Církevní silvestr v Olomouci

VKH Olomouc patří spolu s VKH Praha, VKH Brno, VKH Ostrava, RR 49 Zlín a Akademickou duchovní službou Hradec Králové pod sdružující občanské sdružení Vysokoškolské katolické hnutí České republiky. Historie tohoto projektu sahá do roku 1989, kdy začala v univerzitních městech po celé České republice vznikat vysokoškolská společenství. V dalších letech se počet akcí začal zvyšovat, stejně tak jako rostla spolupráce mezi hnutími navzájem. Občanské sdružení VKH ČR formálně vzniklo v roce 2002, nejstaršími členy jsou Praha, Brno a Olomouc. O dva roky později se přidala Ostrava a v roce 2010 i společenství ze Zlína a Hradce Králové.

Dost bylo historie, je na čase popsat, jak olomoucké VKH funguje v praxi. VKH Olomouc je součástí Akademické farnosti při kostele Panny Marie Sněžné (mezi studenty známé jako „Sněženka“). Jak se asi správně domníváte, farníky jsou zde především vysokoškoláci, kteří v Olomouci studují. Každou středu v 19 hodin se společně scházejí na mši svaté. Ale to není vše, pro studenty je na programu spoustu dalších akcí, které připravuje Rada VKH (zástupci jednotlivých fakult Univerzity Palackého) spolu se studentským kaplanem. Po středeční mši následuje zajímavá přednáška nebo beseda, v nabídce bývají i pěší poutě, sportovní aktivity, adorace... Milovníci čaje mohou zajít do čajovny na Centrum Aletti (jezuitská rezidence, na které mj. sídlí VKH Olomouc). VKH Olomouc pořádá během akademického roku dvě největší akce, tou první je církevní silvestr v zimním semestru a druhou je ples v semestru letním.

Po krátkém představení tedy již k samotnému církevnímu silvestru. Každý rok je silvestr plánovaný v určitém stylu. Byli jsme například na silvestru v andělském duchu, navštívili jsme také Divoký západ nebo třeba exotickou Havaj. Letos si pro nás organizátoři připravili „A je to! párty aneb Řemeslo má zlaté dno“, očekáváni tedy byli řemeslníci všeho druhu, kteří umějí pořádně vzít za práci. Osobně jsem na masky a převleky mých kamarádů byla velice zvědavá, takže jsem ve čtvrtek po osmé hodině večerní pospíchala do místního U-klubu, ve kterém celá akce probíhala. Hned u vstupu jsem se dočkala – přivítala mě zdravotní sestřička, řezník i dělník v montérkách. „Teda, vám to ale sekne,“ neodpustila jsem si poznámku. V sále se to už hemžilo olomouckými vysokoškoláky, od mixážního pultu nás zdravil DJ Chosé, který celý večer pouštěl ty nejlepší hity osmdesátých a devadesátých let, ale i současnosti.

A je to!

Po chvíli nás přivítali samotní Pat a Mat, kteří byli zároveň moderátoři celého večera. Po vtipné scénce ve stylu svých kreslených protějšků se snad všichni přítomní nahrnuli na taneční parket a začali si užívat večera. Jedinci, které nebavilo tancovat, se mohli zúčastnit soutěže v páce nebo v zatloukání hřebíků. Milovníci míchaných nápojů zas mohli ochutnat „beton“ a „míchačku“. Ti, kteří chtěli Bohu poděkovat za uplynulý rok, mohli své díky a prosby napsat na lístek a vhodit do připravené lahve. Program celého večera byl opravdu bohatý, čekalo nás originální hudební vystoupení schOLy (tato schola je složena z olomouckých vysokoškoláků a hudebně doprovází středeční studentské mše) a také známá písnička „Pec nám spadla“ v podání studentského kaplana P. Petra Havlíčka. No, o zábavu opravdu nebyla nouze. Těsně před půlnocí každý do ruky dostal panáka zelené (tedy nápoje dělníků :-)) a otec Petr pronesl krátký přípitek spojený s modlitbou. Možná, že jste přemýšleli, proč se lístky s díky a prosbami vházely do lahve. Teď přijde vysvětlení – většina přítomných se po přípitku odebrala k řece Moravě, aby tam po vodě lahev symbolicky poslala. Starý rok odplouvá, ale přichází rok nový, nový začátek, čas, kdy můžeme začít od znovu.

„Za devatero horami...“ takhle podobně začínalo poslední vystoupení večera, tentokrát v podání Experimentálního divadla Na Hradě (skupina věřících studentů, kteří bydlí na společném privátě v ulici Na Hradě). Všichni se bavili u aktualizované pohádky o Sněhurce, tedy pardon, o Sněžence. Sněženka tak nesnědla otrávené jablko, ale patizón a o její záchranu se nesnažil princ, ale dvouhlavý drak. Prostě kluci opět nezklamali a přispěli tak k vyvrcholení báječného večera. Kdo si myslel, že církevní silvestr je již u konce, ten se hluboce mýlil. Většina přítomných totiž zůstala do brzkých ranních hodin a užívala si tance, zábavy, kamarádů, no prostě všeho, co k takové akci patří. Ale všechno má svůj konec, a tak musel skončit i olomoucký církevní silvestr. Akce to byla opravdu skvělá a nezbývá nic jiného než se těšit na příští rok, nebo ještě lépe na příští semestr, kdy proběhne tradiční ples. Bohu díky!