Seznamka
Na shromážnění se sešly jak církevní skupiny usilující o reformu, tak i seskupení zasazující se o uskutečňování sociální spravedlnosti ve společnosti. Neboť Druhý vatikánský koncil otevřel církev směrem ke světu a pokusil se připravenost pro Boží království učinit záležitostí důležitou pro všechny.
Zahájení konciliárního shromáždění se konalo v prostorách frankfurtské „Pauluskirche“, na místě prvního německého parlamentu z roku 1848. Tento bývalý kostel, to místo, na kterém se němečtí občané sami chopili moci na místo svých knížat a požadovali pro celý národ vlastní odpovědnost, to bylo opravdu vhodné místo pro katolický církevní lid. Dne 18. 10. 2012 se tam v 18 hodin sešlo více než 800 osob, aby konciární shromáždění zahájili. Vyslechli si rozhovor s biskupem Luigi Bettazzi (89), posledním žijícím účastníkem koncilu, který hlavně hovořil o tehdy uzavřeném „paktu z katakomb“, o rozhodnutí pro chudou církev. Profesor Hans Küng (84), který byl před 50 lety jako mladý teolog – společně s podobně mladým Josephem Ratzingerem – teologický poradce (peritus) také svědek tehdejší doby, vyzval k dalšímu nasazení pro stále se obnovující církev v současném světě, protože církev to potřebuje. Jeho projev byl zároveň jeho odkazem a rozloučením s veřejnou činností.
Při rozhovoru moderátora s třemi teoložkami se jasně ukázalo, že v církvi stejně jako ve společnosti je nutno i nadále bojovat za práva žen. Susan George z organisace ATTAC apelovala na křesťany, aby se i nadále zasazovali o sociální spravedlnost a o zachování stvoření. Svět to potřebuje, svět potřebuje angažované křesťany.
Na 30 reformních a jiných skupin s více než 500 účastníky utvářelo oba dva následující dny, pátek a sobotu, 19. a 20. řijen. V četných „dílnách“ (workshops) se kladly otázky po „znameních doby“ dnes, na začátku 21. století, a přemýšlelo se o tváři a formě církve budoucnosti. Oba dva dny byly vždy zahájeny ranní modlitbou. Potom následovaly „dílny“ až do večera. Toto vše se konalo ve frankfurtské městské části jménem „Gallus“.
Ukončení dne tvořila v pátek přednáška „Dědictví Osvětimi“ a panelová diskuse „Jakou církev (jaké církve) potřebujeme tváří v tvář výzvám naší doby?“ a v sobotu společná bohoslužba. Zvláště působivá byla bohoslužba v sobotu večer, která byla nazvaná: „Dík a chvála za Boží službu na našem osvobození“. Touto bohoslužbou předalo shromáždění dál Radostnou zvěst do našeho světa: Jiný, Boží svět je možný.
V neděli 21.10. dopoledne byly v plénu činnosti v „dílnách“ vyhodnoceny a schváleno poselství ze shromáždění pod názvem „Doufat a stavět se na odpor“. V tomto poselství se mimo jiné říká: „Koncil byl také obdobím přelomu církve, která chtěla překonat klerikalismus. Zastaralé církevní struktury tvoří však dosud překážku pro věrohodné zvěstování evangelia.
50 let poté pokračujeme my, křesťané a křesťanky v církevních obcích a spolcích, církevních dílech, základních a reformních skupinách na této cestě: chceme žár ohně konciliárního přelomu znovu ukázat a rozdmýchat ho. Jako putující Boží lid ve zmatcích a konfliktech našich dnů nás sjednocuje vůle žít i dnes odkaz koncilu a konciliárního procesu za spravedlnost, mír a zachování stvoření, rozpoznat „znamení doby“ a praktikovat alternativy k neoliberální nadvládě bažení po kapitálu a po zisku.“
Celé poselství je zveřejněno na stránkách www.pro-konzil.de .
