Díky tajemství znovuzrození z vody a z Ducha si církev zachovává po všechny generace svoji původní DNA. Nesmíme ovšem podlehnout euforii prvních Letnic a vyžadovat nadpřirozené zkušenosti jako jediné legitimní projevy Ducha svatého. Na druhou stranu nesmíme zeslabit důraz na projevy a moc Ducha.
Když nastal den Letnic po Kristově nanebevzetí, sestoupil Duch svatý na učedníky tak, jako když se žene prudký vítr (Sk 2,1-4). Je zajímavé, že pro slovo duch se v hebrejštině používá stejný výraz jako pro vítr a dech (ruach). Jen kontext rozlišuje význam. Má to logiku. Když dech, vítr nebo duch proudí, tak se dějí věci. Píšťalka, saxofon a jiné dechové nástroje vydávají krásné tóny a tvoří melodie. Pěkně je slyšet, jak fičí vítr nebo meluzína. Podobně je tomu, když jsme v blízkosti člověka, který je plný Ducha svatého. Krásně se to projevuje na jeho řeči, chování a něco Božího se kolem něho děje.
Nebo vezměme schopnost člověka domluvit se. To umožňuje dech. Náš dech rozeznívá hlasivky a ty vydávají artikulované zvuky. Jsme stvořeni tak, že jen náš dech umožní, abychom mohli nahlas mluvit a rozumět si. Jen můj dech může oživit moje slova, váš dech vaše slova, ne naopak, jak výstižně říká papežský kazatel R. Cantalamessa. Tento příklad vystihuje tajemství Božího slova. Samotná Bible bez Ducha je mrtvá litera (IIK 3,6). Slovo Boží může být oživeno pouze „dechem“ Božím - Duchem svatým, ničím jiným, žádným entuziasmem ani chytrým výkladem. To je velké poznání.
Jak je vidět, bez Ducha svatého jsme bezmocní. To je dobrá lekce, kterou nám připomínají Letnice. Bůh chce, abychom se naučili spoléhat na Ducha svatého. V tom spočívá podstata křesťanova života a vůbec celé Kristovy církve. Žijme tedy v silovém poli Ducha svatého nejen o těchto Letnicích.
Ing. Daniel Fajfr, M.Th. je předsedou Rady Církve bratrské a místopředsedou Ekumenické rady církví v ČR