Čím Vás osobně zaujal Urbanův "Santiniho jazyk", že jste se rozhodl pro jeho filmovou realizaci?
Miloše Urbana mám moc rád. Nejen jako spisovatele, ale i lidsky jsme myslím velmi blízko. Už několik let mám filmová práva k jiné jeho knize, dnes už takřka kultovnímu románu Sedmikostelí. Dosud bylo ale obtížné sehnat silného finančního partnera či koproducenta, který by mi s tím chtěl pomoci. Santiniho jazyk je příležitostí, jak ukázat, že Urbanova literatura může úžasně působit i ve filmovém tvaru. Santini snad otevírá dveře k Sedmikostelí.
Já myslím, že zdařilý je, jinak bych ho netočil. Samozřejmě se do filmu nevejde všechno, při adaptaci do scénáře logicky musely některé scény předlohy vypadnout, jiné zase byly z realizačních důvodů ujednodušeny. Ale že by právě Urbanově literatuře bylo třeba dodávat šťávu? Naopak je potřeba ji někde zředit, abychom film vůbec mohli zahrát v osm večer na jedničce. A kdo někdy viděl kladrubský či křtinský chrám plný dýmu kadidla, který skrze okna prořezávají paprsky slunce, Santiniho světla, zůstává nad tím obrazem v němém úžasu. Film je obraz - a Urban předepisuje v knihách fantastické obrazy. František Vláčil nás zase učil, že film má dva pilíře: architekturu a hudbu. Potká-li se tedy Santini s kompozicí mého skladatele Miloše Boka, není už snad třeba žádného režiséra, který by dodával šťávu. Ono ji to má už jen v součtu všech těch talentovaných jmen, která jsem zde vyjmenoval.
Santiniho jazyk je pro mě o srovnání dvou světů. Jeden je ten, který prezentuje ta současná užvaněnost. Tuny zbytečných slov na nás co vteřinu tečou z televizí, parlamentů, billboardů, reklamních bloků... A proti tomu stojí Santini, který stavěl nejvíc k úctě Jana Nepomuckého. Tacui - mlčel jsem. Ten svatý, který mlčel, nevyzradil zpovědní tajemství. Tomuto druhému světu říkám spiritualita ticha, v naší kontemplativní tradici tolik rozvíjená v klášterech kartuziánských, trapistických... Ticho, které nepotřebuje žádná slova k tomu, abychom v něm dokázali objevit něco vyššího, duchovnějšího, něco, co nás přesahuje. Myslím, že dnešnímu postmodernímu světu by velmi prospělo, kdyby chvíli mlčel. Kdyby sám sobě uměl naordinovat volume down. Zjednodušeně řečeno, i české přísloví praví: mlčeti zlato. A vzpomeneme-li si na teologii, která učí, že "Syn je Slovo Otcovo vzešlé z mlčení", pak se v tom tichu můžeme dotknout samého Krista a jeho spasitelského zázraku... Myslíte, že to je dostatečně hodnotné poselství, které se režisér snaží filmem vyprávět?
Otec arcibiskup se zajímal, o jakém tématu vlastně Santiniho jazyk vypráví. Ale nemluvili jsme jen o filmu. Během krátké návštěvy stihl ještě prokázat obdivuhodné znalosti o historii katedrály, především o její architektuře. Musím se přiznat, že nás návštěva otce Dominika velmi potěšila, že jsme jí byli poctěni. Předchází ho pověst, že dokáže být velmi blízko člověku. A pár dní po nástupu do úřadu mně a celému štábu dokázal, že pověst nelže. Našel si při veškerém svém nabitém programu čas sejít z výšin barokního arcibiskupského paláce mezi obyčejné filmaře a přivítat je ve "své" katedrále s vřelostí, která nebývá u církevních celebrit častá. No, nezbývá nám v pražské arcidiecézi než Bohu a Římu poděkovat za skvělého pastýře, a jedním dechem se omluvit diecézi hradecké, že jsme jim ho "vykousli". :-)
Myslím, že kinematografie už není tím hlavním a významným médiem, jakým byla třeba v šedesátých letech. Chtějí-li dnešní církve naplnit slova evangelia a jít jej do celého světa hlásat, najdou flexibilnější kazatelny. Samozřejmě televize, ale v dnešní době mnohem víc internet. Je až neuvěřitelné a zarážející, jak špatně a s ostychem k médiím přistupujeme. S nadsázkou lze říci, že kdyby svatý Pavel kázal Kristovu zvěst tak laxně a stydlivě jako my, nedošel by ani do Damašku, natožpak do Říma. A nás musí kopat osmdesátiletý papež BXVI a říkat: "Děti, používejte internet!", abychom se vůbec probrali k nějakému výkonu. Podívejte se třeba na naše webové stránky. Jakou příšernou grafiku má tiskové středisko ČBK? ChristNet také zůstal zapomenut kdesi v devadesátých letech... (na nové grafice se pracuje -pozn. red. :-) )
Napřed musím natočit nějaký film pro kina, teprve pak se můžu ucházet o to, aby ho na festivalu ve Varech zahráli. Od Anděla Páně, který se ve Varech promítal mimo soutěž, jezdím jen jako divák a filmový fanda. Držte palce, ať příští film je Sedmikostelí. :-)
Foto: archív Jiřího Stracha a Wikipedia Commons