Volba papežského jména, které ještě neměl žádný předchůdce, je silný signál čehosi nového

Papež František po svém zvolení v roce 2013
Autor: Flickr.com / M. Mazur / catholicchurch.org.uk

Překvapil Vás výsledek volby? Média se o možnosti zvolení kardinála Bergoglia příliš nezmiňovala a přitom kardinálové během konkláve k jeho volbě dospěli relativně rychle.

Jméno kardinála Bergoglia bylo skloňované spíš během konkláve v roce 2005 než nyní. Ne že by neměl "papežský potenciál", ale počítalo se s tím, že kardinálové vyberou mladšího kardinála. Shoda na jeho jméně byla nakonec nečekaně rychlá. Kardinálové zjevně klíčová témata prodiskutovali během všeobecných kongregací, které předcházely konkláve.

Když se podíváme na osobu nového papeže, zpětně si můžeme uvědomit, že měl co "nabídnout" více skupinám kardinálů: ty, kteří jsou kritičtí k poměrům v kurii, mohl zaujmout tím, že on v ní funkce odmítal; těm, kteří chtěli papeže z vitální katolické země, svůj původ; Italům zase svoje piemontské kořeny. Nakonec je možné, že získal i podporu kuriálních kardinálů, protože Leonardo Sandri, prefekt Kongregace pro východní církve a "těžká váha" v kurii, je též Argentinec. Nejdůležitejším rozhodujícím faktorem však byl určitě Duch Svatý.   
 
Co naznačuje volba papežského jména? Jméno František se objevuje poprvé... Odkazuje k Františku Xaverskému nebo spíše svatému Františku z Assisi?
 
Když si papež vybere jméno, které ještě neměl žádný jeho předchůdce, je to silný signál čehosi nového. František z Assisi je symbol chudoby, jezuita František Xaverský zosobňuje misionářskou snahu církve a František Saleský komunikaci se světem. Pokud chce nový papež svým jménem věřícím zdůraznit rozměr chudoby, (nové) evangelizace a efektivní komunikace, a sám tyto principy prosazovat, tak se máme na co těšit.   

Média Bergoglia řadí mezi názorové konzervativce, myslíte si, že právem? 

Dělení na liberální a konzervativní kardinály bylo možná aktuální v druhé polovině 20. století, ale dnes je už překonané. Dnes stojí otázka tak, zda budeme v církvi spokojeni s tím, jací jsme, nebo zajedeme na hlubinu, pustíme sítě nové evangelizace a budeme světu vzorem transparentnosti a otevřenosti.
 
Dá se tedy očekávat otevření širší vnitrocírkevní diskuse, například formou svolání koncilu?

Poslední týdny ukázaly, že církev stále dokáže překvapovat. Důkladná předkonklávní diskuse mezi kardinály a výběr nečekaného papeže ukazují, že vůle po něčem novém je silná.
 
"Hlas chudých", i tak někteří věřící přezdívají novému pontifikovi. Dá se očekávat větší akcentace sociální nauky církve? Jakými konkrétními kroky by se podle Vás mohla projevit?

Jelikož papež je náměstkem Ježíše Krista, jistá reprezentativnost, ceremoniálnost a bezpečnostní opatření jsou nezbytná. Očekávání, že papež se přestěhuje do "betlémské maštale", jsou utopické. Svými slovy a gesty však papež může být příkladem, že církev není mocenskou organizací či bohatou firmou, ale společenstvím věřících.  A k takové evangelijní chudobě tlačit i hierarchii a ostatní členy církve.  
 
Jak hodnotíte atmosféru v Římě a reakce věřících na nového papeže?

Atmosféra je úchvatná, nakonec jako při každé takové události. V Římě jsem zažil i blahořečení Jana Pavla II. a při takových příležitostech člověk může osobně pociťovat pestrost a vitalitu církve, zbavovat se představy, že církev, to jsou jen vyprázdněné evropské kostely.
 
Imrich Gazda je odborným asistentem na Katedře žurnalistiky Filozofickej fakulty Katolíckej univerzity v Ružomberku. Spolupracuje s portálem Postoy.sk, deníkem SME, týdeníkem .týždeň a teologickou revue Nové horizonty. Je autorem populárního slovenského blogu o dění v církvi Svetkrestanstva.sk.