Článek Michala Černého „Jaký je smysl znovupostavení Mariánského sloupu v Praze?“  líčí krásnými slovy důvody pro obnovení této umělecké památky. Povznášející věty, jako například o respektování svobody a hledání pravdy, navozují dojem přímo idylický. Bylo by však vhodné se podívat na věc střízlivěji. Samozřejmě, souhlasím s tím, že znovupostavení sloupu by nemělo být chápáno konfesijně. Sám jej pokládám za akt určité kulturní spravedlnosti: sloup na místě stál více než 250 let a pak byl stržen zmanipulovaným davem. Je tedy přirozené, že by měl být obnoven. Také bychom měli poděkovat všem, kteří se o tuto věc zasazují.

Kde je tedy problém? Stačí si přečíst články Dana Drápala

Mariánský sloup
Znovou o mariánském sloupu
Mariánský sloup - Poučíme se?

a zjistíme, jaké pocity vzbuzuje obnovení sloupu mezi (alespoň některými) českými protestanty. Snad nebudu podezříván z manipulace, pokusím-li se tyto obavy a starosti shrnout do následující věty: Sloup je považován za symbol katolického triumfalismu a oslavu násilné rekatolizace. Jistě, příznivci obnovení snadno namítnou, že takto to nikdo ze současných katolíků nechápe. Odpůrci tedy do obnovení sloupu vkládají význam, který tam není. (I když, ruku na srdce, opravdu je tento typ triumfalismu již mrtev?) Avšak tak jednoduché to není.

Triumfalismus je jedna z odpudivějších stránek katolicismu, snad již překonaná. Násilnou rekatolizaci je samozřejmě třeba rozhodně odsoudit, stejně jako každé jiné násilí. Je známo, že kardinál Beran ve svém vystoupení na II. vatikánském koncilu řekl: „Zkušenost nám ukazuje, že každý postup proti svobodě svědomí je morálně škodlivý, ... způsobuje trvalou ránu v srdci národa.“ Proto bychom měli názory českých protestantů, byť je možná nesdílíme, brát velmi vážně. (Konečně, nebýt zmíněné rekatolizace, pravděpodobně by většina z nás byla také protestanty.) Čeho dobrého se dosáhne, pokud by obnovený sloup vyvolával stará zranění, byť jen u malé části národa? Připomínám, že ve slušné společnosti se přihlíží k názorům menšiny, tím spíše by to mělo platit mezi křesťany.

Situace určitě není bezvýchodná. Myslím, že ti, kteří o obnovu sloupu usilují, by se měli domluvit s jeho odpůrci na oboustranně vhodném řešení (například nový sloup by nemusel být přesnou kopií původního, na sloupu by byl umístěn vysvětlující text s prosbou o odpuštění za zločiny minulosti, nebo třeba úplně jiný sloup symbolizující smíření; nechci však nic navrhovat, jsou zde kompetentnější osoby). Možná však, že tak již činí; pokud ano, s jakým výsledkem?

Stejně jako to udělal Dan Drápal, chci na závěr citovat Mgr. Aleše Pištoru z tiskového oddělení Arcibiskupství pražského: „Návrat Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí není naší prioritou, byť bychom ho uvítali. Rádi bychom, aby se tak ovšem stalo za podpory Pražanů a v ekumenickém kontextu.“ Těžko k tomu co dodat. Doufám, že se slova o ekumenickém kontextu naplní, v opačném případě by se jednalo jenom o další promarněnou příležitost.


Články v rubrice Areopág vyjadřují osobní názory autora. Autor je fyzik a vysokoškolský pedagog.