Seznamka
Arcibiskup Róbert Bezák
Autor: Facebook.com
Není snadné se vyjadřovat ke kroku, jehož důvody aktéři před věřícími i veřejností, ba i před "potrestaným" tají. Odvolání arcibiskupa Bezáka však nápadně připomíná nedávnou sérii nešťastných přehmatů (rehabilitace antisemitského biskupa Williamsona, jmenování zkompromitovaného varšavského arcibiskupa Wielguse, únik důvěrných informací selháním osob z papežova okolí). Také zde ukvapené a zřejmě nedomyšlené rozhodnutí zavinila patrně hlavně špatná práce s informacemi v nejvyšších patrech církevního aparátu. V některých z podobných případů Vatikán již chybu uznal a pokusil se ji napravit - uvidíme, jak tomu bude nyní.
Je zarážející, jak v době, kdy je církev ze všech stran vystavena kritice, některé církevní úřady této kritice zbytečně samy nahrávají a popuzují a odcizují si i lidi, jejichž láska a věrnost vůči církvi nemůže být rozumně zpochybňována.
Některé bezprostřední důsledky odvolání trnavského arcibiskupa (a způsobu, jakým bylo učiněno a nezdůvodněno) jsou už nyní patrné: dochází k dalšímu rozdělení slovenského katolicismu, k zneklidnění věřících, k ztrátě důvěry v církevní vedení i u velmi loajálních katolíků, prohlubuje se odcizení mezi církví a občanskou společností, radikalizují se kritici církve.
Je zřejmé, že církevní vedení podceňuje jednu důležitou skutečnost: s postupující demokratizací společenského vědomí neformální autorita nabývá převahy nad formální autoritou. Církevní tresty nefungují tak jako ve středověku, už nemohou člověka zničit ani umlčet. V liberálně laděné společnosti a značné části církve naopak přinášejí „postiženému“ i jeho postojům mnohé sympatie a popularitu, spíše zvýší slyšitelnost jeho slova ve společnosti; možná ho ovšem také posunou tam, kam sám nechtěl.
Arcibiskup Bezák, kterého jsem poznal jako moudrého, vzdělaného, statečného a čestného pastýře, který se musel porvat s neblahým dědictvím svého předchůdce, hrál a mohl nadále hrát pro slovenskou církev a společnost nesmírně důležitou roli - zejména nabídnout mladým, přemýšlivým, duchovně hledajícím a evropsky smýšlejícím lidem, v nichž spočívá budoucnost Slovenska, věrohodnou a přitažlivou tvář církve. Mons. Bezák odvoláním z úřadu svou skutečnou autoritu u věřících i v celku slovenské společnosti neztrácí, v jistém smyslu dostává dokonce větší a svobodnější prostor - kdo však jeho odvoláním z úřadu opravdu velmi ztrácí a doplatí na ně, je církev.
Slovensko zakrátko čeká to, čím prošlo kdysi Španělsko či francouzská část Kanady, nedávno Irsko a čím právě prochází Polsko, Morava, Itálie i další "tradičně katolické země" Západu: zaniká typ "lidové církve", zvykově-folklorní zbožnosti, která odchází do minulosti úměrně s nevyhnutelným zánikem své socio-kulturní biosféry, tradiční vesnické pospolitosti. Církev se nemůže nadále spoléhat na setrvačnost tradice a nostalgii po minulosti a na druhé straně by se rozhodně neměla lacině podbízet pokleslé momentální módě. Je třeba jít na hloubku a tím také poctivě, moudře a důvěryhodně oslovit ty, kteří hledají spirituální a morální hodnoty pro budoucnost. Proto je třeba, jak stále zdůrazňuje papež Benedikt, být těmto hledačům nablízku, poznávat jejich svět, vést s nimi čestný a kompetentní dialog. Pastýři, kteří jsou toho schopni, mají cenu soli – měli bychom si jich vážit víc než zlata. Róbert Bezák byl jedním z nich. Byl to především pontifex – to znamená: budovatel mostů. Nyní jsou některé důležité mosty ke škodě církve zbořeny.
Církev v mnoha zemích se dnes ocitá na křižovatce: buď v ní převládne kontrakulturní "vulgární katolicismus" (typu polského Radia Maryja nebo českého hnutí D.O.S.T.), zahánějící církev do sektářské, nacionalisticko-klerikální, protieveropské (často také antisemitské) bizardní podoby na okraj společnosti - anebo bude mít dost prozíravosti, že ji budou na veřejnosti (a zejména v médiích) reprezentovat věrohodné osobnosti, které jí zjednají respekt jakožto integrální součásti občanské společnosti. Samozřejmě, že takové osobnosti se musí připravit jak na útoky ze strany radikálně sekularistických liberálů (ti mají raději fundamentalisty, kteří katolicismus diskreditují a potvrzují ve veřejnosti obraz církve jako reliktu minulosti), tak zejména z klerikálního prostředí, z něhož vybočují a které tudíž k nepříčetnosti dráždí svým rozhledem, vzděláním a odlišným typem jazyka a stylu vystupování. V prostředí, které přerůstají, vzbuzují pak ovšem závist a žárlivost zejména pro svou schopnost oslovit mnoho lidí i mimo církev.
Pokud ty do minulosti obrácené síly ve slovenském katolicismu doma (a v části slovenské emigrace) budou mít rozhodující vliv, je to pro budoucnost katolické církve na Slovensku opravdu špatná zpráva. Přál bych slovenským katolíkům, aby je tato tvrdá zkouška nezahnala do zatrpklosti a rezignace, nýbrž povzbudila vědomí odpovědnosti každého věřícího za věrohodnou tvář křesťanství; z dějin církve víme, že každý, kdo se opravdu snažil brát evangelium vážně, musel překonávat hořké překážky. „Roma locuta“ - nicméně úplně poslední slovo vždy patří Bohu.
mons. prof. Ph.Dr. Tomáš Halík, Th.D., teolog a sociolog
Psáno pro ChristNet.eu
Foto: Svetkrestanstva.sk/Facebook.com
(Poznámka pro nelatiníky: Roma locuta, causa finita, tedy Řím promluvil, věc je uzavřena.)
Související články a zprávy:
Video: Vatikán odvolal trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka
AP: Odvolání slovenského arcibiskupa může ovlivnit kauzy v USA
Slovenské křesťanské komunity a společenství podpořily arcibiskupa Bezáka, píší dopis na nunciuaturu
Wikileaks v současnosti už funguje všude, důvody Bezákova odvolání se dozvíme, míní Mikloško
VIDEO: Stovky věřících vyjádřily v Trnavě Bezákovi podporu: Navždy náš arcibiskup
Šebek: Odvolání biskupa se děje v závažných kriminálních případech nebo ohrožení autority církve
