Srdcem na Sinaj

Kultura a recenze / Veronika Čepelková / 28. března 2011

Al-Muallaqa Cesty na Sinaj vedou většinou hned ze dvou směrů. Jedna směřuje z Izraele – odtud se návštěvníci vydávají na Mojžíšovu horu během putování Svatou zemí. Druhá je cestou účastníků různých zájezdů či individuálních pobytů v Egyptě, kteří sem jezdí za odpočinkem, koupáním v Rudém moři, šnorchlováním, potápěním a snad i poznáním nesmírného historického bohatství. Obě cesty sinajského putování mohou být nevšední a hluboké, obě mohou znamenat putování na Sinaj srdcem, i když jsou různé.

Mnoho zájemců o tzv. „pobyťáky“ čeká na last minute nabídky. Otázkou je, zda-li se opravdu vyplatí. Pro ty, kdo touží ponořit se do tajemství staro- i novozákonních příběhů, je však také důležité se ptát, je-li během těchto zhruba sedmi až patnáctidenních pobytů nabízen nějaký výlet – ne ovšem ledajaký, nýbrž výlet právě za poznáním historie a hloubky posvátných míst. Zajisté, možné to je, jak potvrzují nabídky známých i méně známých cestovních kanceláří. Proč se tedy takovýmto směrem nevydat? Nabídky českých a nejen českých cestovek jsou vskutku lákavé a nejen cenami. Člověk a především mladá žena, která touží cestovat do egyptských končin sama třeba na klasický „pobyťák“ a zároveň prvořadě s úmyslem zavítat na posvátná místa, musí mít v sobě určitou dávku odvahy. A že může být cesta do blízkého i vzdáleného Egypta docela nepřehnaným dobrodružstvím, je možné se posléze přesvědčit... Odvaha sama o sobě však nestačí. Do bláznivého Egypta je sice možné vydat se stejně tak bláznivě, ale zároveň s jasným cílem... Zkouška takového cíle přes „pobyťák“ a hlavně bez rodiny, přátel nebo jakéhokoliv jiného zázemí (např. bez krajanů v hotelu) může být sice náročná, ale s odstupem časem chápaná jako něco neobvyklého a také jako něco, co může člověka posunout dál.

Na pláži hotelu nebo na některé ze vzdálenějších, kterou ne každý hotel má k dispozici, je možné „válet se“ a slunit při třiceti i víc stupních v říjnu každý pobytový den. A co víc. Plavat nebo šnorchlovat v Rudém moři je zde na denním pořádku. Výprava lodí do národního parku Ras Mohammed za úžasnými korálovými útesy určitě stojí za řeč a hlavně za absolvování. Co však nabízí místní delegát nebo přímo „travel agency“ v případě, že si turista s „bubláním“ v blankytně modré vodě nevystačí? Gebel Musa, Cairo… …je přesně to, co dokáže zpestřit slunečné pobytové dny a o čem se zájemce, chce-li, může dozvědět již s předstihem, už doma. A touží-li po něčem víc než po hotelu, pláži a zase hotelu, může se do takového zážitku „po hlavě“ a hlavně srdcem vrhnout třeba hned druhý den po příjezdu, resp. příletu.

Jedno z nejmystičtějších a přitom dostupných míst pro návštěvníka (nejen) Sinajského poloostrova je Gebel Musa, posvátná hora pro křesťany, židy a muslimy – hora Mojžíšova. Noční tmavé a přitom světelné putování na Mojžíšovu horu nabízí všechny místní cestovky. Je to přece ověřený business a zároveň úctyhodná výzva pro příchozí z celého světa. Ještě nežli se poutník vypraví na vrchol hory proroka Mojžíše a vrchol sinajského putování, může, chce-li, obdivovat jinde jiná oslovující místa.

Třeba se vypravit na nekonečnou cestu pouští z vyhlášeného letoviska Sharm el Sheik do Káhiry, na minimálně dvanáctihodinovou cestu autem tam a zpět, přes známý Suez. Tužba zažít nepochopitelnou historii pyramid v Gize na západním břehu Nilu a pak navštívit vysněná křesťanská místa v koptské čtvrti hlavního města, je tak velká, že nelze odmítnout, ať „to stojí co to stojí“. První setkání s neuvěřitelným káhirských kolosem připomíná spíš Babylon. pyramidy v GizePřesvědčí se člověk o opaku? Příjezd k pyramidám je úchvatný. Místní sympatický beduín ihned nabízí své koně a průvodcovské služby k projížďce sluncem rozpáleným saharským pískem a prachem mezi tajuplnými královskými pohřebišti a kolem nepřehlédnutelné monumentální sfingy. Jedním z mimořádných okamžiků je pak závěrečný sestup do nitra (cca 45 století) starých faraónských staveb, kde cestovatel jakoby přenechá svoje starosti oné minulosti a pokračuje dál – do kaváren, kde jen muži smí pokuřovat shisu, a jiní si pochutnávat na vypečeném kuřátku se zeleninovou oblohou a sladkým arabským čajem v neskutečné špíně (sami místní se za to, dle jejich slov, stydí), ale přitom zdá se spokojení, a navíc nezvykle ve společnosti mladé Evropanky. Vstup do „světa mužů“ je jí bez skrupulí povolen, i když stará dobrá anglická rada „dávej pozor, kam šlapeš“ zde musí (pro ni) zůstat středem pozornosti. To platí i o plánu zavítat na úctyhodně obrovitý luxusní velenilský parník s občerstvením všeho druhu za „pohádkově“ líbezné ceny. Nejeden místní i nemístní by se tu občerstvil.

Koptská čtvrť ve velkoměstské Káhiře nabízí možnost zastavení a ztišení. Na místní poměry se něco takového zdá téměř neuskutečnitelné, ale opak je pravdou. Následuje-li před samotnou návštěvou úpěnlivé hledání v podání místního doprovodu, asi se není čemu divit – vždyť hlavní egyptské město je vskutku ohromné a hustě zalidněné (rozloha 453 km², počet obyvatel celé aglomerace 17 290 000 a hustota zalidnění 38 167 obyvatel/km²). Koptská čtvrť se nalézá ve Staré Káhiře, na místě původní římské pevnosti Babylon. I když tuto část obývají především koptští křesťané, na ulici se dnes a denně setkávají spolu se svými sousedy muslimy. Vstup na významná křesťanská místa hlídají policisté. Ulice působí poklidně, pouliční prodavači se usmívají (snad jako každý obyvatel této země) a dokonce nehlučí (jako snad skoro každý místní obchodník). Právě v těchto místech totiž stojí jeden z nejstarších a zároveň nejkrásnějších kostelů v Egyptě – „visutý kostel“ ze 4. století. Byl vystaven na pozůstatcích babylónského opevnění a je částečně zabořen do země. Místní koptský duchovní tudy návštěvníky rád provází, jeho pozornost je mj. zacílena na vzácné ikony a prvokřesťanské symboly. Jeho kolega zase ukazuje na fotografie koptského duchovního vůdce, kterého lze později v útlých uličkách u jiného posvátného místa potkat. Dalším pozoruhodným místem nedaleko je kostel sv. Sergia. Místo, kam směřují kroky mnoha poutníků, je krypta Svaté rodiny pod kostelem. Pozdní příchod? Zavřeno? Žádný problém! Místní kryptu rádi a hrdě ukazují. Nějakou tu egyptskou libru však nutno si připravit. Krypta je údajným místem, kde žila Svatá rodina po útěku do Egypta (viz Mt 2,13). Snad jen modlitba na tomto místě a tužba být Bohu blíž napomohla k překonání obtíží se právě sem nebo spíš odtud dostat…

krypta Svaté rodinyJiž zmíněným hlavním úmyslem a cílem je putování na Mojžíšovu horu. Cesta ze Sharmu je poměrně dlouhá – cestuje se přes noc už od večerních hodin, aby v brzkých ranních hodinách mohl nastat samotný výstup na vrchol. Autobus zastavuje nedaleko kláštera sv. Kateřiny. Ten je ještě ponořen do tmy. Prohlídku jednoho z nejstarších klášterů na světě (založen v 6. století), který ukrývá více než tři tisíce rukopisů a dokumentů (klášter se proslavil tzv. Sinajským kodexem ze 4. století) a také keř maliník, o němž se říká, že je stejného druhu jako keř, z něhož v ohni promluvil Hospodin k Mojžíšovi, absolvuje poutník až po sestupu. Beduíni jsou připraveni k doprovázení i příhodnému výkladu. Kdo touží po dobrodružné jízdě na velbloudu, ať nezaváhá, v horní části se pokračuje už jen po svých. „Camel, camel“, ozývá se z úst beduínů ze všech stran. Je zapotřebí dát si také pozor na případnou srážku s velkým zvířetem. Poutník by se mu ve tmě zapletl pod nohy coby dup. Beduínské kiosky po cestě nabízejí občerstvení i suvenýry a zároveň oázu pro případné vydechnutí. Někdy lze během nočního výstupu pozorovat nádherně svítící měsíc a hvězdy a vždy světélka baterek putujících návštěvníků z mnoha koutů světa. Mnozí putují až na vrchol (vysoký 2285 m) za nádherným východem slunce, s Mojžíšem ve starozákonních stopách. Podle tradice je hora zřejmě totožná s horou Choréb, kde Mojžíš strávil 40 dnů a obdržel od Hospodina desatero (viz Ex 24). Putují též ve šlépějích nového a jasnějšího světla, které se rozzářilo příchodem Ježíše Krista… Zůstat pak v tichosti na samém vrcholu, téměř osamocen, jen s několika místními beduíny, ale zároveň v úzkém spojení se všemi blízkými, ovátý jemným vánkem, se slunným výhledem na nejvyšší egyptskou a mystickou horu sv. Kateřiny (Gebel Katherína, 2642 m) a především se srdcem otevřeným Boží lásce, je pak oním vrcholem putování do Egypta, je oním velkým putováním „srdcem na Sinaj“.

foto: Veronika Čepelková
Autorka navštívila horu Sinaj dvakrát – během putování Svatou zemí i během samotné návštěvy Egypta.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Jste spokojeni s výsledky voleb?
Ano, bude líp!
13%
 
Ne, ale neuhneme!
57%
 
Komunistům odzvonilo!
14%
 
Klidná síla se Starosty!
14%
 
Pustili jsme je na ně!
3%
 
(Počet hlasů celkem: 37)