V exkluzivním předvolebním rozhovoru předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka s Janem Uhlířem zazněla některá témata, která nejsou nezajímavá. Oceňuji sebereflexi strany o tom, že se jí nepodařilo rozbít určitá ustálená klišé a že tato klišé jsou velkým problémem. Vnímám to stejně.

Klišé, že KDU-ČSL je "prodloužená ruka církve", je jistě velmi zakořeněné, a dlužno říci, že ne zcela bezdůvodně. Setkání s členem lidové strany u kostela před nedělní bohoslužbou, rozdávajícím předvolební letáky, mi potvrzuje dosavadní mínění (či chcete-li klišé), že lidová strana spoléhá na disciplinovanost katolických voličů, kteří ji nakonec stejně zvolí, protože pan farář jim to nepřímo (nebo i přímo) doporučil, (protože lidovci jsou přece proti potratům.) Přiznání, že se nepodařilo omladit stranu na krajských úrovních, vnímám opět velmi pozitivně. Předvolební plakát se Stanislavem Juránkem ve žluté kravatě by mi nevadil vzhledem k tomu, že Juránek je politik čestný, oblíbený a úspěšný. Vadí mi však populistická hesla spojená s jeho jménem. "Bydlení za cenu nájmu" - ano, některé nájmy se jistě budou blížit výši hypotečních splátek. "Nižší platby za energie" ve mně zase vyvolá otázku: Jak to chcete udělat? Méně populistické heslo si strana na Moravě snad ani vybrat nemohla. Zjevně vkládá naději jak v osvědčenou osobu Stanislava Juránka, tak v disciplinovanost katolických voličů.

Velký význam přikládám i Bělobrádkovu zjištění, že někteří vysocí církevní představitelé nechtějí připustit, že třetina katolíků volí ČSSD. Je-li to pravda, svědčilo by to o slabém zájmu biskupů o politický posun věřících voličů, o neochotě vnímat fakt, že i lidé "disciplinovaní", tedy praktikující katolíci, jsou natolik znechuceni slabým sociálním cítěním současné vlády, že se obracejí na levou stranu. Církevní představitelé, včetně řadových, tj. kněží na farách, vytvářejí podle výstižných slov Jana Jandourka kastu - kastu lidí mající daleko k nynější nejzatíženější "střední třídě" - tj. skupině ve společnosti, která není natolik bohatá, aby se jí citelně nedotklo permanentní zvyšování DPH, ani tak chudá, aby si je mohla kompenzovat sociálními dávkami. Někdy mívám dojem, že současní kněží jsou si poněkud podobní se současnou vládní garniturou - podléhají dojmu, že "střední třída", lidé poctivě pracující, vydělávající, platící daně, vychovávající (nejčastěji) několik dětí, je bezedná. Tak jako ministři předpokládají, že pracující ty daně nakonec zaplatí, tak biskupové, potažmo kněží, spoléhají na to, že věřící se na potřeby církve koneckonců při nedělní sbírce vždycky nějak složí.

Nevím, zda si většina nebo menšina současných kněží uvědomuje, že si žije nad poměry běžného pracujícího člověka s dětmi, od něhož očekávají sbírky na kostel, štolu a jiné charitativní příspěvky a dary. Já věřím v drtivou menšinu. Většina kněží na farách život dané "střední třídy" z vlastní zkušenosti nezná. Pracující člověk nedostane zaměstnání i s ubytováním a neplatí za jeho údržbu z darů vybraných věřícími. Chce-li bydlet, hypotéce se nevyhne. Vychovává zpravidla několik dětí, což snižuje jeho životní standard tím víc, čím jsou děti starší. Je zvyklý na to, že zadarmo nikdy nic nedostane - zatímco kněží jsou stále v duchu josefinských štolových poplatků zvyklí na nejrůznější pozornosti a dary. V tom vidím velkou nevýhodu našich kněží. Otázku sociální nauky církve patrně nemají potřebu příliš řešit. Proto mimořádně oceňuji Bělobrádkovu případnou otázku k věci, proč katolíci volí oranžovou barvu: "Kde je příčina a kde následek?"

Navíc si kladu další otázku: jaká je alternativa, kterou KDU-ČSL nabízí? Je to alternativa stará? Staronová? A je vůbec nějaká? Chce-li KDU-ČSL podle svých slov "etablovat křesťanskou demokracii jako třetí politický proud, jak je to běžné v Evropě", musí nabízet něco jiného než klišé. Tvrzení pana Bělobrádka, že "v každém vidí především člověka, nikoliv jen sociální skupinu", že "každého člověka vidí jako obraz Boží", se mi jeví také jako klišé. V jeho vyjádřeních sice vidím mnohé dobré postřehy, avšak málo konkrétních cest. A také jistou nepřesnost a citovou zabarvenost formulací. O současné vládní politice tvrdí, že je "špatná a hloupá", místo co by řekl, že je "nefunkční". Stejně tak by o své vlastní politické vizi mohl říci, že je "dobrá", zatímco voliči chtějí slyšet "perspektivní", "schopná změnit negativní trend politické kultury". I v jeho vlastním slovníku se skrývají klišé. Máme šanci těšit se na příjemné překvapení z nové politiky?

Autorka pracuje ve státní sféře jako vysokoškolský pracovník v oblasti památkové péče