Seznamka
Čtyřlístek
Autor: CSFD.cz
Do českých kin přichází nový český film Čtyřlístek ve službách krále režiséra Michala Žabky, který je adaptací kresleného komiksu Jaroslava Němečka, jenž bavil dnes již stárnoucí střední generaci tzv. Husákových dětí v 70. a 80. letech minulého století.
Soudě podle prvních rozpačitých kritických ohlasů nový kreslený snímek si příliš velkou pozornost nezíská. O důvodech nemusíme spekulovat. Pohádkami v supermoderních počítačových animacích jsou již dnešní dětští diváci přesyceni, takže vystupuje-li ve filmu jakékoli zvíře, člověk nebo oživlá věc, prakticky to nehraje žádnou roli, neboť ve výsledku to vše splývá v prudkém sledu rychlých střihů a stereotypních trikových sekvencí. Film o Čtyřlístku měla patrně zachránit jeho slavná minulost, a tedy i cílová skupina dnešních čtyřicátníků. Ale ani to se nezdařilo.
Naskýtá se vůbec otázka, zda legendární Čtyřlístek nebyl v socialistické šedi zmíněných let poněkud přeceňovaným fenoménem. Možná byly původní inspirace Jaroslava Němečka autentické, ale z objektivního pohledu nedosahovaly příběhy čtyř zvířátek nikdy závratných literárních kvalit. V atmosféře počátku 70. let bylo třeba vyplnit mezeru po zakazovaných komiksech českých (především nesmrtelných Foglarových Rychlých šípů udržující si popularitu napříč generacemi od 30. let) a těch „západních“, které u nás našly úrodnou půdu v uvolnění 60. let.
Ve vakuu 70. let sice stále vycházely oblíbené dětské časopisy (Ohníček, Mateřídouška, Abc), ale jejich kreslené seriály neuměly oslovit. Byla to stereotypní směs sci-fi výprav do budoucnosti či do pravěku v alternaci s nudnou pionýrskou uvědomělou přítomností. Čtyřlístek poněkud vybočoval - civilností, barevností, občas podařeným nápadem či vtipem. Ale vyniknout mohl pouze proto, že byl prakticky jediným periodikem, které vystupovalo na matném a šedivém pozadí. Ty skutečné a poutavé literární příběhy ve Foglarově či Batličkově tradici v té době vznikaly jinde – v dětských pokojích panelových sídlišť, kde si je večer pro své ratolesti místo televize vymýšleli unavení otcové jako variace toho, co sami kdysi četli nebo prožili ve skautu či čtenářských klubech. Přiznejme si, že pokud by byly takové příběhy zapsány či nakresleny do komiksu, mohly by dosáhnout ještě větší slávy než seriály Jaroslava Němečka.
A to je také důvod, proč Čtyřlístek patří do minulosti, a nikoli jako základ scénáře pro současný, byť třeba dětský film. Je ale na místě rovněž otázka, zda komiks je nutné za každou cenu zfilmovat? Podmanivost a iluzivnost světa obrázkového časopisu nenahradí ani 3D technologie. Spíš naopak, kouzlo a krása z obrazovky vyprchá po prvních záběrech. To platí ostatně i pro díla takových literárních kvalit jako zmíněné Foglarovy příběhy: jejich přenos na televizní obrazovku či filmové plátno se nikdy nepovedl, i když černobílému televiznímu seriálu Hynka Bočana z roku 1968 můžeme přiznat jistou estetickou kvalitu. K té má ovšem filmový Čtyřlístek na míle daleko.
