Přestože považuji červenec za jeden z nejkrásnějších měsíců v roce, tento rok se mi nikterak zvlášť nelíbil. Snad proto, že letní zprávy byly politikou přehlcené. Dvě vlády nám tak lezly z obrazovek do našich příbytků, a přestože to byl divný program, nešel nikterak přepnout.

Nicméně, když už se člověk díval, bylo to místy opravdu směšné. Premiér Špidla si na zimu zajistil letenky do Bruselu, aby si konečně užil zaslouženou dovolenou a mladý Gross je zase musel vracet. Prý stejně nikam nechtěl a pouze se nechal přemluvit svoji ženou…

Tady ale legrácky končí. Málokdo si uvědomuje, že letošní léto je opravdu přelomové. Začíná se psát nová zajímavá éra polistopadové historie. Politici ČSSD totiž začali nahlas hovořit o vytvoření koalice s KSČM.

Přestože je Gross velice schopným politikem, doslova jako blesk z čistého nebe byla při sestavování vlády zpráva, že by nastávající předseda šel do vlády s komunisty nebo jen s jejich podporou.

Tady je třeba uznat výhody současného volebního systému hledajícího širší koaliční podporu a ocenit také menší politické strany KDU-ČSL a US-DEU za jejich jednoznačný odmítavý postoj k této spolupráci. Toto velmi dobře vystihl Jan Kasal pro deník Právo, kde napsal, že nelze na jedné straně komunistický režim odsuzovat a na straně druhé s nimi spolupracovat.

Je třeba si znovu uvědomovat, že přestože je již 15 let po Sametové revoluci, současná KSČM nedokázala, na rozdíl od jiných komunistických stran ve Střední Evropě, reflektovat svou minulost a jednoznačně odmítnout leninskou ideologii. Dále je udivující, že doposud nebyl vysloven realisticko-konstruktivní názor k jakékoliv vážné problematice na naší politické scéně.

Také časté komunistické bagatelizování obětí a viny komunistického režimu je zarážející. Copak několik desítek lidí nebylo zavražděno či nezemřelo v komunistických koncentrácích?! A co tisíce mučených a pronásledovaných lidí, jejichž příbuzní nemohli studovat, byly vystěhováni atd.?! To vše je výsledek práce Klementa Gottwalda, který dodnes bývá mezi mnohými přívrženci KSČM živým vzorem.

Absolutně mimo jsou pozitivní vztahy českých komunistů k diktátorským režimům například na Kubě, v Číně nebo Severní Koreji. Když by se podívali po většině evropských komunistických stran, tak by se v jejich materiálech dočetli o odsouzení těchto režimů. Například v Itálii už komunisté dávno nežádají vládu proletariátu, protože když to u nás viděli, jak to fungovalo, stali se zapřísáhlými milovníky demokracie.

Roky neutěšeně plynou. Pokud vše půjde tak jak má, čeká nás za dva roky stejný politický scénář léta. Pevně doufám, že současní komunisté nebudou těmi, kdo sestavují většinovou vládu. Nerad bych totiž trávil své budoucí dovolené čekáním na vízum kamkoliv, kde demokracie a zdravý rozum říká lidem: Pane!