Vždy na začátku kalendářního roku máme možnost zamyslet se v našich církevních společenstvích nad tím, co jsme udělali, co děláme a co chceme udělat pro naplnění Ježíšovy výzvy k jednotě ze 17. kapitoly Janova evangelia.

Předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů kardinál Kurt Koch v rozhovoru pro vydání Octava dies (CTV) říká: „V ekumenickém hnutí rozlišujeme mezi dialogem lásky a dialogem pravdy. Dialog lásky nám říká, že ekumenismus žije či umírá v setkání, přátelství, ve vztahu mezi osobami. Pokud se navzájem nemilujeme, nemůžeme se ani poznat. Proto je vztah přátelství a dialog lásky základem všech ekumenických vztahů a pouze na tomto základě můžeme vážně vstoupit do dialogu o pravdách víry.“

Vztah přátelství lze velmi dobře zakusit právě v mezikonfesním prostředí. Portál ChristNet se toho snaží být živým důkazem, protože usiluje o ekumenický dialog. Často přitom docházelo k paradoxním situacím, kdy za svobodně vyjádřenou pravdivou zkušenost slovem jsem jako katolík sklidil velmi nenávistné reakce souvěrců, které pálily.  A v takových chvílích jsem pochopil, že ekumenismus musí bolet, a přesně to měl na mysli Jan Pavel II. v dnes už málo čtené encyklice Ut unum sint z r. 1995.

Pokud se dnes zeptáte katolíků, kdo ze světců je patronem ekumenického hnutí, patrně se nedočkáte správné odpovědi. Mnozí ani nikdy neslyšeli o blahoslavené Marii Gabriele od Jednoty, kterou Jan Pavel II. blahořečil 25. ledna 1983. Tato malá nepatrná italská řeholnice zemřela na tuberkulózu ve svých 25 letech, když krátce před vypuknutím nemoci nabídla svůj život jako oběť za jednotu křesťanů.

„Sestra Marie Gabriela byla povolána k tomu, aby žila mimo svět a věnovala svůj život rozjímání a modlitbě zaměřené na 17. kapitolu evangelia svatého Jana a obětovala ho za jednotu křesťanů. A to je oporou každé modlitby: úplné a naprosté obětování svého života Otci prostřednictvím Syna v Duchu svatém. Příklad sestry Marie Gabriely nás učí a dává nám pochopit, že na modlitbu za jednotu nepotřebujeme žádnou zvláštní dobu, situaci nebo místo. Kristova modlitba k Otci je vzorem pro všechny, vždy a všude.“ (Ut unum sint, 27)

Můžeme jen rozjímat nad tím, jak silné motivy vedou někoho k položení nejvyšší oběti za něco, co dnes tolik křesťanů odbývá při různých debatách jen několika frázemi či přímo mávnutím ruky. A snad právě proto za tento úmysl jiní pokládají životy.

V Česku nedaleko od Prahy byl nedávno dokončen kostel s kaplí bl. Marie Gabriely jako součást nového kláštera sester trapistek. Může se stát skutečně mezikonfesním meditačním místem, protože se nachází jen několik stovek metrů od památky Psané skály, kde se podle tradice kdysi ukrývali pronásledování Čeští bratři. Snad nemůže být místo více symbolické.

Věřme, že ekumenické vztahy nebudeme pokládat neustále jen za příležitost k obligátnímu setkání a nezávaznému popovídání na konci ledna. To je pouze předstupeň. Skutečný dialog lásky však začíná až někde u Milosrdného Samařana. Samařan vidí, že nějaký člověk je zbit, oloupen a popliván svými souvěrci. A zatímco kněz a levita ho potichu obcházejí a dívají se jinam, Samařan jde, obváže mu rány a odveze ho do bezpečí. A pokud by se násilníci náhodou vrátili, bude toho člověka bránit, ano i vlastní život za něj položí...

Autor je publicista a filmový kritik. Redakčně kráceno.