Křesťany v Afghánistánu čeká strach, vězení nebo exil

^{Ikona křestanských mučedníků}

Nelegální svět afghánských křesťanů čítá podle jejich západních přátel 1000 až 2500 ohrožených duší. Místní úřady zase mluví o hrstce "hanebných podvodníků", kteří prý o sobě tvrdí, že jsou pronásledováni s jediným cílem: aby mohli dostat povolení k vycestování do zahraničí. Květnová televizní reportáž ze křtu Afghánců přestoupivších na křesťanskou víru roznítila plameny nové protikřesťanské horečky. Vyvolala manifestace a výzvy k vraždění "zrádců". Policie pod tímto tlakem zadržela několik údajných křesťanů, včetně pětačtyřicetiletého Músy Sajída, a šest dětí.

Smrt, exil nebo vězení?

Tento pracovník Červeného kříže, který je vězněn v Kábulu, přiznává, že se obrátil na křesťanskou víru před šesti lety, a odmítl se vrátit k islámu. Zatím ještě neví, zda ho to nebude stát život, jak to stanoví islámský zákon, nebo zda bude uvězněn na doživotí či odsouzen k exilu.

Dozorci a spoluvězni připravili Músovi při jeho příchodu do vězení předzvěst pekla, které ho podle nich čeká. Několik týdnů byl bit, znásilňován, pokořován, ve dne stejně jako v noci, napsal Músá jednomu ze svých přátel. Toto násilí je důsledkem urážky, kterou pociťovala země, jež často od 19. století zakládala svou identitu na ozbrojeném a náboženském odporu proti křesťanským uchvatitelům. Od roku 2001 tu byli vražděni četní zahraniční misionáři, nebo ti, kdo za ně byli považováni. Naposledy bylo na severu země loni v srpnu zabito osm lékařů nevládní křesťanské organizace.

Zeď nepochopení

Anaját objevil křesťanství díky "americkým přátelům" počátkem minulého desetiletí. Na křesťanství přestoupil v Indii, kde získal v roce 2006 studijní stipendium. Zde jsou křesťané akceptováni, říká. Vypráví, že měl jedné probdělé noci vidění. "Slyšel jsem Boží hlas, tak silný a vřelý. Cítil jsem, jak jeho duch do mě vstupuje, jak mě bere do náručí. Cítil jsem, že jsem se znovu narodil," říká. Nadšený se vrátil v roce 2009 do Afghánistánu odhodlán vypovídat o této víře, která z něho podle jeho slov udělala lepšího člověka. Narazil však na zeď nepochopení. Jeho matka se zhroutila v slzách a v hrůze, jaká hanba padne na rodinu.

Od svého zatčení loni v květnu už na veřejnosti o víře nemluví a nikdy s sebou nenosí Bibli. Chce zůstat u svých a pracovat pro svou vlast, dokonce popřít svou víru, kdyby byl zase zatčen. "Mám příliš velký strach, že všechno ztratím," přiznává se. Jeho přítel Músá už nemůže doufat v nic lepšího než v exil, který mu zařídí jeho západní přátelé, stejně jako v roce 2006 jinému křesťanovi. "Kdyby doma vyšel na ulici, zabili by ho," vysvětluje jeden jeho evropský přítel. Tento křesťan žije v zemi už dlouho a tvrdí, že je v Músově případu optimista. To je slabá útěcha v Músově trápení. "Deset let a tolik peněz ze zahraničí, a nakonec jsem skončil ve vězní, kde mě mučí," stěžuje si Músá trpce.

 Bible na hranici

Podobná zpráva o netoleranci a hrozbách násilím proběhla českými medii před dvěma lety. Američtí vojáci v Afghánistánu museli z obav před násilím ze strany radikálních islamistů spálit bible, které tam poslali křesťané ze Spojených států. Tato údálost souvisela s reportáží arabské televize Al-Džazíra, podle které američtí vojáci obracejí Afghánce na křesťanskou víru. Armádní velitelství tehdy sice přiznalo, že bible na základně jsou, tvrdilo ale, že celá reportáž je zmanipulovaná a informace v ní jsou postaveny mimo kontext.

Příslušníci vojenských misí mají během nasazení zakázáno šířit mezi místní obyvatelstvo náboženství, aby neohrozili úspěch mise, proto byly bible v tomto případě spáleny. "Rozhodli jsme k takovému kroku "důrazné ochrany", protože pokud by se někdy dostaly ven, do rukou Afghánců, bylo by to vnímáno, jako snaha americké armády a vlády obrátit muslimy na křesťanství," vysvětlil televizi CNN mluvčí Pentagonu.

Islám a násilí?

Vyzývá Islám opravdu k násilí na lidech jiné víry a na bezvěrcích nebo jde o otázku intrepretace a politické reflexe do zákonodárství? Z islámského světa do medií občas proniknou i zprávy o spolupráci křesťanů a muslimů (např. v Egyptě v době nedávných nepokojů).

Také v koránu nalezneme výzvu k toleranci ostatních náboženství: "Nebudiž žádného donucování v náboženství!“ (Súra 2: Kráva, ája 256). Je třeba rozlišovat islám jako  náboženství a islamizmus jako ideologii, která se o islám zdánlivě opírá, avšak ve skutečnosti s ním nemá mnoho společného, domnívá se např. bloger Jelínek . K vzájemné toleranci vyzývá i mnoho muslimských duchovních, kteří se pravidelně účastní mezináboženského setkání a modlitby za mír, která se koná každý rok v některém z evropských měst, od prvního, dnes již legendárního setkání v Assisi. To svolal papež Jan Pavel II. v roce 1986. Letos to bude již dvacetpět let. U příležitosti tohoto výročí pozval do Assisi všechny lidi dobré vůle i současný papež.

"Proto se tento rok v říjnu vydám jako poutník do města svatého Františka a zvu na tuto pouť všechny bratry křesťany různých vyznání, představitele světových náboženských tradic a v duchu i všechny lidi dobré vůle, abychom si připomenuli toto velké historické gesto mého předchůdce a slavnostně obnovili závazek věřících všech náboženství žít vlastní náboženskou víru jako službu míru", řekl na Nový rok (Světový den modliteb za mír) Benedikt XVI.

^{foto: Catholic news, archiv Magazinu ChristNet.eu}

O islámu se  diskutuje i na Facebooku