Velikonoce jsou jedinou slavností, která si v našem nevěřícím světě zachovala zbytek své vznešenosti. Vánoce se časem staly radostným svátkem především pro děti. A význam svatodušního seslání Ducha svatého, člověku odjakživa nepochopitelný, zůstal jedním z těch tajemství, o kterých tak rádi mnoho nepřemýšlíme.

Pouze velikost a temná nádhera Velkého pátku si ponechává stále svou starou moc nad lidskou myslí. Kristovo smrtelné utrpení na kříži vzbudí v každém, i v tom nejvíce okoralém srdci, svíravý pocit. Kříž totiž vždy znamená podobenství každé naší hlubší životní zkušenosti,. A jako ty dva protínající se trámy, tak se protíná život a smrt, já a ty, činnost a odevzdání, naše provinění a každodenní bytí. Kříž k nám hovoří: Dnes jsi, ale zítra nebudeš. Chceš se zachovat a setrvat, ale jsi prach a pouhé nic. Tvé srdce je plné žádostivosti, ale musí se naučit odříkání. Jsi pyšný a plný vzdoru, a proto se musíš pokořit. – A zároveň nás kříž ujišťuje: Pokoříš-li se, vzpřímíš se. Zemřeš-li, budeš žít. Pokud se zcela proměníš, budeš zachován. Když se rozdáš, budeš obdarován.

Člověk pohlíží na kříž a cítí: zde je obraz podstaty světa, ty navzájem se protínající trámy znamenají souřadnice, na nichž a mezi nimi má každý život svoje místo. Celá rozporuplnost našeho bytá má zde svoje podobenství. Všechny rozpory mají zde svoje řešení, jen zde je klíč k celé naší existenci.

Gertrud Fussenegger (Das Haus der Dunklen Krüge – Dům tmavých džbánů). Přeložila Hana Farná.

Rakouská spisovatelka Gertrud Fussenegger, pochází z Plzně. Zemřela nedávno, téměř ve věku sto let. (1912-2009). Napsala románovou kroniku své plzeňské rodiny, která je srovnávána s Buddenbrooky Thomase Manna. Oba díly  kroniky "Das Haus der Dunklen Krüge" a "Bourdanins Kinder" zatím v češtině nevyšly.

foto: http://www.kohoutikriz.org/priloha/fusse.php