„PRO MLÁDEŽ JE DŮLEŽITÉ VĚDĚT, ŽE NA SVOU VÍRU NEJSOU SAMI,“ říká pořadatel církevních táborů, starokatolický farář Alois Sassman

 Kde a jak se zrodil nápad pořádat starokatolické tábory? Kdo a kdy s tím začal, kde všude se pořádaly, co se na nich od prvního tábora změnilo?
V letech 1982-1993 jsem byl členem kongregace salesiánů Dona Boska a dětské tábory jsem v rámci této společnosti vedl již od roku 1983. Když jsem přestoupil roku 1996 do starokatolické církve, po nějaké době jsem navrhl bratru biskupu Dušanovi, že bychom se pokusili společně s mojí manželkou zavést dětské církevní tábory. Biskup Dušan byl za to rád. Uplně první tábor v roce 2000 jsme uskutečnili ve spolupráci s hartmanickými skauty a skautkami na táboře u Hartmanic na Sušicku. Byl tam s námi i tehdejší starokatolický duchovní správce ve Strakonicích Václav Diviš. Druhý tábor se konal v roce 2001 v Horní Stropnici na Novohradsku a tam byl tehdy poprvé s námi i kněz Aleš Svoboda. Tábor navštívil biskup Dušan a atmosféra tohoto ekumenického tábora byla úžasná. Pak jsme byli v Nuzicích u Bechyně, pak dvakrát na chalupě u Sváti Karáska v Chlumu u Třeboně a poté šestkrát ve Strašicích u Rokycan, kde nám přístřeší poskytovala Církev mlčící. Letos jsme poprvé byli na evangelické faře ve Strměchách. Pokud jde o změny, tak se u některých dětí, kteří s námi – někdo již po dvanácté - jezdí změnila výška postavy a u chlapců i barva hlasu. Z některých malých dívek nám vyrostly již krásné slečny. A dvě z nich tam měly letos již své chlapce.

Čím se podle Vás liší křesťanský tábor od "normálního"? Účastní se Vašich táborů i děti z ateistických rodin? Co může takový křesťanský tábor nabídnout dítěti, které rodiče nevychovávají k víře, případně dospívajícímu, který hledá odpovědi na řadu otázek?
S mojí manželkou jsme se vždy snažili, aby tyto tábory nabízely hlavně přirozené dobro a kamarádství. Pomocí různých etapových her dětem přiblížit kulturní a náboženské kultury naší společnosti, takže jsme třeba na táboře Maharal-tajemství talismanu probírali židovskou kulturu a děti si na památku odvezly domů text Desatera. Několikrát navštívil tábory i bratr biskup Dušan, který se s dětmi nejen šel koupat a na tobogan, ale slavil pro ně mši svatou. Pro děti to byl vždy svátek. Tato nenucenost je možná příčinou toho, že tam posílali své děti i rodiče buďto nevěřící anebo svoji víru nějak prakticky nežijící.

Na táboře se za celou dobu jistě stihne utvořit příjemné a semknuté společenství. Jsou děti ve vzájemném kontaktu i po skončení tábora? Mají možnost provozovat společné aktivity i v průběhu školního roku?
Děti z našich farností jsou spolu i přes školní rok, mnoha dětem nyní slouží v kontaktu nejen mezi sebou, ale i se mnou a mojí paní Facebook. Vždy od jara pak začínáme již společně plánovat "léto". Asi děti svoláme i během školního roku někam na víkend.

Jak byste zhodnotil letošní tábor? V čem byl lepší než ty předchozí, v čem by se naopak ještě mohl zlepšit?
Letos jsme poprvé měli mládež ve věku 14-20 let. Přijelo jich nakonec 15, bylo to ekumenické. Poprvé jsme nehráli "etapovku". Těžko s 18letými lítáte po louce a přeléváte kyblíčky s vodou. Ale více se hovořilo - každý den dopoledne byla "témátka", bylo i sportovní vyžití, pouť, výlet apod. Mladiství ocenili, že jsme s nimi již nejednali jako s dětmi. Co by se mohlo zlepšit? Snad větší účast dětí a mladých z jiných starokatolických farností. Pravidelně jezdívají děcka z Tábora a Prahy. během let se tam vystřídaly děti z Desné, Jablonce a Havlíčkova Brodu.

Na táboře předáváte dětem spoustu informací, rad, zkušeností. Ale říká se, že děti můžou učit i nás. Víte o něčem, co jste si od dětí vzal, něco, co naopak předaly ony Vám?
Děti a mládež ve mně stále udržují mladistvého ducha, že člověk nezačne vnitřně stárnout. Jejich smích a nadšení pro každou "blbinu" je nakažlivé.

Nechyběla patřičná dávka adrenalinu...

Zkuste na závěr přiblížit někomu, kdo o táboře, který pořádají starokatolíci, nemá žádné, nebo jen zkreslené představy, čím se vlastně takový tábor vyznačuje, jak v jeho rámci probíhá duchovní péče o děti (pravidelné modlitby, chvály, mše...) a proč by se ho měli účastnit i ti, kteří se zatím ještě s Bohem nesetkali?
Já mám od samého začátku snahu, aby tábory nebyly tzv. "moc zbožné" a "přesvaté". Snažím se spíše pomocí přirozených metod, které jsem kdysi čerpal od Jaroslava Foglara a skautů vést děti a mládež k čestnému životu a k základním hodnotám. Pravda je, že letos jsme měli duchovních témat již povícero (o víře, o víře Bohu, dějiny náboženství, náboženství islámu, buddhismu, židovství a křesťanství). večer jsme se modlili a byla pouť na Křemešník. Ale i tam se pak děti přirozeně "vyřádily" na lanovém parku. Snažíme se, aby dětem bylo hezky a rádi se na tábory vracely. Aby poznaly nějaké "normální" křesťany. A myslím si, že pro mladé je strašně moc důležité, aby viděli, že na tu víru nejsou sami. Moc mě potěšilo, že jedno odpoledne přišli asi tři mladí sami od sebe ke mně a začali se mnou rozebírat témata, která je moc zajímala a vrtala jim hlavou (o věčném životě, celibátu, reinkarnace atd., atd). Je to jistě lepší, než kdybych s tím začal sám.

Každý tábor je unikátní i díky kouzelným maličkostem, na kterých se výtvarně podílí Alena Sassmannová



O táborníky bylo výborně postaráno po všech stránkách


Samozřejmostí byl i duchovní program


Z táborníků se stala výborná parta bez ohledu na věk, denominaci či místo bydliště

Foto: Karel Zadražil, Alois Sassmann