BBC: Křesťanství je v Číně na vzestupu, léčí duchovní krizi

Počet křesťanů v Číně roste obrovským tempem a kostely praskají ve švech. Dříve se lidé k víře obraceli kvůli represím komunistického státu, nyní je ale k církvi přitahuje spíše bující kapitalismus. Píše o tom server BBC.

Není možné přesně spočítat, kolik lidí se v dnešní Číně hlásí ke křesťanství, nikdo ale nepopírá, že čísla rostou. Vláda mluví o 25 milionech křesťanů - 18 milionech protestantů a šesti milionech katolíků. Nezávislé odhady jsou ale zajedno v tom, že tyto údaje jsou značně podhodnocené. Střízlivé propočty hovoří spíše o 60 milionech křesťanských věřících, takže v čínských kostelech se v neděli schází více lidí než v celé Evropě.

Díky činnosti ilegální církve a čínským mučedníkům náboženství přežilo

Mezi čerstvými konvertity se přitom objevují chudí rolníci z odlehlých vesniček i sofistikovaní příslušníci střední třídy z rostoucích velkoměst. Struktura čínské křesťanské církve je velice složitá a pro lidi na Západě je těžké ji pochopit. Tak kupříkladu katolictví a protestantismus stát vnímá jako dvě zcela samostatná náboženství.

Během 20. století Čína křesťanství chápala jako symbol západního imperialismu. Po vítězství komunistů v roce 1948 byli ze země vykázáni misionáři, ale křesťané mohli navštěvovat státem povolené kostely, pokud ovšem projevovali dostatečnou oddanost komunistické straně. Mao o náboženství mluvil jako o jedu a jedním z cílů kulturní revoluce v šedesátých a sedmdesátých letech bylo ho zcela vymýtit. Vzhledem k činnosti ilegální církve ale náboženství přežilo a díky vlastním čínským mučedníkům ještě posílilo.

Od osmdesátých let, kdy bylo náboženské vyznání opět povoleno, si postupně církve začaly vydobývat více prostoru. Zodpovídají se sice státnímu úřadu pro náboženské otázky a nesmějí se podílet na žádné činnosti, která by se odehrávala mimo modlitebny, ale stát se zase zavazuje respektovat a chránit všechna vyznání bez rozdílu. I když ve školách propaguje ateismus.

Církev oficiální i ilegální

Podvojnost panuje i v církvi samotné - protestanti i katolíci mají církev oficiální i tu ilegální. Každá z nich má svoje biskupy, ale oficiální církev má zapovězeny styky s Vatikánem, který podporuje ilegální církevní struktury. To vedlo například k tomu, že biskup vysvěcený se souhlasem státu přes protesty papeže byl Vatikánem exkomunikován. Přesto nelze oficiální církev jednoduše odsoudit jako státní švindl. I do státem schválených kostelů chodí tisíce lidí. V centru Pekingu se o velikonočním pondělí na bohoslužbu do jediného kostela vydalo na 1500 lidí a nedělní školy bývají tak plné, že lidé stojí až na ulici.

Neoficiální, takzvané domácí církve (pojmenované takto kvůli faktu, že věřící se většinou scházejí v soukromí v bytech), jsou ale ještě mnohem populárnější. Tyto církevní skupiny odmítají státní autoritu a stát se bojí jejich vlivu, ale zatím proti nim nezasahuje. Na rozdíl od hnutí Fa-lun-kung v nich totiž nevidí zásadní hrozbu. Když však tyto domácí církve překročí hranice státní tolerance, jako se to letos stalo v Pekingu, kde jedna z nich sloužila bohoslužbu veřejně na ulici, úřady zakročí.

Když se setkají s křesťanstvím, úplně mu propadnou

Státní aparát přitom asi nejvíc znepokojuje důvod, proč se k církvi obrací čím dál víc lidí. Číňané totiž stále mluví o duchovní krizi, což je označení, které použil dokonce i premiér Wen Ťia-pao. Starší generace je svědkem toho, jak se staré jistoty marxismu-leninismu mění v jednu z nejkapitalističtějších společností na planetě. Mladí zase v honbě za zbohatnutím ztrácejí mezilidskou důvěru i důvěru v instituce.

Jeden z nejvýznamnějších čínských filozofů náboženství, Che Kuang-chu z pekingské univerzity to vysvětluje následovně: "Uctívat mamon... to je teď pro mnoho lidí hlavní cíl života. Myslím, že je jen přirozené, že dalším to ke spokojenosti nestačí a že hledají životní smysl, takže když se setkají s křesťanstvím, úplně mu propadnou."

^{Foto: Wikipedia.org}