Nízká volební účast ve volbách do Evropského parlamentu, druhé místo komunistů a články o zklamaných poutnících do Mariazell, to vše dohromady inspirovalo můj komentář. Co mají volby společného s poutí středoevropských katolíků, můžete se ptát? K volbám i na poutní místo musí člověk vyjít ze svého pohodlí. Přestat nadávat na politiky i organizátory a rozhodnout o svém životě.
 
V Mariazell jsem nebyl a nemohu hodnotit nedostatky. Zřejmě bych nejel i proto, že mariánská zbožnost není prioritou mé víry a tak si neodpustím poznámku i na toto téma (to ale neznamená, že se o  tématiku nezajímám -čtenáři nabízím sérii článků o mariánské zbožnosti http://www.christnet.eu/magazin/mag.asp?clanek=2061). V týdnu po Nanebevstoupení Páně jsem v Katolickém týdeníku našel rozsáhlé texty o pouti do Mariazell, ale jen krátkou zprávu ČTK, že proběhl jeden z nejvýznamnějších svátků církevního roku. Není to trochu škoda? Kdo vlastně vystoupil na nebesa a kdo byl "pouze" nanebevzat?
 
I mariánská pouť má jistě své kouzlo, nechci ji věřícím brát. Když se vydám na cestu, ať je cílem pouti cokoliv, je třeba počítat s těžkostmi. Zmoknu-li, či bude-li mi kručet v břiše, to je především můj problém. Lépe je vzít si pláštěnku a svačinu do baťohu a neobtěžovat druhé svým nářkem a nadávkami.

Poutník si má vzít na cestu kámen. To dnes platí především obrazně. Ztrpčovat si své pokání, přivázat si na záda balvan, tak jako to dělal středověky poutník na cestě do Santiaga de Compostely, nemá smysl. Fyzické vyčerpání není cílem poutí, to není snad třeba vysvětlovat.  Smysl pouti je především duchovní.

Člověk má opustit své "hrnce masa", přestat nadávat a vyjít těch pár kroků, třeba i k volební urně. To je také pouť, přesto že je tak krátká. Škoda, že se opakuje stále stejná písnička. Vyjít z Egypta je stejně těžké pro nás jako pro Mojžíše a jeho lid.