Co očekávám od nového pražského arcibiskupa? Když jsem na toto téma chystal příspěvek před několika týdny, nebylo ještě známo, kdo se novým arcibiskupem stane. Ale když bylo oznámeno, že se jím stane Dominik Duka, osobně se mně zdá, že šlo o docela dobrou volbu. Svůj tehdejší příspěvek jsem začínal slovy, že bych rád, aby nový arcibiskup byl spojený s problémy, které trápí dnešního běžného člověka. A specifikoval jsem to dvěma nadějemi, o nichž si myslím,že je Dominik Duka může naplnit:


Předně jsem psal, že by to měl být člověk, který by dokázal hovořit o životě, jeho starostech, o víře a co k tomu říká křesťanství, jazykem běžných lidí. Bohužel katolickému jazyku už mnoho lidí nerozumí, slova pro ně mají jiný význam a celý věroučný diskurz, který stojí v pozadí křesťanství, je pro ně matoucí. Umět překládat církevní řeč do běžné češtiny, by měl být podle mého soudu základní předpoklad pro člověka nacházejícího se na místě tak exponovaném pro komunikaci s nevěřící majoritou, jako je post pražského arcibiskupa. Nehovořit nasládlým, p řípadně poučujícím stylem, je asi základ. Do této komunikační dovednosti bych ale zařadil nejen schopnost běžné neverbální komunikace, ale i určitou slovní a intelektuální obratnost. Četl jsem podrobně některé Dukovy rozhovory, které poskytl masmédiím po svém jmenování, a musím s povděkem říct, že jsem byl příjemně překvapen. Myslím si, že nový primas český umí mluvit běžnou češtinou docela dobře.


Jako druhou podmínku jsem uváděl: "Měl by to být člověk, který by dokázal lidem v naší vlasti skutečně sloužit“. To zní jako fráze, proto použiji analogii či obrazy služby, s kterou se překvapivě úspěšně setkáváme například u vojenských kaplanů, u kaplanů vězeňských a nyní i nemocničních. Kdo by něco podobného čekal před dvaceti lety v národě odchované švejkovský pohledem na polního kuráta „Katze"? Mám tedy na mysli službu, která by mohla být vnímána jako služba církve navenek, jako bytí „s“ (= se všemi potřebnými), tedy skutečně „služba“, nikoliv život ve vzdálených vzdušných zámcích." V tomto případě je u nového arcibiskupa zřejmě ještě brzy na hodnocení. Ale Dukova minulost, jeho angažování se v disentu v dobách komunistických a jeho mnoholeté vydělávání si na živobytí „vlastníma rukama“, mně naplňuje nadějí, že by se mu mohlo podařit to, oč vlastně základně v jeho postavení půjde: Propojovat rovinu sakrální s rovinou profánní v tom smyslu, že dokáže ukazovat sakrální rysy v profánním životě nevěřících a současně ukazovat na profánní dopady vycházející z života víry u praktikujících křesťanů.

MUDr Prokop Remeš, absolvent fakulty všeobecného lékařství UK (1977) a katolické teologické fakulty UK (1994). Pracuje jako lékař v Psychiatrické léčebně Bohnice. Zakládající člen Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů, předseda Společnosti pro hagioterapii a pastorační medicínu.