Seznamka
Před dvaceti lety hrála katolická církev v Polsku obrovskou roli při pádu komunismu. S tím, jak se tato země rychle mění, církev své pozice ztrácí a oveček jí ubývá, napsal na svých internetových stránkách německý týdeník Der Spiegel.
Lidé, kteří jedou vlakem z Berlína do Varšavy, hned za hranicemi uvidí Ježíše. Je 36 metrů vysoký, betonový a vévodí polím v okolí města Świebodzin. Jeho pohled směřuje na továrnu vyrábějící autosedačky, která je největším zaměstnavatelem v regionu. Působí to, jako by otevřenou náručí naznačoval neznabohům ze Západu, že je chce vzít do svého srdce.
Na desce na podstavci monstrózní sochy je napsáno, že Ježíš Kristus je králem Polska a bude vládnout věčně. Není to pro nic za nic, že minimálně v očích církve je právě Polsko nejkatoličtější evropskou zemí.
Socialisticko-realistická verze Krista
I když má Świebodzin svého obrovského Ježíše, nestalo se z něho poutní místo. "Socha ještě žádný turistický boom nevyvolala," potvrzuje Waldemar Roszczuk, šéfredaktor městských novin. To rozhodně netěší kněze Sylwestra Zawadzkého, který má - jak říká Roszczuk - socialisticko-realistickou verzi Krista na svědomí.
"Většina místních je proti pomníku, ale nikdo to neřekne nahlas," tvrdí Roszczuk. Lidé podle něho nezapomínají na to, že budou chtít pokřtít děti nebo je poslat k prvnímu přijímání, a tak si to u otce Zawadzkého nechtějí rozházet. Okolo 95 procent Poláků o sobě stále tvrdí, že jsou katolíci. Ale věrnost vůči katolické církvi se vytrácí. Dokonce i konzervativní katolický publicista Tomasz Terlikowski odhaduje, že skutečně zapřisáhlých věřících nebude více než 20 procent. "My, Poláci, se rádi za katolíky označujeme," připomíná s tím, že realita vypadá úplně jinak.
Jen něco přes 44 procent mladých lidí říká, že v neděli chodí do kostela, v roce 1992 to přitom ještě bylo 62 procent. Dvaačtyřicet procent přiznává, že nedodržuje všechna přikázání. Jen málokdo si dělá něco z toho, že před svatbou by se měla dodržovat sexuální abstinence. Statisíce žen ročně ilegálně podstoupí potrat. A čtyřem pětinám Poláků vadí to, že se církev běžně míchá do politiky.
"Bombastickými pomníky, jako je ten ve Świebodzině, se místní představitelé církve jen snaží zakamuflovat skutečnost, že jejich vliv slábne," myslí si Tadeusz Barto. "Během deseti let by církev mohla hrát naprosto okrajovou roli," tvrdí tento doktor filozofie a bývalý mnich.
To, co se děje, dost neladí s jedinečnou rolí ochránce národa, jakou katolická církev v Polsku dlouho měla. Tento vztah pochází ještě z dob, kdy bylo Polsko rozdělené mezi protestantské Prusko, ortodoxní Rusko a Rakousko. Katolická víra sloužila jako tmel pro Poláky žijící v různých záborech a církev udržovala myšlenku znovusjednocení při životě.
Do roku 1989 katolická církev vystupovala jako ochránce před komunismem. V 70. a 80. letech pomáhala organizovat hnutí odporu mezi dělníky z loděnic, poskytovala ochranu disidentům a dala zemi moderního mučedníka Jerzyho Popieluszka. Tohoto katolického kněze označovaného jako kaplana odborů Solidarita v roce 1984 unesli příslušníci tajné policie. Svázali ho a hodili do přehrady na Visle, kde bylo později objeveno jeho tělo.
Po pádu komunismu si politici dávali pozor na to, aby se s vedením katolické církve nedostali do křížku. Církev dostala přednost, pokud šlo o restituce, episkopát získal daňové výhody a výuka náboženství se vrátila do škol. Ale jak tvrdí Barto, církvi se nepodařilo udržet krok s dobou.
Rebelující mnich
Současné Polky sní o kariéře, seberealizaci a dětech. Statisíce mladých lidí žijí spolu, aniž se vzali. "Stále více tabu padá, ale církev reaguje tak, že jen přitvrzuje své pozice," říká Barto. Tuto zatvrzelost poznal na vlastní kůži. Když mu bylo 19 let, vstoupil k dominikánům a byl vysvěcen na kněze. Ale když začal psát pro deník Gazeta Wyborcza, který je považován za církvi nepřátelský, dostal se vůči ní do opozice. Myslí si, že církev musí rozbít svoji hierarchii a zmírnit své dogmatické postoje. Poláci podle Barta během postkomunistické transformace přinesli velké oběti a zavedli tržní hospodářství, ale ne proto, aby jim donkichotští kněží říkali, co mají dělat.
Rebelující mnich hábit odložil v roce 2007. Dnes přednáší na Varšavské univerzitě a žije v hezky opraveném domě v příjemné čtvrti Saska Kempa. "Poláci jsou odvážnější a kritiku duchovních si už nenechávají pro sebe," říká Barto. Na těchto náladách vydělal Janusz Palikot a jeho antiklerikální strana. V posledních volbách nečekaně dostala deset procent hlasů. Do karet jí hraje hlavně to, že církev se snaží udržet si svou dominantní roli, a to hlavně v politice.
Sebevraždy kněží
Pověst katolické církve poškodila také série sebevražd mezi kněžími. Za posledních šest let se osm kněží z velmi konzervativní tarnowské diecéze otrávilo, oběsilo nebo vyskočilo z okna. Poslední sebevražda se stala koncem dubna ve městě Stary Soncz. Zdá se, že církevní hierarchie neumí odpovědět ani na duchovní potřeby vlastních členů.
Katolická církev nedokáže reagovat na výzvy, jimž čelí v dynamicky se rozvíjejícím Polsku. Kněží běžně reagují na nestálost na trhu práce, dlouhou pracovní dobu, emigraci a stres tím, že se odvolávají na staré časy, kdy lidé byli pobožnější. "Ve skutečnosti je to tak, že většinu duchovních zaměstnává hlavně vnitřní boj o moc," tvrdí bývalý řeholník Barto. "Jestli je opravdu někdo, kdo se nehodí pro to, aby lidi učil, co je to etické chování, pak je intrikánský duchovní," dodává.
Foto: Wikipedia.org / Creative Commons CC0 1.0
