Není zřejmě náhodou, že vstříc září letošního roku se k majetkovému vyrovnání státu s církvemi a ohledně platů duchovních vyjádřil nejen ministr kultury České republiky, MUDr. Jiří Besser, ale také synodní senior Českobratrské církev evangelické Joel Ruml. Zhruba v téže době to byl ještě ohlas na ChristNetu Petra Cekoty. Dalších vyjádření a ohlasů již téměř nebylo slyšet. Podle pana ministra věc zřejmě až tak nehoří.

Hovoří o čtyřech letech, jež na konečné řešení má, byť “nevyrovnat se s církvemi je hulvátství”. Vše je třeba znovu přezkoumat. Poté ministr vyjádřil nespokojenost s narůstajícím počtem duchovních. Nejmenoval však, v které církvi je to snad problém, argumentoval plošně. K problematice platů přišel se svou inovací, která se přitom navýšení míst farářů a hodnostářů netýká: “Neříkali bychom církvím, to je církevní hodnostář a dostane tolik a tolik, ale řekneme, tady máte balík na své hodnostáře a rozdělte si ho. Ten, který káže dobře, dostane víc, a ten, který je méně schopný, dostane méně. Tohohle faktu je potřeba využít, protože i ony budou mít větší možnost ocenit kvalitní duchovní oproti těm nekvalitním. Církve to tak zatím vůbec nemohou dělat. Nové řešení chceme nejprve připravit, představit arcibiskupovi Dukovi a poté i Ekumenické radě. Každopádně pokud bude vůle, je možné ho stihnout projednat i zavést do konce roku.”

Pan ministr zřejmě pomůže církvím nastavit personální politiku, věc se tím nejspíš vyřeší; ponechme raději bez komentáře. Synodní senior na základě jasných faktů prokazuje, že církev přispívá do státního rozpočtu, nikoli naopak.

K samotným platům dokládá: “Pokud se tedy dnes jedná o to, aby platy duchovních byly o 5-10 % sníženy, pak to znamená, že církve dostanou o 80-160 mil. Kč méně než jindy a o to se pak navýší výnos pro státní rozpočet ze strany někdejšího církevního majetku církví a církví samotných. Pokud společnost a vládní představitelé uznají, že je třeba, aby církve dotovaly stát, pak se taková vynucená „dobročinnost“ ze strany církví již musí dít na úkor jednotlivých zaměstnanců církví. A kvůli tomu pak průměrný měsíční plat duchovních půjde níže ze současných cca 16 tis.Kč (nikoliv 22 tis. Kč, jak je někdy uváděno). Výše uvedená skutečnost se stále spíše zamlčuje než zveřejňuje, ona totiž vše pak staví do jiného světla. Podle ní to vůbec nejsou daňoví poplatníci (a už vůbec ne nevěřící a ti, kdo do církví nepatří), kdo platí ze svých daní církve, ale jsou to církve prostřednictvím jim zabaveného majetku, kdo dotují státní rozpočet, což pak dovoluje krýt i takové náklady jako jsou předražené zakázky, nesmyslné benefity a rozmařilost podle zásady z cizího krev neteče. Církve a duchovní nebudou těmi, kdo budou stávkovat kvůli platům. Ocení však a uvítají, když žurnalisté, těšící se obrovské důvěře ze strany společnosti, budou informovat přesně a komplexně. Problematika majetkového narovnání mezi státem a církvemi a její populistické zneužívání jsou půdou, kde můžou cílením za pravdivostí vykonat velice mnoho.“ 

Vyjádřený postoj synodního seniora Joele Rumla je tak dobrou odpovědí na výhradu Petra Cekoty z ChristNetu: „Odbory v církvi nemáme, tak kdo už by měl za práva zaměstnanců církví bojovat, ne-li církevní představitelé?“

Jan Kašper je farářem Českobratrské církve evangelické v Brandýse na Labem

Články v této rubrice vyjadřují osobní názor autora.

Foto: Vít Luštinec