Akce Děkujeme, odcházíme: PRO a KONTRA

V minulých dnech média zveřejnila dvě podpisové akce k avizovanému odchodu lékařských odborářů  (Děkujeme, odcházíme): podpůrný Otevřený dopis premiérovi Nečasovi a rovněž petici kritickou vůči odborářům Protest proti kapitulantství. Mediální tváří Otevřeného dopisu se vedle Jiřího Suchého a dalších stal kněz prof. Tomáš Halík. O kritické petici média informovala zejména v souvislosti se signatáři hercem Petrem Nárožným a lanškrounským knězem Zbigniewem Czendlikem. ChristNet.eu oba požádal o krátký rozhovor, v němž vysvětlují svoje rozdílné postoje.

KONTRA - Zbigniew Czendlik

Stal jste se spolu s hercem Petrem Nárožným mediální tváří protestu k akci lékařských odborů. Jak tento Protest proti kapitulantství vznikl a proč jste ho podpořil?

Bylo to spontánní. Zrovna jsem sledoval na ČT 24 tiskovou konferenci po dalším jednání  Lékařského odborového klubu a ministerstva. Když jsem slyšel vyjádření šéfa lékařských odborů a také ministra zdravotnictví Hegera, bylo zřejmé, že jednání zkrachovala. A když jsem slyšel odboráře, tak musím říci, že mi to hnulo žlučí, protože jediný dojem z jejich vyjádření byl ten, že těmto lidem jde jen a jen o peníze. A bohužel tito lidé dělají špatné renomé a vytvářejí nedobrý obraz o všech ostatních lékařích. Pak jsem se od zvedl od televize a šel k počítači a právě mi přišel e-mail z Reflexu s otázkou, zda bych protest v tomto znění nepodepsal. A v tu chvíli jsem si řekl: „Ano, budu na to reagovat.“

Protest jsem podepsal proto, že metody, které odbory používají, jsou naprosto nepřijatelné. Odbory věc dotáhly do takové fáze, že teď už je to jenom hra, jak si zachovat tvář. Pana Hegera znám a je to velmi slušný člověk. Domnívám se, že odborům nabídl, co je v tuto chvíli možné. A teď se podle mě hraje o to, kdo bude vítězem a kdo poraženým.

A nakonec to, co jsem podepsal, koresponduje s prohlášením našich biskupů k situaci ve společnosti, kde se píše, že je na pováženou, když mluvčí lékařů (zajímavé je, že se píše o mluvčích lékařů – ne o lékařích samotných) vyhrožují postihem pacientů a považují je za rukojmí svého nátlaku. Myslím, že tento protest odpovídá i stanovisku biskupů. Já se za nic nestydím, i když jsem to pěkně slíznul, a teď se jen spoléhám na Pána Boha a modlím se, abych nebyl nemocný a nemusel do nemocnice, protože nevím, kdo by mě tam léčil (s úsměvem).

Co byste řekl na otázku kritiků, že církev nemá mluvit do sporu odborů se zaměstnavateli?

Já to naopak vítám a jsem rád, že se církev konečně vyjádřila. Nemůžeme jenom kritizovat církev za její vyjádření, ta jenom vyzvala k určitému dialogu. Biskupové jistě nejsou neomylní a já také ne, nejsem zdravotník a toto prostředí neznám. A jsem ochotný reflektovat svůj názor a mohu si ho případně opravit. Ale o tom to je: Jsme kultivovaná demokratická společnost a musíme spolu vést dialog, a to třeba i skrze média. Prohlášení biskupů chápu jako podanou ruku ostatním, aby s církví diskutovali. Nemyslím, že biskupové či já máme absolutní pravdu, můžeme se mýlit, ale prostě to takto v tuto chvíli cítíme. Já to také takto nyní cítím, a proto jsem to vyjádřil svým podpisem.

Souhlasím s tím, že ve zdravotnictví jsou nepořádky a je potřeba ho reformovat. Ale forma, jakou to tito lidé dělají - a tím se nechci dotknout lékařů, kteří si zaslouží úctu a autoritu ve společnosti – tato forma je bohužel nepřijatelná.

Zmínil jste na počátku rozhovoru ministra Hegera. Jsou podle vás jeho postoje poctivé a jeho nabídka realistická?

Já to řeknu takhle: Já u televize můžu vypnout zvuk a vůbec nepotřebuji ty pány slyšet, stačí se jen dívat. A tady vidím obrovský rozdíl, co tito lidé vyzařují, jak působí pan ministr Heger a členové odborového klubu. I kdybych neslyšel, co kdo říká, tak moji důvěru má jednoznačně pan Heger. Apriori má důvěru pan ministr a apriori moji důvěru nemají oni pánové.

PRO - Tomáš Halík

Stal jste se signatářem a mediální tváří Otevřeného dopisu premiéru Nečasovi s výzvou k rychlému řešení situace lékařů. Jak tento dopis vznikl a proč jste se stal jeho signatářem, mezi komediálními herci, disidenty či nadaným literátem s komunistickou minulostí?

Netuším, jak ten dopis vznikl, nejsem jeho autorem, podepsal jsem ho jako jeden z posledních až těsně před jeho zveřejněním a po dlouhém přemýšlení. Věděl jsem, že kromě poděkování dostanu i záplavu překvapených a nesouhlasných reakcí. Dostávám řadu dotazů, proč jsem se zastal protestujících lékařů, když jejich akci „Děkujeme, odcházíme“ většina společnosti a nyní i biskupská konference odsuzuje. Odpovídám: právě proto. Nemohu mlčet k tomu, jak politici – počínaje novoročním projevem presidenta a konče expertem ODS na zdravotnictví a horlivým zastáncem legalizace eutanasie MUDr. Borisem Šťastným, který z medicíny už dávno odešel za výnosnější kariérou politika – a jim oddaná média zkreslují smysl lékařského protestu a vyvolávají tak hysterickou štvanici „veřejného mínění“ vůči lékařům. Lékaři prý berou vysoké platy, ale nejde jim o nic jiného, než jak - navíc v době ekonomické krize -  by chtěli by ze státní kasy získat hned třikrát víc a berou si pacienty za rukojmí své vyděračské akce. Populisté dobře vědí, jak zahrát na strunu závisti u lehkověrných, nepřemýšlivých lidí!  

Skutečnost je však zcela jiná. Jestliže hodinová mzda lékaře (ale i třeba vysokoškolského učitele, neřku-li kněze) je o hodně menší než hodinová mzda instalatéra, je jistě něco v nepořádku a stát tím dává najevo, jak si váží vzdělaných lidí. Lékaři nežádají přidání ze státní kasy – nýbrž konečně zastavení všudypřítomné korupce a neschopného managmentu, které stojí za tím, že státní dotace do zdravotnictví plynou v menší míře na platy zdravotníků a v daleko větší míře do nesmyslných investic do drahých přístrojů, léků a výstavby nepotřebných objektů. Velkou vinu za současný stav nese rovněž neprůhledná  politika zdravotních pojišťoven.

Podepsal jsem spolu s řadou osobností veřejného života dopis, který zdůrazňuje, že „i když se neztotožňujeme se všemi aspekty kampaně, považujeme toto rozsáhlé manifestační vystoupení za oprávněné, protože finanční ohodnocení lékařů je nedostatečné“ a končí větou "Pevně věříme, že rozvaha a ochota ke konsensu z obou stran může zabránit rozkladu veřejného zdravotnictví." Považuji výpovědi lékařů za krajní, už dosti zoufalý pokus zavolat po mnoha bezvýsledných apelech na zodpovědné a dlouho nečinné politiky „SOS“. Pevně věřím, že hrozba odchodů do ciziny zůstane (alespoň ve většině případů) jen výhrůžkou, symbolem vážnosti protestu proti současnému stavu zdravotnictví. Pokud by skutečně došlo k masovému exodu lékařů bez ohledu na dopad těchto kroků na konkrétní situaci zdravotnického zařízení a na pacienty, pak bych ovšem takové jednání považoval za nezodpovědné.

Nedávno se kromě Vás k dané situaci vyjádřila i ČBK. Souhlasíte s jejím stanoviskem a co byste řekl na námitku kritiků, že církev nemá mluvit do sporů odborářů se zaměstnavateli?

Je nejen právem, ale i povinností církve se vyjadřovat k etickým aspektům veřejného života a protest lékařů bezesporu vážným etickým problémem je. Vyjádření biskupů považuji však za nešťastné, protože je jednostranné a stejně hodnotím výzvu vládě, „aby neustupovala vyděračům“, kterou podepsalo i několik mých přátel. Jako by biskupové a signatáři nekriticky spolkli tu populistickou verzi politiků a tisku, zamlčující jádro věci.

Souhlasím s mnohými výhradami proti nevhodné formě lékařského protestu, ostatně to je řečeno i textu, který jsem podepsal já, ale v stanovisku biskupů mi chybí jasně vyjádřená solidarita s oprávněnými požadavky lékařů a jasné slovo, že je nutná reforma zdravotnictví a rázná opatření proti tomu, co tuto situaci hlavně způsobilo – miliardové škody, způsobené korupcí, politikou zdravotních pojišťoven a neschopným managementem nemocnic. Na vládu bych rozhodně nevolal: Neustupujte!, nýbrž: Zodpovědně a moudře jednejte!

Prezident ČLK Kubek se před časem vyjádřil v tom smyslu, že už je alergický na apely na lékaře Hippokratovou přísahou. Mají lékaři podle Vás – kněze a filosofa – právo na takový protest?

Hippokratovu přísahu a odpovědnost za zdraví pacientů nelze zlehčovat, chápu však, že někdo může být už alergický na to, když politici nekonají, co by měli konat, a jen chtějí lékaře, usilující o spravedlivé ohodnocení, poukazy na jejich závazky morálně vydírat a umlčovat. Požadavky lékařů jsou spravedlivé, po dobu 20 let zůstává stav zdravotnictví politiky neřešen, rozumím tedy protestu jako pohrůžce krajním řešením, výzvou, která má bít na poplach. Dodávám však, že hesla kampaně Děkujeme, odcházíme typu „Náš exodus, váš exitus“ jsou hloupá a kontraproduktivní a že než lékař přikročí od pohrůžky k činu (odchodu do zahraničí), měl by předem zvážit veškerý dopad takového jednání v konkrétních podmínkách nemocnice.

Jak se díváte na poslední nabídku ministra Hegera a následný krach vyjednávání lékařů a ministerstva zdravotnictví?

V dopise jsme žádali „rozvahu a ochotu ke konsensu z obou stran“. Ministr Heger, ačkoliv ho osobně neznám, mi připadá jako slušný člověk. I když od nástupu do funkce toho mnoho pro celkové řešení situace neudělal, teď se zdá, že se snaží nějaký konsensus najít, momentálně asi víc než odboráři, kteří se nyní zdají být zbytečně neústupní. Ale to je zase jen dojem na základě mediálních zpráv, u jednání jsem nebyl, takže jsem v hodnocení rychle se měnící situace zdrženlivý.

^{Foto: 123people.pl a Wikipedia.org}