Seznamka
Na serveru christnet.eu proběhla sofistikovaná debata o tom, co s mladými věřícími, kteří nedodržují předmanželskou „čistotu“ a sexuálně spolu žijí ještě předtím, než se vezmou. Pokud jsou východiska špatná, je sice dál v úvahách možné postupovat logicky, ale to neznamená, že se dospěje k něčemu rozumnému a pravdivému.
Předně jde o základní tezi, že sex před manželstvím je špatný a pokud se něco takzvaně „otevřeně“ řeší, je to jen otázka, proč jsme to „mladým“ špatně vysvětlili. (Všimněte si, jak v církvi zakořenil pojem „mladí“ bez nějakého dalšího substantiva. Mám dojem, že tuto infekci do církevních medií zatáhl P. Jan Balík. Trochu mi to připomíná, že je řeč o králících, ti také mají „mladé“.)
Jsou dvě strašidla, která odvedla mnoho „mladých“ (já bych raději řekl mladých lidí) od církve. A to je otázka masturbace a předmanželského pohlavního styku. V obou těchto případech jde o záležitost, kdy se celé generace církevních hodnostářů na všech stupních neskutečným způsobem provinily na věřících a nikdo dodnes nejen neuznal, že to byla chyba. O nějaké omluvě nemohla být pochopitelně dosud ani řeč. Začněme tím zřejmě častějším případem, totiž masturbací. Mladí katolíci tuto činnost dělají pochopitelně stejně často jako nevěřící, jenomže jsou katechismem poučeni, že se jedná o těžký hřích. Podle průzkumů, většinou zahraničních, u nás to nikoho tak nezajímá, se katolíci chovají sexuálně stejně jako všichni ostatní, jen mají třeba rok zpoždění.
Papež Pius XII. dokonce konstatoval, že v této věci není žádné omluvy, těžký hřích je těžký hřích. Těžko by však někdo našel v Písmu nějaký doklad o tom, že je masturbace morálně nepřípustná. Leda tak výrok o tom, že když někoho pohoršuje jeho ruka, má ji odetnout. Jenomže to samé je tam řečeno o noze, takže o tzv. sebeukájení nejspíš nejde. Církevní hierarchie tyranizovala celé generace věřících bludy o tom, jak masturbace vede k sobectví, šílenství a sexuálním poruchám. Nic z toho není pravda, ale hlásání podobných pomateností pokračuje dodnes. Morální teologové usoudili, že masturbace je nepřirozená, ale nějak nedokázali vysvětlit, proč se jí oddávají i zvířátka, která jaksi ze své podstaty ničeho nepřirozeného nejsou schopna. Že člověk není zvířátko? Ale je, samozřejmě že někde v hlubinách své bytosti je, byť ne jenom. Kolik lidí asi opustilo církev kvůli hláškám v e „zpovědních zrcadlech“, kolik jich trpělo psychickými problémy? A to nechávám stranou, že je k tomu všemu vybízeli kněží, kteří samozřejmě dělali to samé, protože si nemohli pomoci. Neptejte se mě, jak to vím, ale jako kněz, který zná hodně kněží a něco slyšel od nich i o nich, o tom něco vím. církevní pokrytectví je v této věci neskutečné. Měli bychom se držet evangelia: "Pravda vás osvobodí." Nebo židovského přísloví: "Naším Bohem je pravda."
Masturbace je morálně neutrální a může být dokonce prospěšná. Věřícímu může být dokonce dvojnásob prospěšná, protože uvolňuje jeho sexuální tenze, které nemůže uvolnit jinak a umožňuje mu soustředit se na důležitější věci.
To samé se týká předmanželského pohlavního styku. Dnes je věková mezera mezi fyzickou zralostí a možností vstoupit do manželství třeba až deset let. Dříve se vdávaly dívky velmi mladičké a neexistovala umělá antikoncepce. Riziko problémů bylo velké. Dnes je ve skutečnosti mizivé a to i vzdor AIDS a dalším nemocem. Nikdy v dějinách nebyl sex tak bezpečný, jako je tomu dnes.
Sex je jeden ze způsobů lidské řeči. Většina lidské komunikace se děje neverbálně. Tomáš Halík někdy používal přirovnání, že zkoušet si manželský sex předmanželským sexem je jako trénovat smrt spánkem. Při vší úctě si dovolím nesouhlasit. Jde o něco úplně jiného. Spánek a smrt nemají nic společného, zatímco předmanželský sex a manželský sex mají společného velmi mnoho. Lidé se tam projevují doslova „ve vší nahotě“.
Je mi jasné, že moje názory vzbudí nejspíš mezi většinou věřících pohoršení a nesouhlas. Na to mohu říci asi tolik, že přes devadesát procent věřících, pohoršených, nebo nepohoršených, masturbuje a je celkem jedno, co kolem toho napovídají. většina věřících měla předmanželský pohlavní styk a ne ne jen jednou a je celkem jedno, co kolem toho napovídají.
Aby bylo jasno, nemslím si, že morálka se má řídit podle statistiky. To, že něco dělá většina lidí, ještě neznamená, že je to správné. Jak říká jedno další známé úsloví, když Pepek řekne, že skočí z okna, neznamená to, že taky skočíme z okna. Jde o o to, jestli skákat z okna je rozumný nápad.
Církevní morálka ohledně sexu je mimořádně zpackaná záležitost. Problém nevyřešíme tím, že budeme bádat nad tím, jak vykopat tunely kopci, které jsme nesmyslně sami nevršili. Nejrozumnější by bylo, když už církev neumí uznat chybu, aspoň diplomaticky mlčet a všechno řešit takzvaně "pastoračně", prostě naznačit lidem, ať se chovají podle těch zákonů a sil, které jim Bůh do duše a těla vložil a starají se hlavně o to,, aby neublížili sobě a bližním. Kdyby se tohle křesťanům povedlo, jsou vítězi světových dějin. Jen by to chtělo trochu upřímnosti a odvahy.
Autor je kněz starokatolické církve a redaktor MF DNES.
Články v rubrice Areopág vyjadřují osobní názory autora.
Ilustrační foto: Konstantin Trutovsky / Na Senovale
Související články:
Michal Němeček: Bůh nás uzdravuje z bezmoci, slabosti a selhání
Tomáš Řehák: Bůh odpouští náš hřích a dává nové začátky
David Novák: Proč čekat se sexem až do manželství?
Martin Šístek: Mravnost mezi hříchem a ideálem
Jan Balík: Výzvy a smysluplnost předmanželské zdrženlivosti
Jeroným Klimeš: Co s předmanželským sexem bezdětných?
Jeroným Klimeš: Předmanželský sex a pastýřské opomenutí biskupů
Jeroným Klimeš: Hodnota trvalých, leč hříšných vztahů
