Důstojnost za pět rublů a skleničku vodky

V Moskvě otevřeli největší Židovské muzeum a centrum tolerance v Evropě

Praktická víra / Česká tisková kancelář / 5. prosince 2012
V dobách carského Ruska Geda Zimaněnkovová každou neděli pozorovala svou matku, jak nabízí policejnímu důstojníkovi skleničku vodky a pět rublů za to, že přehlížel skutečnost, že jejich rodina bydlela mimo oblast vyhrazenou pro Židy, napsala agentura AP.

Po bolševické revoluci se ze Zimaněnkovové stala horlivá komunistka, která se svého syna snažila vychovat ve víře v nový režim, který usiloval o potlačení rasových a náboženských rozdílů. Její vnuk, který se narodil již po smrti bolševického diktátora Josifa Stalina, ale už byl obezřetnější. Na vlastní kůži totiž pociťoval sílící státní antisemitismus sovětského režimu. Nyní se stoletá Zimaněnkovová vrací ke svým židovským kořenům.

Zimaněnkovová pracuje v nedávno otevřeném moskevském Židovském muzeu a centru tolerance, které je největší institucí svého druhu v Evropě a které je prvním vážnějším pokusem přiblížit komplexní dějiny ruských Židů. Slavnostního otevření muzea se zúčastnil i izraelský prezident Šimon Peres. Jakýmsi mikrokosmem dějin Židů v Rusku v průběhu uplynulého století jsou čtyři generace rodiny Zimaněnkovové, které zažily útlaky za carského režimu, těžkosti v dobách Sovětského svazu i současnou obrodu židovského života v Rusku, jejímž důkazem je nově otevřené muzeum.

Příběh jako okno do minulosti 

Muzeum přibližuje historii Židů prostřednictvím příběhů obyčejných lidí, kteří ožívají pomocí videorozhovorů a interaktivních tabulí. Náklady dosáhly 50 milionů dolarů (asi miliarda korun) a postaveno bylo pod záštitou ruského prezidenta Vladimira Putina, který se snaží dostat zpět do vlasti Rusy žijící v zahraničí. Putin také v roce 2007 na vybudování muzea symbolicky přispěl svým měsíčním platem 5600 dolarů (přes 110.000 korun). Podle šéfa muzea Borucha Gorina se muzeum nebude zabývat pouze pronásledováním Židů. "Byly zde pogromy, ale je zde také aktivní role Židů v ruské společnosti, ať už to byli vědci, spisovatelé či novináři," říká Gorin.

Před rokem 1917 žilo na území ruského impéria asi pět milionů Židů, což byla největší židovská komunita v Evropě. Židé mohli žít pouze v "pásmu osídlení", které zahrnovalo oblasti západního Ruska, Běloruska, Ukrajiny a Polska. V současnosti žije v Rusku asi 150.000 lidí, kteří se hlásí k židovské národnosti.

Energická stařenka Zimaněnkovová většinu svého života věřila komunistickým ideálům a své židovství neřešila. "Byli jsme přece sovětští lidé," říká. Židovské kořeny jí stejně jako dalším Židům připomnělo tzv. spiknutí "bílých plášťů", případ skupiny židovských lékařů, které Stalin obvinil z plánu zabít nejvyšší činitele SSSR. Proces vyvolal první velkou vlnu antisemitismu v poválečném Sovětském svazu. Syn Zimaněnkovové, fyzik Anatolij Rozin (78), ale dodává, že rodina tehdy spiknutí uvěřila. Jinak se Rozin považuje za ateistu a ke svým kořenům má vlažný vztah.

V posledních dekádách Sovětského svazu sice nebyl antisemitismus oficiální politikou, Židé ale měli problémy s přijetím na školu nebo s možností vycestovat. Sedmačtyřicetiletý synovec Anatolije a jeden z vnuků Zimoněnkovové Mark také vyrůstal v rodině, kde se židovské tradice moc nedodržovaly. A ačkoliv neměl ani zkušenost s diskriminací, která v 70. a 80. letech přinutila statisíce sovětských Židů k emigraci, tvrdí, že díky sdílenému břemenu nerovnosti navázal vztah s ostatními Židy. Mnoho jeho známých odjelo do Izraele, důvodem ale byla podle Rozina spíše touha po svobodě a po profesním uplatnění než otázka víry. On sám i jeho strýc také mohli emigrovat, ale odmítli. "Vždy jsem patřil sem," říká Anatolij Rozin.

Případy projevů antisemitismu v posledních letech ubývají a nebezpečí představují hlavně izolované útoky mladých radikálů. Také členové rozvětvené rodiny Zimaněnkovové uvádějí, že antisemitismus nijak nepociťují. K židovským kořenům se ale hlásí hlavně nejmladší generace, což dokazuje i věkový průměr ve vedení muzea. V dětském oddělení muzea pracuje také pravnuk Zimoněnkovové Lev Rozin (24). K židovství se tento mladík i jeho dva mladší sourozenci dostali díky pobytu na dětském židovském táboře v Maďarsku. Zatímco Lev Rozin se snaží dodržovat židovské svátky a nařízení, pro jeho otce je židovství širší pojem. "Pramení to z pocitu sounáležitosti k rodině, jejím kořenům, babiččiným příběhům," říká Mark Rozin. Podobnou obrodu židovského života jako Rusko zažívá také Polsko, kde by se na místech bývalého varšavského ghetta mělo otevřít podobné muzeum příští rok.

Ilustrační foto: Společnost křesťanů a Židů, titulky redakční

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Souhlasíte se zákazem nošení šátků do škol?
Ano
60%
 
Ne
38%
 
Nevím
2%
 
(Počet hlasů celkem: 125)