Synodní rada Českobratrské církve evangelické vydala vyjádření ke stavu české společnosti. Formulované je často nejasně, a proto není úplně snadné odhalit, co je jeho podstatou.

Zaměřím se tedy na jednu část prohlášení, ta zní velmi jasně: Program ČSSD sice obsahuje některé biblické hodnoty – péči o chudé, nemocné a utlačované, tento program ale kvůli spolupráci s KSČM není věrohodný. To dává synodní rada na vědomí především těm, kteří by snad chtěli sociální demokracii na základě jejího programu volit.

Nechme nyní stranou, že už tato formulace v sobě skrývá nepřiměřenou redukci chápání vztahu k chudým, jak z hlediska levicové politiky, tak z hlediska křesťanské zvěsti. O chudé totiž nestačí jen pečovat, chudé je třeba od jejich bídy osvobozovat, dát jim moc nad vlastním životem. V evangelické teologii dvacátého století se mluví o chudých jako o těch, kteří se z pasivních objektů dějin mohou na základě osvobodivého působení evangelia stát aktivními tvůrci svých životů. Navzdory mnoha zásadním rozdílům jsou v důrazu na osvobození chudých místo jejich udržování při životě (i charita může být pokrytecká a ponižující) biblická a socialistická tradice zajedno.

Vraťme se ale k samotnému tvrzení o nevěrohodnosti programu ČSSD pro chudé. Chudoba v České republice je sice v porovnání se zbytkem Evropy dlouhodobě na nízké úrovni, nyní však výrazně roste a podle odborníků se situace ještě zhorší v roce 2013, až vejdou v platnost některé zákony. Ohroženi jsou především staří lidé, chronicky nemocní a matky samoživitelky. V této situaci je prohlášení Synodní rady velmi odvážné. Pokud představitelé církve označují sociální program největší české levicové strany za nevěrohodný, na koho se pak mají chudí lidé spolehnout?

To, že ČSSD není stranou dvakrát důvěryhodnou, je obecně známo už dlouho. Ve straně mají velký vliv lidé, kterým jde o své vlastní obohacení více než o řešení neutěšené situace těch, kteří jsou odkázáni na druhé. Přesto je faktem, že politici ČSSD opakovaně upozorňují na negativní sociální dopady vládních reforem; v poslední době se jim navíc podařilo zabránit zjevné nespravedlnosti. Došlo k tomu, když na základě stížnosti sociální demokracie zrušil Ústavní soud povinné veřejné práce pro nezaměstnané jako protiústavní. Šlo o velmi důležité rozhodnutí, které ukázalo, že naše společnost si ještě nesáhla na úplné dno, jak tvrdí synodní rada, ale můžeme se alespoň občas spolehnout na mechanismy, které chrání spravedlnost v našem státě. Zákon, který předepisuje pracovat nezaměstnaným zdarma pro nejen stát, ale i pro soukromé firmy, bude muset být zrušen. Kromě ČSSD kritizoval zákon ombudsman Pavel Varvařovský, Český helsinský výbor (organizace na ochranu lidských práv navazující na Chartu 77), ale i poslanci Komunistické strany Čech a Moravy.

Na popud farářů Tomáše Trusiny a Jiřího Orta se také konvent Pražského seniorátu (Seniorát je podobné správní území jako v katolické církvi diecéze. Konvent je sněmovní shromáždění zástupců sborů v seniorátu - laiků i duchovních. Zasedá zpravidla jednou ročně - pozn. red.) usnesl na odeslání otevřeného dopisu premiéru Petru Nečasovi s protestem proti tomuto zákonu, dopis se však žel nepodařilo včas odeslat.

Synodní rada, která ve svém prohlášení vynáší soudy o tom, čí program pro chudé je věrohodný a čí nikoli, sama na obranu sociálně ohrožených nevystoupila vůbec. V závěru sice děkuje těm, kteří pomáhají potřebným, sami chudí a potřební však vůbec osloveni nejsou a jasně se tak ukazuje, jak má k jejich strachům a nadějím daleko. V jednom z minulých prohlášení synodní rada zase sice vyjádřila znepokojení nad sociální necitlivostí některých reforem, samy reformy však z neznámého důvodu podpořila a prohlásila za nutné. I zde byl větší důraz položen na neziskové organizace než na samotné oběti chudoby.

Musíme si tedy položit otázku, kdo je tu vlastně věrohodný a kdo ne? Jsem křesťan a proto věřím, že pro chudé a potřebné (stejně jako pro bohaté a mocné) se skrývá opravdová naděje v příběhu Ježíše Krista. Tuto naději však musíme jasně formulovat a to na prvním místě pro ty, kteří v tomto světě naději ztrácejí. Toho se však v prohlášení synodní rady chudí lidé nedočkají; těm z nich, kteří volili ČSSD, se naopak dostane ještě pokárání (nad voliči KSČM je už pravděpodobně zcela zlomena hůl). Jsem tak nucen konstatovat, že pro chudé a ohrožené lidi v České republice se mi v zápase o jejich důstojný život jeví být věrohodnější než Českobratrská církev evangelická tyto instituce: veřejný ochránce práv, Ústavní soud České republiky, ochránci lidských práv z Českého helsinského výboru a opoziční levicové strany. A to nejen ČSSD, ale i KSČM.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.

Autor studuje teologii na Evangelické fakultě Univerzity Karlovy. Publikuje v časopise Protestant, připravoval pořad Hergot na radiu Wave a je členem alternativní rockové kapely Lipless Lincoln and the Sinners.

O prohlášení synodní rady se diskutuje i na stránkách portálu Evangnet.cz.