Druhý nuncius v historii novodobé České republiky je odvolán. Nikoliv proto, že tím chce dát Svatý stolec najevo cosi naší vládě, důvod je prostší – byl jmenován nunciem v rodném Německu.

Člověku neznalému diplomatického protokolu a zvyklostí to nepřipadne jako něco zvláštního. Ale pro pořádek a informaci našich čtenářů snad několik postřehů mohu napsat i v mluvě poněkud nediplomatické: především je nepsanou zvyklostí,že Vatikán nejmenuje nunciem nikdy v dané zemi příslušníka téhož národa. V případě arcibiskupa Endera je učiněna výjimka. Postavení nuncia v Německu je jedním z nejvýznamnějších zastoupení Vatikánu ve světě.

Pan arcibiskup nedokončil, jak je běžným zvykem, svou několikaletou misi v České republice, je prakticky teprve v polovině svého působení u nás. Bývá obvyklé, že skončí misi a je jmenován jinde. V tomto případě je to výjimka.

Další zvláštností je střídání zemí, v nichž takový nuncius působí. Velmi zhruba a zjednodušeně řečeno, po působení v zemi civilizované Evropy by měl být jmenován na několik let do Afriky, Asie apod. Ender se suverénně pohybuje z jedné postkomunistické země do druhé a v té je ještě jen chvíli, aby se ujal místa diplomatického zastoupení u evropské velmoci.

Summa sumárum – je to dosti neobvyklé povýšení. Odpovídá však po pravdě řečeno Enderovým kvalitám – jeho působení v týmu Svatého otce, působení v Africe a na dalších místech svědčí o tom, že jsme měli mimořádné štěstí na skutečně kvalifikovaného diplomata a vyjednavače. Nyní u nás končí.

Jaké vlastně bylo jeho působení u nás. V prvé řadě možná leckoho napadne, že byl nevýrazný, že o něm vlastně nebylo slyšet. Arcibiskup Ender však dostál nejlepší diplomatické tradici – nejezdil po poutích jako atrakce, ale konal svou práci.

Měl u nás úspěch? Měřeno odmítnutím smlouvy mezi ČR a Svatým stolcem v parlamentu o úspěch nešlo. Nicméně Ender nebyl strůjcem tohoto neúspěchu. Ten si k tíži musí přičíst bývalý předseda lidovců. Při "vytváření" nových biskupů narazil nuncius na limity ne vlastní, ale dané "materiálem" v naší vlasti. Ti, kdo se s ním setkali pracovně a profesně, podávají svědectví jen a jen o jeho kvalitách.

Co znamená pro naši církev a stát to, že byl odvolán? Především bude patrně trvat řadu měsíců, než bude jmenován nový nuncius. To je nemilé, pro naši církev to znamená, že řada důležitých činností směrem k Vatikánu bude mít zdržení.

Pro diplomatický sbor to znamená, že končí její doyen, tedy jakýsi představený všech velvyslanců, kterým tradičně bývá velvyslanec Vatikánu. Představeným nyní bude nejstarší velvyslanec, což někdy může být nemilé, stane-li se jím představitel země, která například nemá moc dobrou demokratickou pověst.

Pro naši vládu a státní správu to znamená i jemný diplomatický vzkaz – je-li pro ně Vatikán tak málo důležitým činitelem, že se odmítne dobře sestavená smlouva s ním, nebude nyní moc spěchu se jmenováním nového nuncia. Pro zemi vstupující do Evropské unie to znamená drobný kaz na kráse. My to sice tak moc nevnímáme, ale kultivovaní lidé v Evropě ano. Je to škoda.

Arcibiskupovi Enderovi i Německu nezbývá než pogratulovat.