Angela a její prezidenti

Poslední dva němečtí prezidenti, ve své funkci skončili předčasně. První z nich, Horst Köhler, možno říci, odstoupil pro věc svého svědomí. Nedokázal se srovnat s německým, vojenským angažmá v Afganistanu a své názory vyjádřil veřejně, v nesouladu s kancléřkou. Ostatně vývoj událostí v této zemi, prakticky fiasko válečného, bezvýchodného působení USA a spojenců z NATO v rozpolcené, muslimsky radikální zemi, mu v mnohém dává zapravdu.

To odstoupení Christian Wulffa mělo jiný říz. Byl k němu až dohnán pro výstřelky finančního rázu, když ze státních prostředků financoval své soukromé výdaje. Je pozoruhodné, že při jeho volbě v roce 2010 mu byl protikandidátem právě Joachim Gauck. Volbu Christiana Wulffa prosadila kancléřka Angela Merkel.

O to hořčí pilulkou pro ni muselo nyní být, když Gauck byl nominován na místo prezidenta jak opozicí, tak její vlastní koalicí. Navíc byl zvolen oběma komorami hned v prvním kole (volby bývají i tříkolové). Svým způsobem nyní navazuje na posledního svého předchůdce, který řádně naplnil svůj úřad v letech 1999-2004, jímž byl Johannes Rau, jenž byl v sociální demokracii populární jako „Bruder Johannes“. Působil i jako laický evangelický kazatel.

Nynější, právě zvolený prezident Joachim Gauck, jak známo, evangelickým, luterským farářem je. Těžko říci, zda Gauckovou slabinou, nebo naopak předností, je jeho původ – a to jej přitom spojuje právě s kancléřkou. Stejně jako Merkelová i Gauck pochází z NDR. V čele země najednou stojí dvě osobnosti z bývalého NDR. Farář Gauck byl oproti Merkelové již tehdy znám jako radikální obhájce lidských práv i svobody pro církevní život. Populárním se stal i u nás, když po sjednocení Německa se stal pověřencem pro kontrolu a zpracování materiálů Stasi („německé StB“). V tomto úřadu se prokázal být rozhodným, otevřeným a poctivým hned z kraje v míře, kterou bychom si v naší vlasti a v téže době, mohli jen přát.

A zde přicházíme ke spojnici osudů prezidenta a jeho kancléřky. Ta pochází rovněž z evangelického prostředí, když její otec Horst Kasner byl rovněž luterským farářem. Ten ovšem patřil k nevídaným výjimkám, když emigroval v roce 1954 s manželkou a právě narozenou Angelou z Hamburgu do NDR. Jeho manželce, učitelce, tam nebylo uznáno vzdělání a starala se o rodinu, když se jim narodily další dvě děti. Horst Kasner byl nejprve vesnickým farářem, po třech letech sloužil v církevním vzdělávacím středisku v Templinu. Angela byla sice pionýrkou a dokonce činnou v „FDJ“, snad jediná ze třídy však na základní škole neprošla obligatorní „Jugendweihe“, formou mládežnického, režimem požadovaného slibu věrnosti, zato byla konfirmována.

Faráři na jejího otce zprvu údajně hleděli s nedůvěrou a přezdívali mu „rudý Kasner“, nicméně se nedochovalo se svědectví, že by kolegům škodil, nebo je udal, či přímo podepsal spolupráci se Stasi. Angela odmaturovala a studovala v Lipsku fyziku a jadernou chemii. Studijní pobyt měla v SSSR, v Leningradě a Moskvě. Tam se seznámila se svým budoucím manželem, rovněž studentem fyziky Ulrichem Merkel, jejichž bezdětné manželství bylo v roce 1981 rozvedeno. Po studiích byla na stáži také v Československu. Dále pracovala v  Akademii věd v Berlíně. Zde se seznámila se svým druhým manželem, chemikem Joachimem Sauerem.

Po sjednocení Německa prošla Merkelová strmou kariérou v CDU. Zde se uzavírá i oblouk, jímž je její osud v obdobě i odlišnosti s farářem - a nyní prezidentem Joachimem Gauckem. Ten nemá vazby na žádnou politickou stranu a nebojí se na veřejnosti říkat své názory na kontroverzní témata. Svojí politickou nezávislostí a odvážnými názory je v přímém kontrastu se svým předchůdcem Chrisitanem Wulffem, který rezignoval minulý měsíc. Dvaasedmdesátiletý evangelický teolog má charisma i strhující řečnické nadání. Mezi Němci je oblíbený i kvůli svému odporu vůči komunistickému režimu před pádem Berlínské zdi. Mezi konzervativními voliteli ztratil několik hlasů, když je o něm známo, že žije již dvacet let odloučeně od své manželky a jedenáct roků má vztah s přítelkyní, novinářkou Danielou Schadt. Spekuluje se nyní o dovršení rozvodu a možném sňatku. Na každý pád se jeho přítelkyně stěhuje z Norimberka za ním do Berlína, kde se ujme role první dámy, přičemž se vzdá novinářské činnosti.

Gauck se nyní již ujal úřadu a po inauguraci se chystá na první zahraniční cestu, příznačně do Polska. Ve svém rozhodování dává přitom najevo, že nechce být nostalgikem, zahleděným do minulosti. Je otevřený novým tématům, jež se týkají spoluobčanů, rovněž nové generaci, vstříc budoucnosti. Kancléřce i novému prezidentovi zbývá jen přát, aby ve své rozličnosti, jistě i potřebné shodě, prospěli své vlasti a Evropě.

^{Foto: Wikipedia.org / Sebastian Hillig / Creative Commons}