Lourdes

Na 45. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2010 nebyla vytvořena samostatná sekce titulů s duchovní tématikou, tak jako tomu bylo v minulých letech. Přesto však bylo možné najít snímky s náboženskou tématikou.  Jedním z nich byl film „Lourdes“, režisérky Jessiky Hausnerové, který se objevil v roce 2009 v rakousko-francouzsko-německé kooprodukci. V Karlových Varech byl uveden celkem třikrát a úspěšně soutěžil též na filmovém festivalu v Benátkách, kde obdržel v roce 2009 cenu „Fipresci“.

Do Lourdes přijíždí mladá Christine, upoutaná na invalidní vozík a zcela odkázána na pomoc okolí. Lékaři ji stanovili vážnou diagnózu, roztroušenou sklerózu. Tato nemoc ji znemožňuje běžný život.   Lékařská věda je bezmocná, je zde poslední šance: francouzské poutní místo, které znamená poslední naději pro tisíce nemocných z celého světa, kteří zde hledají svoje uzdravení.

Christine hraje Sylvie Testudová, držitelka ceny za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu „Strach a chvění“, který byl uveden na MFF KV 2003.

Film nás uvádí do role pacienta, který se ocitne v Lourdes, aby se zúčastnil očistné koupele, jejíž voda je z pramene, který vyvěrá z místa poblíž jeskyně, kde se měla v roce 1858 zjevit Panna Maria mladé dívce Bernardetě.

Dále je to účast na večerních procesích s rozžatými svícemi, požehnání, bohoslužby, zpověď, modlitba růžence, dotýkání rukou stěn jeskyně a pití zázračné vody. Kromě toho to jsou setkání při jídle a zábavě. Ukazuje také vzájemné mezilidské vztahy, sympatie, zamilování, lidské zlo, včetně konfliktů mezi členy lourdské maltézské služby, kteří pečují o pacienty ve svých elegantních uniformách.

Snímek nám sděluje, že je nutné mít v životě pevný cíl, silnou víru a první je uzdravení duše a pak teprve těla. Uvádí nás do problematiky pacientů, lourdských poutníků, jejichž náhlé uzdravení může způsobit i pocit viny, vůči těm, kteří uzdraveni nebyli anebo i lidskou závist, že uzdravení se dostalo někomu jinému.

Během noci slyší Christine ve snu hlas, který ji vyzývá, aby vstala z lůžka. To také udělá. Začíná se hýbat a chodit. Všichni jsou šokováni. Lékařská komise konstatuje náhle uzdravení. Přesto však podotýká, že roztroušená skleróza někdy mizí, ale zase se vrací. Christine se stává středem zájmu všech přítomných. Uzdravení ji pozvolna vrací do normálního života. Nejednou však při tanci s mužem, člena maltézské služby, do kterého se zamilovala, padá. Povstává, ale tančit si již netroufne. Kamarádka ji přiváží invalidní vozík. Děj zůstává otevřen a nabízí údiv i spekulace a táže se, zda nejsou „nevyzpytatelné cesty boží“ pouhou naší iluzí.

Na konci měsíce května, který je v římskokatolické církvi tradičně spjat s mariánským kultem, se můžeme ptát, jaká je pravda o lourdských uzdraveních? Každý rok dochází v Lourdech k uzdravením fyzickým, duševním i duchovním. V letech 1949 a 1989 speciální lékařská komise zkoumala na tisíce případů. Pouze však 65 uzdravení bylo lékařsky, vědecky nevysvětlitelných a tudíž přisuzovaných zázračné, nadpřirozené moci. Je zajímavé, že mezi celkovým počtem uzdravených bylo pouze deset mužů a dvě děti. Na toto téma vyšla řada publikací, mezi nimiž v roce 1994 kniha lékaře Dr. Théodora Mangiapana „Lourdes: zázraky a uzdravení“. Jiným svědectvím je publikace Alfonsa Olivieriho a Bernarda Billeta „ Dějí se ještě v Lourdech zázraky?“. Je zde uveden i první případ nevysvětlitelného uzdravení paní Catheriny Latapieové, jejíž ochromená pravá ruka následkem pádu ze stromu, nabyla po dotyku s vodou v lurdské jeskyni schopnosti se hýbat a ztratila veškerou strnulost. Stalo se tak 1.3.1858. Několik dnů po zázraku se ženě narodil chlapeček, který se roku 1882 stal knězem.

Poutní místa - Lourdes, Fatima, La Saletta, Czestochowa, Knock, Svatá Hora, atd. – jsou místa, kde se i dnes se shromažďují tisíce lidí, kteří prosí o milost uzdravení a hledají ochranu a přímluvu Matky Boží Panny Marie. I přes veškerou náboženskou lhostejnost a velký rozvoj lékařských věd, jejich počet neklesá. Konečný výsledek modliteb za uzdravení zůstává zahalen v tajemství víry, ale v každém případě by měl být provázen slovy: „buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi“, které osvobozují od jakékoliv závislosti a pokušení.

Režie: Jessica Hausner
Scénář: Jessica Hausner
Kamera : Martin Gschlacht
Střih: Karina Ressler
Výtvarník: Katharina Woeppermann
Produkce Martin: Gschlacht, Philippe Bober, Susanne Marian
Výroba: Coop99, Filmproduktion, Parisienne de Production, Essentialk Filmproduktion
Hrají: Sylvia Testud, Léa Seydoux, Bruno Todeschini, Elina Loewensohn, Gerhard Liebmann,
Linde Prelog, Heidi Baratta, Hubsi Kramar, Helga Illich
Sales Coproduction Office

99 min., barevný