukáš vypravuje, že Ježíš procházel městem Jerichem. Tam bylo mnoho slušných a zbožných lidí, ale Ježíš požádal o přijetí a pohostinství náramně velikého hříšníka Zachea, ředitele Židy nenáviděných celníků. A dopadlo to jako v Ninive: Tam se na Boha rozlobil prorok Jonáš, v Jerichu se na Ježíše zlobili „všichni“: "Ježíš je hostem u hříšného člověka!“ (Luk 19,7).
Tak to jsou dvě ukázky té Boží filantropie, Boží lásky k lidem. Bůh poslal Ježíše, svého Syna, aby „ukázal“ všem, že jeho láska je určena všem lidem: věřícím i nevěřícím, pobožným i hříšníkům. Mezi všemi lidmi není člověka, kterému by Bůh odepřel svou lásku. Narozením Ježíše Bůh ukázal a prokázal svou dobrotu a lásku tobě i mně. Ať tomu věříš nebo ne, jsi Bohem milován. To je div a tajemství Vánoc. Proto se všichni o Vánocích – i po nich – smíme radovat. „Čas radosti veselosti nastal světu nyní!“
ThDr. Jiří Doležal je emeritním farářem Českobratrské církve evangelické v Pardubicích. Dlouhá léta se podílel na vzdělávání mladých duchovních své církve.
