Čím více čtu Bibli a vedle ní Život, oba dva velmi výživné magazíny, nevycházím z údivu, co všechno jsem o Pánu Bohu a jeho stvoření nevěděl. Nechci, aby to znělo prázdně, tak to řeknu rovnou, myslím, že více a více rozumím sexu. Děti mám dospělé, už jsem dědeček a měl bych vyhasnout a rezignovat, jako většina lidí v mém okolí. Rezignovaní, nenaplnění, hořcí - to když mají mluvit osobně. Oplzlí, nejapně vtipní, když už nemohou mlčet. Nebo přehnaně upjatí a chytří až na půdu, když potřebují skrýt svou bolest a obyčejnou závist, že to někomu ještě jde.

V koutě jsou i gayové a lesbičky, protože koženě každý rok demonstrují, jako by se jim něco dělo či aby si dokázali, jak jsou otevření. Vidím v tom křeč! Oblečky, které by jim měly stačit pro rozkoš v soukromí, vytahují na vzduch. Neznám veselého gaye, ač to slovo samo o sobě tvrdí, že gay je veselý. A nikdy mne gay nerozveselil. Znám spíš bolest a slzy. Je to jen tím, že mne vyhledávají jen někteří jinak orientovaní? Chtěl bych tomu věřit, ale nejsem si tím jist.

Na druhou stranu se křesťané klepou, jakmile vidí černé punčochy a rudou rtěnku. Jako by nevěděli, že erotický text Písně písní opěvuje právě tyto dvě barvy ve zbožném kontextu. Jak se na černé sutaně vyjímá červené lemování, kardinál přidá čepičku či krásný pás se střapci. Je už jen pro ty barvy z vykřičeného domu? Zmínění jinak orientovaní si privatizovali duhu. A zbožní ani neceknou. A měli by řvát, protože duha není nic jiného než výsostné logo Hospodinovy smlouvy s Noemem.

Jsme v koutě. A je to škoda. “Buďte plodní a množte se!” bylo jistě s rozkoší a ve všech barvách. Zrada světa po hříchu nebude v tom, jak vypadá, ale co v něm chceme vidět, jak mu rozumíme a co všechno od něj chceme najednou. Po hříchu máme zmatek! Před časem mi napsala překvapeně jedna posluchačka kázání, že jsem kázal nezvykle otevřeně. Kdyby bývala slyšela před časem jasně, že člověka stvořil Bůh do páru, neuvažovala by vůbec o alternativě rozchodu se svým manželem. Jiní mi jemně naznačili, že jsem politicky nekorektní, když jsem řekl, že nerozumím církvi, která vymírá, proč nekáže “Buďte plodní a množte se!” Jasně! Jako by si Pán Bůh neporadil s množstvím, jako by museli mít prim naše domečky a zařízení a život nesměl být náročný a bolavý. Běžná rodina s více dětmi bude mít hodně starostí a práce, ale i mnoho krásy! A mít více dětí, to není žádná nezodpovědnost! Nezodpovědné je z vlastního rozhodnutí žít single, v manželství děti nemít a probouzet nacionalistické vášně proti muslimům. To je jednání vystrašeného tvora v koutě. Tím hůř, když je ten tvor pobožný!

Spousta prázdných řečí

SirkaV tom nebezpečí jsem teď taky. Ale je krutou pravdou, že se s povídáním a někdy i se žvásty roztrhl pytel. Knížek o sexu je moc, povídálků v nich taky. Dozvíme se, že je to možné dělat i v šatech... Horem, dolem... Jako by na to zamilovaný pár sám nepřišel, jako by se dva manželé nemohli objevovat pomalu a hluboce, jako by je bylo třeba stále chránit. Magisterium v klerice či s americkým úsměvem stále filtruje a vysvětluje, co se smí a nesmí.

Prosím, ať se sex vysvětluje, ale z očí do očí a na otázku. Sám jsem si po sňatku vyhledal vysoce kvalifikovaného muže. Dětský lékař, katolík, starší, postižený muž a zároveň Izraelita. To jsou jeho nejvýraznější rysy, které si pamatuji. Řekl mi toho málo, hodně jsem z něj viděl a některé věci přede mnou i sehrál, abych je mohl odzírat. Hlavně mi jako chlap dodal dobrou mysl, abych to se sebou nevzdával. Nikdo z nás totiž není ideální ve všech směrech.

Jenže se ideálními začneme velmi brzo tvářit. Když už ke křesťanství patříme a máme Bibli, víme zřejmě všechno. Pak to vypadá tak, že dokonce jasně víme, jak se rodí lidé s jinou sexuální orientací než na druhé pohlaví. Že to ví gay a lesbická politika, to je jasné, je to součást jejich manifestu. Musí si to nějak vysvětlit! Pravdou ale je, že my to nevíme! Věda to s určitostí neví. A ani Bible to nevysvětluje, vyjma jediného místa, které říká, že dobrovolné vzdálení Adama a jeho ženy z ráje má mnoho důsledků. Mimo jiné i tenhle strach z jinakosti. A svět zpátky zlepšit do ráje neumíme, a tak ani jinak orientované nevyléčíme. Někdy jim to jde zastavit, přizpůsobit se, ale o tom se obecně psát nemá. Jsou to pak většinou žvásty. Každý příběh člověka s jeho sexualitou je originální. A každý příběh o zvládnutí té či oné verze sexuality je drama. A v tom to právě je krásné a bolavé zároveň, něco to stojí. Je to výzva.

Když se pálíš

Manželství je krásná komplikace. Být sám jen pro Pána, jak to známe z Bible v radách od apoštola Pavla, je těžké. Ale být v manželství není lehké. Je to také těžká alternativa, která je podle zadání z Ráje. Tak to Bůh stvořil! Apoštol Pavel se pohybuje na hraně, když argumentuje životem pro Pána bez lidského partnerství. Však taky zcela unikátně připouští, že jde o jeho názory. To jinde nedělá. Je tedy pořádný úlet, když se argumentuje manželstvím jako únikem.

Naopak. Je to důstojná verze, která má plnou autorizaci, a jestli byla v apoštolské době situace neklidná a Pán byl blízko, pak je dnes taky a absolutně to neznamená žádný důvod porušit stvořitelské zadání pro lidský pár. Když si však přesto někdo svobodu vyvolí, musí to dělat s radostí a plným vědomím, že tuhle alternativu vytěží až do dna.

A ta tíže manželství? Nikdy nevíte, jak se budete vedle sebe vyvíjet. Bude to manželství funkční? Ta Adamova rozmařilost v Ráji má svoje ovoce. Oba, žena i muž se musí naučit žít v páru, nejde jim to přirozeně, objevují svá těla a učí se vyjít si vstříc. Biblická norma je vyšší. Mít své tělo pro druhého. Cože?! Mít tělo pro partnera? Ve většině manželství je to přece naopak, protože se to manželé neučí, protože mají zmatené výklady ze sexuálního byznysu a médií. Aktuální jsou i jiné verze. Nemohou pro druhého žít, protože jeden či druhý je nemocný. Či jsou sice zbožní, ale pomatení a manželství neschopní. A verzí je víc. Výsledek je ale jasný: Mé tělo je pro mne a ty to toleruj! Pochop, jsi zbožná či zbožný!

Co v tu chvíli? No unést! jistěže! to je větší výzva, než utíkat. A okolí má pomáhat, nelakovat, nemlčet, nevzdychat. Vzpřímeně unést. Zpovědník má v tu chvíli dobře poslouchat a nesoudit. Má vážně hledat alternativy, jak manželství zvládnout a ne vykřikovat, co se dělá a nedělá, co se smí a nesmí. Má s mladými přebrat, co je to vlastně koncepce a co zase antikoncepce. Proti jaké koncepci vlastně jsme s tou svou “anti”. Jak je to se samoobsluhou a proč se jí někdy říká onanie či samohana anebo ukájení.

Co jsem sám neměl, to přeju druhým

Kdyby svět byl dospělý, pak by nejlepšími poradci byli ti, kterým se nedařilo. Víte, jakou má šanci sexuálně zmoudřet ten, který musel celý život zápasit s protivětrem? A jestli je něco na tom světě božské, tak to, že trpící lidé někdy duchovně dospějí. A požehnaný ten protivítr!

Jenže svět dospělý není, větry ošlehaní staří lidé sedí doma a trpce uplivávají. Při tom velice záleží na tom, aby staří - ať báby, ale i dědové mladým radili. Samozřejmě, že si mladí hledají mladé rádce, kteří jim poradí nějakou sexuální mantru. Může být i křesťanská mantra, hlavně, když se u ní nemusí přemýšlet. Ale je to i proto, že to starci vzdali! A to je chyba.

Neumíme to bez Boha a ani s Bohem

Naposled chci napsat, že vinu křesťanské církve nijak nemíním omlouvat. A to vinu všech vyznání, ale jisté je, že v sexu to neumíme ani bez Boha a ani s ním. Vytahovat a prát církevní prádlo, to se hodí, zvláště, když si umíme analyticky zhodnotit příčiny. Ale k řešení to nepřispívá, pouze si mrvíme poslední ideály. A to je chyba.

Daniel Kvasnička je kazatelem Církve bratrské v Říčanech a žurnalista. Kromě církevního a regionálního tisku pravidelně publikuje na serveru iHned.cz.

Foto: Creative Commons / Wikipedia.org