Seznamka
Přes Mexiko se Armando dostal do USA a ani ne po roce narukoval do přijímače amerického námořnictva. Po kariéře u námořnictva pracoval jako učitel. Dnes je dědečkem v důchodu a je činný v katolickém hnutí Cursillo, které se zaměřuje na školení laiků v oblasti církevního vedení a duchovní obnovy. Sám sebe považuje za rodilého katolíka. V průběhu let, i když byly cestovní omezení na Kubu čas od času uvolněny, se do svého kubánského rodiště ve městě Hershey nevrátil.
Městečko Hershey bylo před Fidelovým převratem známé pro svojí čokoládovnu, kterou tam založila americká společnost stejného jména. „Ani jsem se nebyl podívat na místo, kde je pohřbený můj otec, ačkoli vím, kde to je,“ říká 69letý Armando, který je členem farnosti při kostele sv. Jana Křtitele v diecézi sv. Augustýna na Floridě, která je vedená také na Kubě narozeným biskupem Felipem J. Estevezem.
I Ježíš se družil s výběrčími daní
Dokud bude na Kubě komunismus, Armando je rozhodnutý se do svého rodiště nevrátit. Měl ale pochopení pro papežovu návštěvu Kuby i pro mladší, již v Americe narozené Kubánce, kteří na Kubu cestují za příbuznými na návštěvu. „Papež jako nástupce sv. Petra jet musel. Konec konců i Ježíše kritizovali za to, že se druží s výběrčími daní,“ řekl bývalý učitel o Benediktově oficiální třídenní návštěvě měst Santiaga de Cuba a Havany.
„Někteří moji bratranci a sestřenice se na Kubu vrátili,“ doplňuje Armando a dodává, že podle něj by Američané neměli na Kubu cestovat bez toho, aby si také uvědomili přetrvávající porušování lidských práv tamním režimem a tvrdé životní podmínky.
„Nemyslím, že je dobré, když Američané cestují na Kubu a svými dolary podporují kubánský režim, který zůstal pořád stejný. Nikomu za to ale hubovat nebudu.“
Armandova generace Američanů kubánského původu opustila ostrov před 30 – 40 lety a usadila se především ve velkých amerických městech. Mnozí žili nejdříve ve Španělsku anebo v některé z latinsko-amerických zemí a později zamířili do USA. Po mnoho let byla tato soudržná generace jednotným hlasem, který odsuzoval Fidéla a podporoval americké embargo uvalené na Kubu. V průběhu let kubánští emigranti v USA sledovali z povzdálí dění na Kubě prostřednictvím médií ve španělštině. Často se zdálo, že se čas zastavil a nechal kubánský rozdělený národ čekat a přemýšlet o tom všem, co se kolem převratu v 50. letech odehrálo.
Jsme trochu jako Židé
„Jsme trochu jako Židé – roztroušení po celém světě,“ dodává Armando. Obraz a chrám na jihu Floridy zasvěcený Panně Marii milosrdné z El Cobre, patronce Kuby, je jednotícím symbolem pro mnoho Američanů s kubánskými kořeny.
Ať už žijí v New Yorku, Kalifornii nebo na Floridě, tedy ve státech s velkou populací kubánských exulantů, anebo jinde, Armando si je jistý, že se Kubánci se svým novým prostředím dobře sžili. Zdůrazňuje také, že jako menšina jsou silně orientováni na rodinu, katolickou církev, jsou vytrvalí pracanti a vedou své děti k vyššímu vzdělání.
Díky návštěvě Jana Pavla II. na Kubě v roce 1998, díky stárnutí v USA žijících Kubánců první generace, nebo i díky peripetiím okolo sporu o opatrovnictví malého Eliana Gonzálese, se někteří domnívají, že postoje amerických Kubánců jsou daleko vstřícnější a zaměřené na dialog. Kubánská vláda také v poslední době provedla několik skromných ekonomických reforem a propustila 2,5 tisíce politických vězňů. Také fakt, že byly mezi Kubou a USA zavedeny pravidelné přímé letecké spoje, naznačuje tichou změnu postojů z americké strany.
Ráda bych v klubu viděla mladší hrát partii domina
56letá Alina Wetzsteinová, která pracuje pro křesťanskou zdravotnickou organizaci pomáhající v Miami na Floridě lidem bez domova, vysvětluje: „Snažím se Kubu navštěvovat dvakrát do roka, protože moji rodiče, kteří tam stále žijí, jsou již v pokročilém věku a být s nimi je pro mne důležité.“ Alina vyrůstala v typické havanské domácnosti z dob komunismu a v 80. letech začala chodit se svými dětmi do kostela. Poté, co jejímu manželovi hrozilo trestní stíhání za to, že se živil soukromě jako švec, rodina emigrovala do Venezuely a poté do USA.
V dnešní době se Alina vyhýbá politickým debatám ohledně Kuby, které jsou v jejich komunitě občas hodně bouřlivé. Má spíše anglicky mluvící přátele a navštěvuje farnost, která není centrem kubánských emigrantů.
Minulé Vánoce byla za rodiči na Kubě a plánovala tam jet i během Benediktovy návštěvy. Podotýká také, že situace ohledně svobody vyznání je dnes na Kubě o něco lepší, ale je potřeba zaměřit se na duchovní vzdělávání věřících. „Myslím, že kontakt s námi je pro lidi na Kubě důležitý – aby viděli, jak se nám daří a jak žijeme. Katolická církev na Kubě a papežova návštěva mají svoji váhu, protože dokáží uzdravovat staré šrámy a zapojit do dialogu lidi, kteří dělali chyby. A k mnoha pochybením došlo i na naší emigrantské straně.“
Elvíra Zuazo-Legidová z filadelfské farnosti při kostele Neposkvrněného srdce Panny Marie se navzdory námitkám a protestům její rodiny před 4 lety zúčastnila se svým mužem zdravotnické konference na Kubě. Setkala se tam s příbuznými, navštívila některé kostely a mluvila s místními obyvateli, kteří byli znechuceni špatnými životními podmínkami.
Američtí Kubánci mají podle Elvíry podobné životní priority, které vzešly z těžkých životních situací, jimiž prošli. „Vlastnictví materiálních statků není priorita,“ podotýká Elvíra, jejíž rodiče často pomáhají nově příchozím kubánským imigrantům a jsou aktivně činní v Kubánsko-americkém klubu. Mnoho imigrantů ale stárne. Do chodu klubu by se měly zapojit mladší generace. Ráda bych v klubu viděla, jak například mladší hrají partii domina se staršími členy, ale nejsem si jistá, zdali o to mají ti mladší zájem.“
Článek Toma Traceyho přeložil Jiří Procházka
