Izrael zakázal rybolov v Kineretském jezeře, které bylo po staletí obživou rybářů a po jehož hladině podle evangelií kráčel Ježíš. Vláda tvrdí, že v jezeře kvůli nadměrnému rybolovu nebezpečně pokleslo množství ryb. Informoval o tom server BBC.

Kineretské jezero je známé také pod názvem Galilejské. V obvodu má přibližně 53 km a je 21 km dlouhé a 13 km široké. Jeho rozloha je 166 km2 a maximální hloubku 43 m. Leží 212 metrů pod úrovní oceánu a je tak nejníže položeným sladkovodním jezerem na světě a druhým nejníže položeným jezerem po Mrtvém moři.

Jezero je obklopeno kopci, v nichž podle Nového zákona Ježíš nakrmil s pomocí dvou ryb a pěti bochníků chleba pětitisícový zástup. Když vybídl Šimona - Petra, aby rozprostřel sítě v hlubokých vodách, chytilo se do nich tolik ryb, že sítě začaly praskat. Většina z putování Ježíše Nazaretského se podle evangelií odehrálo u břehů Galilejského jezera. V tomto období docházelo k rozvoji osad při pobřeží a značnému obchodu a lodní dopravě. Markovo, Matoušovo a Lukášovo evangelium popisuje jak Ježíš učinil z rybářů na jezeře své učedníky. Byli jimi rybáři Šimon a jeho bratr Ondřej a bratři Jan a Jakub. Jedna z Ježíšových nejznámějších řečí – Horské kázání – se odehrála na hoře s výhledem na jezero a i mnoho jeho dalších zázraků se odehrálo zde, včetně chůze po vodě, zastavení bouře a nakrmení pěti tisíců.

 V roce 135 potlačili Římané povstání Bar Kochby (také označované jako druhá židovská válka). Následně vyhnali všechny Židy z Jeruzaléma, načež se centrum židovské kultury a učení přesunulo do zdejší oblasti, zejména pak do Tiberiady. V této oblasti později vznikl Jeruzalémský Talmud. V období Byzantské říše se jezero stalo díky jeho významu v Ježíšově životě jedním z hlavních cílů křesťanských poutníků. To vedlo k rozvoji plně kvalifikovaného cestovního ruchu, který zahrnoval jak pohodlné hostince, tak turistické trasy.

O vodách Galilejského jezera oplývajících rybami se píše od biblických dob a psali o nich i cestovatelé v 19. století. Jezero ležící pod Golanskými výšinami skýtalo po staletí obživu rodinám rybářů žijících na jeho březích. Ještě nedávno na ně vyjíždělo 100 malých člunů a osm velkých rybářských lodí.

Menachem Lev se svou lodí na jezero vyjel nadlouho naposled a dobře ví, že i když sítě ponoří do hlubokých vod, úlovek bude chabý. Pár parmic a sumců a znepokojivě málo okounů, jimiž se jezero kdysi hemžilo. Podle oficiálních údajů se jich zde ještě v roce 2005 chytilo skoro 300 tun, loni už jen osm. Ryby, které uvíznou v sítích nyní, jsou většinou mladí jedinci, které je třeba pustit zpět. Vláda na alarmující situaci zareagovala dvouletým zákazem rybolovu. Rybáři jako Menachem Lev, který loví 31 let, s tím ale nesouhlasí. "My za to nemůžeme. K čemu ten dvouletý zákaz bude? Za dva roky se sem vrátí ještě víc rybářů a bude tady ještě víc člunů. A po celou dobu budou na jezeře kormoráni a další ptáci, kteří se živí i mladými rybami," brání své řemeslo.

Menachem Lev z kibucu En Gev i tři jeho zaměstnanci budou nuceni si najít jinou práci stejně jako majitelé stovky člunů.

Ačkoli rybáři tvrdí, že za úbytek ryb v jezeře odpovědní nejsou, profesor Menachem Goren z Tel Avivu je jiného názoru. "Je tam příliš mnoho rybářů se sítěmi, do nichž chytají i velmi malé ryby. Nikdo tam rybolov nekoordinuje, zákaz je tvrdý, ale je to jediná cesta, jak problém vyřešit," říká tento biolog. V restauraci v En Gevu pořád servírují davům turistů místní okouny, ovšem ne z jezera, nýbrž z rybářských sádek.

Menachem Lev se vrací naposledy z lovu a ví, že teď musí na dva roky pověsit své sítě na hřebík. Má-li se ale hladina Galilejského jezera čeřit hejny ryb jako v biblických dobách, nic jiného mu nezbývá.

foto: Wikipedia Commons