Tak podváděly církve, nebo ne? Autor článku (Husitská církev podvádí, odhalil audit; Vladimír Křivka, LN 15. 11.) to nejprve tvrdí o jedné z nich. Na titulní stránce. Vzápětí hned dodá, že „církve zneužívají finance od státu“. Tedy všechny! Pisatel by se měl nyní všem ostatním církvím, a to jmenovitě, na titulní stránce listu, tohoto seriózního deníku, omluvit. Nebo rozšířit svou argumentaci a osočit, či na příkladech doložit výslovně další. Nakonec i té jedné obecně, neboť mluví o některých případech, na některých místech. Nejde jen o to, že bych chtěl uchránit pomluvy svou vlastní církev. I pro ni platí, padni komu padni.

Je třeba čtenářům vysvětlit, co, či kdo, je vlastně církev:
1) Kostel jako útočiště pro ty, kteří mají k němu vztah. Ti tu budovu vystavěli před desetiletími, či staletími. I oni jsou ta církev. Ale také ten důležitý kostel. Bylo výsadou jej zprvu vůbec míst, řada obcí se jmenuje Cerekev, či Kostelec. Církev, to je i ta budova, i ty hroby těch lidí. Těch, kteří tvoří církev včera, dnes a zítra. Lidí, kteří svěřili svůj život Kristu. Žijí, ale také selhávají ve víře, lásce, naději.  
2) Církev je samozřejmě i instituce. Ústředí, také další oblastní a místní struktury. Stane-li se v nich něco zlého, lze najít to zanícené místo.  
3) Církev je jistě i konkrétní komunita - sbor, obec, farnost. V tomto úzkém společenství, i mimo ně, jsou lidé, kteří ji tvoří, přicházejí k bohoslužbám často, nebo zřídka. Extrémně pověděno: Někteří jsou do kostela přinášeni jen při narození a podruhé z něj až odnášeni v truhle. Jiní se nezřízeně pro církev obětují, další jen čekají, co přijmou. Mnozí hledají svou cestu z odcizení, nebo opojení úspěchem, nebo naopak v těžké krizi života a víry. Ti všichni jsou církev. A to jsme nezmínili bohoslužebný život, stejně jako přesah církve do společnosti. Uznávána veřejností snad bývá např. služba v nemocnicích, diakonii-charitě, armádě, věznicích, školách, pobytech pro děti a mládež a podobně. I to všechno je církev.

V té celé šíři farností velkých i malých (a nezmínili jsme židovské obce, arizací ohavně poškozených) je mi nejvíce líto normálních jednotlivců i komunit, ať v samém centru dění, či kdesi na okraji, kteří slyší, že „církve podvádějí“. Všichni? Někteří? Seniorka stejně jako mladičký ministrant, úřední činitel, stejně jako zdánlivě poslední farník, nebo farář. Vinen daným stavem je nesporně stát, který církve okradl o majetek a dodnes mu z něj plyne značný zisk. Převyšuje to, co sám církvi „věnuje“. Stát daný stav vytvořil, a až podnes dotváří.

Exkomunista, poslanec Tlustý, údajně svým hlasem před lety zhatil dohodnuté narovnání mezi církvemi a státem. Před tím, ani potom již díky státu k podobné dohodě nedošlo. Pokud by ta věc byla již dávno vyřešena, nebylo by dnes ani o čem psát. A necítili bychom se dotčeni ošklivým nařčením.

Článek původně vyšel v pátečních (18.11.) Lidových novinách, převzato se souhlasem autora.

Jan Kašper je farářem Českobratrské církve evangelické v Brandýse nad Labem. Publikuje v církevním i denním tisku.