Seznamka
Autor: Wikipedia.org / Vít Luštinec / Creative Commons
Volit zemana nebo knížete? Česká média mají vcelku jasno, voliči pak rozhodnou za dva týdny. Kdybychom se nad tím více zamysleli, tak masová obliba pana knížete je podivný doklad neskutečné virtuální reality, která vede až k jistému druhu totalitarismu, jak k tomu ostatně česká společnost ve svých dějinách opakovaně inklinuje. De facto je to vítězství sociálních sítí nad sociální realitou. Nám křesťanům jde právě o skutečnou sociální realitu lidí. Ta se samozřejmě odráží v politické rovině, nikoli ve virtuální realitě sociálních sítí. Lidé žijící na úplném dnu (a známe jich mnoho, my všichni, kdo navštěvujeme azylové domy, charity a zařízení sociální péče a sociální prevence) - tito lidé vůbec na sociálních sítích nežijí, ba dokonce většinou ani nejdou k volbám. A přece právě na nich by nám mělo nejvíce záležet.
Pokud mediální obraz a virtuální realita sociálních sítí vymodelovala v opozici proti "zlému komunistovi Fischerovi" jako kladný protipól "dobráckého knížete Karla", bylo by velkou chybou tomuto klamu a iluzi podlehnout.
Český národ vždy potřeboval mýty, příběhy, pohádky. Proto měli výsadní společenské postavení od 19. století naši spisovatelé a novináři, kteří nám vyprávěli příběhy, které jsme chtěli slyšet. Na nich se zrodil samostatný stát - na hrdinství Čechů v boji s Habsburky a rakouskou šlechtou, později s Němci.
Dnes mají výsadní společenské postavení tvůrci a mágové nových médií, modelující sociální sítě a vytvářející umělou realitu virtuálních vztahů. Jsou také nejlépe placeni. Naopak nejníže na společenské stupnici stojí pracovníci v sociálních službách, kteří vytvářejí, obnovují a žijí skutečné vztahy. Mágové nových médií docílili nyní husarského kousku - vytvořili nový mýtus, příběh, pohádku, kterou chceme slyšet. Pohádku o moudrém knížepánovi, který bude vládnout zemi jako ta kdysi nenáviděná rakouská šlechta. Národní mýty ve sjednocené Evropě už nejsou potřeba, potřeba je nyní mýtů, které maskují a zakrývají sociální realitu zbídačelých chudých lidí tak, aby moc a penězotoky zůstaly zachovány bohatým vrstvám a vlivovým skupinám (zbrojaři, majitelé heren a kasin, velkopodnikatelé a spol.). Návrat aristokracie, virtuální panování moudrého panovníka, který přikryje a zacloní skutečné vládnutí mocné finanční oligarchie v čele s některými vládními politiky. A křesťané a katolíci, pojďte, podpoříme přece moudrého knížepána a zaženeme toho chudého loupežníka Rumcajse zpátky do lesní sluje. Vždyť on byl kradl z našeho bohatství a rozdával to třeba chudým...
A tak tedy šťastnou volbu. Ale mějme na paměti Ježíšova blahoslavenství a pokusme se usilovat o návrat k církvi sociálnější, k sociální realitě. V ní, doufám, jako křesťané žijeme a na ni chceme upozorňovat.
Autor je publicista a filmový kritik. Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.
