Nepřizpůsobiví?!

^{Ze shromáždění iniciativy Světlo pro Šluknovsko v kostele ve Varnsdorfu}

Velmi ošemetná je zejména generalizace jeho užití, která zavání principem kolektivní viny. Stejně tak i anonymizace, již jen pár kroků a dostali bychom se k vytetování čísla na paži nepřizpůsobivého. Kdo jsou ti nepřizpůsobiví? Filip Šimonovský, farář v Rumburku, v rozhovoru pro Magazín ChristNet.eu uvádí, že i on je v české společnosti silně nepřizpůsobivý, protože věří v Boha, což se v české společnosti nenosí.

 Můžeme se ptát, co je cílem přizpůsobení se. Za jasnou normu bychom mohli vzít zákony této společnosti. S tím je třeba souhlasit, zákony musí platit pro každého. Krádeže a násilí ze strany Romu nelze tolerovat. Co ale dalšího chceme my - jako bílá většina - po Romech? Změnit jejich styl bydlení, kulturní zvyklosti, to že se třeba rádi veselí na ulici? Nemám je za sousedy, tak se mi to píše dobře, ale přesto si myslím, že i česká společnost může být pestrá, a ne vždy to, co se obecně o bydlení Romů tvrdí, je pravda. Například podle iDNES.cz proběhla 15. září kontrola všech ubytoven ve Varnsdorfu a co se týče sociální oblasti, bylo vše ve třech ubytovnách v mezích normy. Pracovníci sociálního odboru se zaměřili na kontrolu pořádku, jestli děti mají čisté oblečení, mají co jíst a kde spát. Také zjistili, že ve všech třech ubytovnách bydlí 108 dospělých a 129 dětí, takže čísla o tisících nově přistěhovaných Romů jsou trochu nadnesená a mnozí si i na této skupině vylévají frustraci z vlastní nezaměstnanosti a dalších problémů, které region sužují.

„Kriminalita a násilí jsou vážné problémy, ale k čemu je dobré pochodovat k domovům romských rodin?“, stojí v letáku iniciativy „Nenávist není řešení", která se v oblasti aktivně angažuje. Podle iniciativy to vytváří jen napětí a strach a to jsou nejhorší nepřátelé.

Poznamenaná krása Šluknovského výběžku

^{Slunce nad Varnsdorfem}

Šluknovsko je krásná, ale drsná oblast. Je poznamenána odsunem sudetských Němců a vykořeněním přistěhovalého obyvatelstva. Přijíždíte-li do Varnsdorfu, nabídne se Vám pohled na opuštěné předválečné vily z režného zdiva, z kterého vyrůstají malé břízky, a kousek dál na uzavřené továrny. Tato oblast by zcela jistě potřebovala subvence. Mám zkušenost z Irska, kde se vláda celkem úspěšně snaží udržet život v izolovaných západních oblastech země, a tak se ptám, zda naši politici situaci odlehlých oblastí poněkud nepodcenili. Nicméně i Šluknovsko není tak docela jen výběžek do neznáma. Hranice do Německa neexistuje a tato blízkost znamenala ještě před válkou pro oblast prosperitu a blahobyt. Udává se, že hustota obyvatel v oblasti byla až 300 osob/ km² (průměr ČR dnes je 133 obyvatel na km²). Je to oblast s unikátní architekturou podstávkových a hrázděných domů, které i dnes můžete spatřit v televizi za hradbou těžkooděnců. Českým evangelíkům není třeba připomínat blízký Herrnhut - Ochranov, sídlo obnovené Jednoty bratrské, a jedinečná je kultura nejmenšího slovanského národa Lužických Srbů.

Dobře znám Českolipsko za hřebenem Lužických hor. Přes výběžek jen často projíždím do blízké Žitavy, kterou jsem si oblíbil. Moje hodnocení tak může být povrchní a o některých aktivitách křesťanů za horami se dozvídám jen přes Facebook. Např. o iniciativě Světlo pro Šluknovsko. Tato skupina každý pátek pořádá v různých městech pokojná shromáždění v některém z kostelů. Naposledy u starokatolíků ve Varnsdorfu a tento týden příjde na řadu Jiříkov. Shromáždění se uskuteční v římskokatolickém kostele na náměstí (pátek 23.9. od 18.hod.).

Zpět za hřeben hor

Vracíte-li se přes horský průsmyk do vnitrozemí, dostanete se na Českolipsko. První větší město je Nový Bor, kde mačetový útok - údajně drogově závislých Romů - byl jedním z impulsů současných nepokojů v celé oblasti. Novoborská situace je ale jiná, než jak je často prezentováno. Jde o prosperující maloměsto se sklářskou tradicí i bohatým kulturním životem, který by Boru nejedno město poblíž Prahy mohlo závidět. Také křesťanský život je relativně bohatý a stabilní a funguje zde i velmi dobrá spolupráce mezi evangelíky a „husity“, jak jsem o tom již pro Magazín ChristNet.eu psal.

Jiná situace je v sousední České Lípě. Zde bych spíše čekal větší sociální nepokoje. Čtyřicetitisícové město je plné rozsáhlých sídlišť i oblastí s vyšší koncentrací romského obyvatelstva. Česká Lípa je i sídlem evangelického sboru. Nový Bor je pouze kazatelskou stanicí, což je poněkud paradoxní. Realita sborového života spíše vypovídá o opaku.

^{Interier evangelické modlitebny v České Lípě s plastikou zeleného Krista}

Na bohoslužby k evangelíkům chodí jen málo lidí (často jen 5 - 10 věřících). Katolíci v blízké bazilice jsou na tom o něco lépe. Evangelická obec vlastní velkou faru a nedávno zde investovali velké peníze do zateplení a výměny oken. Místní však trápí, že budova tak málo slouží. Tradiční evangelíci pomalu odcházejí a nových nepřibývá. Možná, že i díky současným událostem bude třeba se zamyslet nad novou misijní a pastorační strategií, řekl bych až na úrovni nízkoprahové pre-evangelizace. Ve vnitrozemí jsou oblíbené večery s hosty, jinde otevřeli klub pro matky s dětmi či seniory nebo různé kroužky pro děti. V Rumburku zase evangelíci provozují u krásného červeného kostela čajovnu. První nízkoprahovou "vlašťovku" pořádají evangelíci v Lípě v pátek 30.9. od 19hod. na faře v Chelčického ul. na Svárově - tedy Izraelský večer s promítáním obrázků i malým pohoštěním. Přímé výsledky takových aktivit církve jsou jistě diskutabilní, ale nelze je měřit jen nárůstem účastníků bohoslužeb. Myslete proto na "nepřizpůsobivé" křesťany v Lípě i za horami a až pojedete okolo, zastavte se na bohoslužbách nebo na čaj!

^{foto: autor}