Jan Jandourek: Sociologie zločinu – proč lidé vraždí a jezdí načerno

„Sociologie zločinu“ je v pořadí čtvrtá kniha Jana Jandourka, která vyšla v nakladatelství Portál. Autor se věnuje především sociologii a teologii. V letech 1998 – 2003 vydal Portál jeho knihy Svatí a kacíři světových náboženství, Sociologický slovník a Úvod do sociologie.

Hranice mezi přestupkem a zločinem

Tématem knihy Jana Jandourka je fenomén deviace, především z pohledu sociologie a psychologie. Na historických i současných kauzách či ukázkách z literatury autor představuje hranice mezi přestupkem a zločinem, bezmoc společnosti vůči asociálnímu chování, otázku zločinu, trestu a svědomí i relativitu závažnosti zločinu.

„Sociologie zločinu“ je zaměřena primárně na studenty psychologie, společenských věd či sociologie a na pedagogy, ale přínos má i pro širší veřejnost. Čtenáři mají možnost seznámit se s tématem páchání trestné činnosti, s okolnostmi, za jakých jsou schopni lidé přestupovat zákon, a s momenty, kdy dochází ke krizi jedince i celé společnosti – a to nejen v současnosti, ale i v historii.

Žánrově balancuje Jandourkova kniha na hranici mezi populárně naučnou a odbornou publikací - a to v tom nejlepším smyslu slova. Autor se nevyhýbá odborným termínům, zároveň poskytuje čtenáři vysvětlení jednotlivých pojmů a informace o osobnostech či citované literatuře. Součástí knihy je jmenný i věcný rejstřík, stručný výkladový slovník a podrobný seznam použité a doporučené literatury.

Na stránkách publikace autor stručně, čtivě, záživně a srozumitelně podává v rámci možností co nejširší výklad problematiky. V první části se v devíti kapitolách seznámíme obecně se pojmem zločin, místním výskytem trestné činnosti v České republice a různými stupni a „druhy“ provinění. Kromě všeobecně známých faktů (zločin je relativní pojem, tresty i provinění se liší v závislosti na regionu, religiozitě či vyspělosti dané oblasti) jsou čtenáři předkládány zajímavé skutečnosti, které vedou k zamyšlení; ne každý si uvědomuje, že zločin může postrádat oběti v pravém slova smyslu, nebo že existují delikty, které se označují pojmem Kavaliersdelikt - tedy takové, které porušují normy, ale nejsou špatné samy o sobě. Autor si nebere servítky, nemoralizuje a staví čtenáře tváří v tvář před skutečnost, že všichni jsou schopní a ochotní nad některými přestupky mávnout rukou. Nevyhýbá se ani kontroverznímu a často zamlčovanému tématu podílu viny oběti na trestném činu, který byl na ní spáchán.

Pojem „relativita“ se táhne celou knihou jako červená nit. Relativní je podle autora nejen vnímání závažnosti zločinů, ale například i posuzování, zda je dnes doba „horší než dříve“. Přesvědčení, že „dnes je hůře“, vysvětluje Jandourek častou absencí potřebných stop a záznamů o trestné činnosti páchané v historii. Druhá část knihy vysvětluje rozdíly mezi ženským a mužským zločinem, nevyhýbá se ani ožehavému tématu nebezpečnosti určitých tříd a rasových skupin – a to i z hlediska historického. Závěr druhé části je věnován základnímu rozdělení sociologických škol.

Termín „sociologie“ dnes zná každý – ale málokdo by dokázal vysvětlit, čím přesně a jakým způsobem se tento obor zabývá. I to je nám zde stručně vysvětleno. Stručnost – nikoli však heslovitost – patří mezi jednoznačné klady Jandourkovy publikace. Otázky zneužívání dětí, rasismu, násilí na ženách a nepříjemná fakta s tím spojená (zneužívání dětí začalo být například vnímáno jako „problém“ až počátkem 60. let 20. století) je lepší v knize, která se jimi primárně nezabývá, prezentovat stroze a věcně.

Transcendence ovlivňuje i ty, kteří se prohlašují za ateisty

Coby duchovní starokatolické církve se autor zabývá i náboženskými teoriemu zločinu a trestu a otázkou pokání, hříchu a jeho kategorizace. Není možné popírat, že vědomí určitého božství či transcendence ovlivňuje i ty, kteří se prohlašují za ateisty.

Velmi zajímavé jsou ty části knihy, které se zabývají okolnostmi ovlivňujícími deviantní chování jedince. Vliv prostředí, výchovy či sociálního zázemí je logickým faktorem, méně známým faktem je to, že páchání trestné činnosti může být ovlivněno i očekáváním ze strany společnosti, škatulkováním či biologickými predispozicemi.

V závěru knihy se nám představí zločin v jeho základních podobách a souvislostech – zločin a vlastnictví, počínaje krádežemi a zpronevěrou, přes vydírání až ke žhářství; zločin v souvislosti se sexualitou, kde kromě znásilnění figuruje i pornografie a prostituce, poslední kategorií je organizovaný zločin – mafie, cílená likvidace a dnes tolik diskutovaný terorismus, včetně náboženského. Celou publikaci uzavírá řešení otázky zločinu a trestu – nechybí zde pochopitelně problematika trestu smrti. Jandourek kromě statistik (podle kterých patří Češi mezi nejzapálenější zastánce trestu smrti) uvádí historická fakta, popisuje formy trestu smrti a uvádí nejčastější argumetny jeho zastánců i odpůrců. Jako u všech témat v knize, i zde zůstává autor nezaujatým, nepředkládá nic než fakta a nijak nesnižuje vědecké ladění knihy. Trochu osobnější tón je znát snad jen v epilogu, který je povzdechem nad mocí zla, silou zločinu a bezmocnosti společnosti.

Jandourkova „Sociologie zločinu“ nejspíš nikdy nepřestane být aktuální. Mezi jednoznačné klady této populárně naučné, místy až odborné publikace patří již zmíněná stručnost, přehlednost, věcnost, ale zároveň nepostrádá hloubku a patřičnou obsáhlost. Užitečnou inspirací pro případnou další četbu je seznam literatury uvedený v závěru.

Jandourek, Jan: Sociologie zločinu: proč lidé vraždí a jezdí načerno Portál, Praha 2011, vydání první, 176 stran

^{Foto: Jaromír Šallé / Fotoservis České televize}