13. dubna 2010 oslavil arcibiskup Karel Otčenášek 90 let života. V tomto roce zároveň slaví 65 let kněžství a 60 let biskupské služby. Při těchto příležitostech se v Hradci Králové koná 1. května 2010 slavnost "Díkůvzdání církve a vlasti". Na programu bude slavnostní bohoslužba v katedrále Svatého Ducha a následný program na pódiu před katedrálou na Velkém náměstí, kde se s jednou z největších osobností katolické církve u nás setkají nejvyšší představitelé církve a státu. Arcibiskup Karel Otčenášek předá církvi a celé společnosti svůj životní odkaz.

Otče arcibiskupe, jak vzpomínáte na uplynulá léta?
S velkou vděčností vůči Bohu, andělům a mnoha lidem (i na tu dálku) – i v kriminálech! Velmi četní už však zemřeli.

Kdy a proč vznikla myšlenka Vašeho Svatodušního spřátelování?
Je to celoživotní myšlenka, která je obsažena v Písmu svatém, Tradici a církvi Boží. Když jsme byli internováni v Želivě, jeden z nás tří (kteří jsme byli izolováni), Mons. Šuránek s pozdějším kardinálem Tomáškem, o němž se domnívali, že byl pověřen vedením olomoucké arcidiecéze, mi říkal: „Co to pořád máte s tím spřátelováním?“ a když mě potom odváděli agenti STB k soudu, řekl mi: „Držte se toho, je to dobrá věc.“ Dříve se říkalo „Homo sapiens“, teď už se prý začíná používat pojem „Homo communicans“, což je blízko mému pojetí, ale je třeba zdůraznit tu lásku (třetí Boží ctnost), která je v všeobecném spřátelení vzájemná.

Váš nejhlubší životní duchovní zážitek?
Když jsem mohl ještě jezdit na setkání biskupů fokoláre a kardinálů v Castel Gandolfo.

Proč jste se rozhodl stát se „patronem seniorů“*?
Protože si s nimi, vzhledem k svému věku a prožitkům, nejlépe rozumím.

Co dnes očekáváte od církve s státu?
Od Církve i od společnosti očekávám hlásání „mariánského svatodušního spřátelování“ (univerzálního) všech se všemi a všech s Trojjediným Bohem (toto poslední je příčinou toho předchozího). Abychom nepřišli s tím pozdě…

Co přejete svému nástupci a současnému pražskému arcibiskupovi Dominiku Dukovi?
Patří mu projev zvláštní vděčnosti také za trpělivost, kterou měl se mnou hlavně poslední léta, a také aby se spřáteloval univerzálně, svatodušně a mariánsky a měl z toho velkou radost – přes ta zklamání, která jistě přijdou...

Děkuji za rozhovor a připojuji upřímné gratulace!

* Arcibiskup Karel Otčenášek již několik let zaštiťuje a také se aktivně účastní celostátního setkání animátorů seniorů a diecézního setkání seniorů a jejich přátel v Hradci Králové.

Životopis arcibiskupa Karla Otčenáška

Mons. ThLic. Karel Otčenášek, PaedDr.h.c. se narodil dva roky po skončení první světové války, 13. dubna roku 1920. Pochází z východočeského Českého Meziříčí. Ve svém rodišti - v kostele sv. Kateřiny byl také pokřtěn. Až do německé okupace studoval Arcibiskupské gymnázium v Praze - Bubenči. Po maturitě nastoupil do Kněžského semináře v Hradci Králové, ale už po dvou měsících byl poslán do Věčného města – na kolej Nepomucenum a Lateránskou univerzitu.

V Římě jej čekalo jáhenské svěcení a pak den kněžské ordinace připadající na 17. března 1945. První mši sv. sloužil v bazilice Santa Maria Maggiore. Ještě před konáním promoce byl Karel Otčenášek zavolán domů, kde se dostal jako kaplan nejprve do Týnce nad Labem, poté do Horní Rovně a následně jako administrátor farnosti do Žamberka. V té době (1948) se u nás dostal k moci ateistický komunismus. V hradeckém semináři byl zatčen rektor, vicerektor i někteří další představení a biskup pozval mladého Karla do Hradce Králové, aby vedl jen o něco málo mladší bohoslovce v semináři. Netrvalo dlouho a papež vybral z navržených kandidátů právě otce Karla jako pomocného biskupa, který měl diecézi řídit, kdyby to bylo diecéznímu biskupovi znemožněno. 30. dubna 1950 přijal v přísné tajnosti v soukromé kapli rezidence biskupskou konsekraci.

Seminář v Hradci byl pak zrušen a biskup Otčenášek se s překážkami dostal do Vrchlabí. Tam byl v červenci 1951 zatčen a bez soudu dva a půl roku internován v bývalém klášteře Želiv. Následovalo totiž odsouzení na 13 let za „velezradu“! Tak se biskup Otčenášek dostal do „nápravného zařízení“ na Mírově a dále do Leopoldova. Následoval odvoz do Valdic – Kartouz. Biskup Otčenášek tam pobýval ještě dva roky při broušení lustrových ověsků. Tyto dva roky skončily všeobecně vyhlášenou druhou amnestií.

Tak se mladý biskup dostal domů. Do práce pak nastoupil v Opočně v mlékárně. Strana a vláda ho poté pustila i do duchovní správy, ale až na konec Čech – do Trmic – Ústí nad Labem. Tam se dočkal ´sametové revoluce´ a konečně se mohl vrátit natrvalo ke katedrále Svatého Ducha. To už bylo ale biskupovi Otčenáškovi sedmdesát let. Nic však nebránilo faktu, že jeho nesmírná aktivita a věrnost církvi i vlasti a své diecézi pokračovala. - Z krajské obrazové galerie bylo v Hradci Králové opět vybudováno biskupství, založeno biskupské gymnázium a církevní škola, opraveno Adalbertinum, pokračovaly rekonstrukce nejen chrámu, ale i církevních struktur.

Pokračovalo se také v desetiletí duchovní obnovy, jehož se účastnil od začátku. Papež Jan Pavel II. na to biskupovi Otčenáškovi přidal další tři roky aktivní služby a sám přijel v roce 1997 královské město Hradec navštívit. 6. června 1998 biskup Karel Otčenášek svou aktivní službu pro královéhradeckou diecézi ukončil. Jeho nástupcem se stal biskup Dominik Duka. Ten mu den před svým svěcením předal z Vatikánu dekret s jmenováním osobním arcibiskupem. Jeho celoživotním cílem je myšlenka a uskutečňování svatodušního spřátelování s Bohem a se všemi lidmi.

Foto: autorka a Jan Jankovič