František: Papež z druhého konce světa

Papež František
Autor: Flickr.com / Creative Commons

Kniha má mimořádně obtížný úkol – během několika málo dní napsat publikaci, která by představila nového nositele papežského úřadu pokud možno plastickým, objektivní a vyváženým dojmem. Osobně se přiznám, že jsem ke knize přistupoval s nemalým očekáváním – o Františkovi totiž nikdo nic neví.

Kniha je pěknou ukázkou toho, jak v německém prostředí reflektují osobnost Benedikta XVI. i Františka. První část se snaží nabídnout reflexi pontifikátu papeže teologa. Snahou je očividný objektivní přístup, kdy se snaží najít zásadní prvky a kroky, které celých osm let jeho službu provázely. Je třeba říci, že ač s řadou bodů lze silně polemizovat, jde o velice kvalitní a zdařilý kompilát. Zdůrazněna je přitom absence záliby papeže v moci, která měla určité negativní dopady, které zná téměř každý.

Co lze považovat za nedostatek, plynoucí jednak z faktu, že jde o text psaný populárním a nenáročným způsobem, ale také možná určitou neznalostí, je řada historických zjednodušení. Ať již jde o význam jednotlivých papežových titulů (které jsou jinak na oba papeže vztaženy velice pěkně) nebo třeba v reformě kurie. Tato potřeba reformovat kurii je totiž nepřetržitou již nejpozději od začátku novověku.

Kontroverzní jsou také postoje autora k teologii osvobození, kterou Benedikt XVI. zcela jasně odsoudil jako nebezpečnou herezi, která kombinuje arianismus, křesťanství a marxismus do více či méně ateistického slepence. To, že má řadu zajímavých či inspirativních bodů, reflektuje sociální situaci v Jižní Americe a stojí za ní významné upřímné osobnosti, by nijak nemělo snižovat její nebezpečnost.

Velice trefně je pojmenována demografická situace církve, o které se stále přemýšlí spíše v kontextu evropském, aniž by se reflektovala specifika místních společností a komunit. Církev bude muset novým způsobem hledat cesty k pastoraci a evangelizaci v Africe, Americe i Asii, což je zjevný a nepopiratelný fakt, a František k této úloze má nepochybně bližší a osobně zainteresovanější vztah. Konkurence církví a sekt v Brazílii, ale i dalších státech oblasti je přitom zřejmá a je třeba se s ní určitým způsobem vyrovnat.

U výčtu jednotlivých oblastí úkolů, které stojí před novým papežem, je jistě vidět určité německé schéma myšlení a potřeb, což ale činí knihu zajímavou také v kulturním kontextu. Ať již jde o svěcení žen či etické otázky, lze předpokládat neměnnou pozici Vatikánu. Zajímavou otázkou bude přístup k laikům, který měl František ještě jako arcibiskup Buenos Aires velice vstřícný, ale který se bude setkávat s určitými teologickými limity, které jsou v Evropě vnímány přísněji než jinde.

Pokud jde o manželství kněží, je třeba říci, že argumentace o této disciplinární otázce je poněkud problematická a nedá se předpokládat, že by na ni František přistoupil – sociologická data ukazují, že dlouhodobě není žádná korelace mezi celibátem a počtem duchovních.

Mimořádně zajímavé jsou črty z papežova života, které jej představují jako lidsky integrální osobnost, která se na papežském stolci neocitla náhodou, ale která má co nabídnout a přinést. Právě tato naděje či optimismus jsou nepochybně jedním z nosných témat či motivů, které celou knihu provázejí.

Přes všechny zmíněné nedostatky či nedotaženosti v knize lze říci, že jde o velice zajímavý pokus, který se snaží propojit oba pontifikáty – jak ten současného, tak také minulého papeže. Reflexe současných problémů a témat jsou také důležitým tématem, které může být pro čtenáře inspirativní a zajímavé.

BIALLOWONS, Simon. František: Papež z druhého konce světa. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0461-9.