Seznamka
Figuríny na malé bárce upozorňující na problém uprchlíků z Afriky v rámci jedné z mnoha prezentací na Kirchentagu
Autor: Jan Kirschner
V prvních květnových dnech se v německém Hamburku konal tradiční od roku 1949 již 34. evangelický Kirchentag, který německé zemské církve pořádají každý druhý rok. V mezidobí naopak katolíci připravují svůj Katholikentag. Příští evangelický Kirchentag bude v roce 2015 ve Stuttgartu. Spojené ekumenické Kirchentagy se zatím konaly jen dva, první v roce 2003 v Berlíně a po sedmi letech v Mnichově (2010). Tyto církevní dny trvají zpravidla pět dnů, od středečního zahájení až po závěrečnou nedělní bohoslužbu. Zahrnují množství jednotlivých akcí po celém městě: přednášky, práci s Biblí, modlitby, bohoslužby, hudební pořady, divadelní a pohybová představení, trh možností nebo výstavy. Jde tedy o směs kulturních i náboženských akcí a křesťanský veletrh, na který v Čechách nejsme zvyklí, rozhodně ne v tak masovém měřítku. V Hamburku pořadatelé napočítali přes 130 tisíc přihlášených a desítky tisících jednodenních účastníků z blízkého okolí. Tato shromáždění jsou brána vážně i politiky, a tak na programu nechyběla vystoupení německého prezidenta a bývalého evangelického faráře Joachima Gaucka nebo kancléřky Angely Merkelové.
Kosmopolitní město
Přístavní město Hamburk má pro Čechy neopakovatelnou atmosféru. V 19. i na počátku 20. století bylo pro tisíce Čechů branou do světa, zejména do Ameriky. Dnes má Česká republika stále v pronájmu malou část místních doků a historické, již nepoužívané doky, ožívají novým životem. Působivá byla v rámci jedné prezentace pro Kirchentag malá bárka s figurínami černošských uprchlíků v životní velikosti, kteří na cestě z Afriky umírají po stovkách i dnes. Loďka se poněkud ztrácela před budovou nové bizarní opery, čnějící jako hrad nad propastí kanálů. Námořnické kostely všech čtyř skandinávských zemí v jedné ulici opodál nebo španělské a portugalské hospůdky pak dokazují, že Hamburk byl kosmopolitním městem již od počátku novověku. Z Pyrenejského poloostrova přicházeli od 16. století i Židé, jejichž komunita zmizela v hrůzách druhé světové války. Za války toto město zažilo též snad nejhorší ze spojeneckých náletů. 28. července 1943 doslova lehlo popelem a při náletu zahynulo 35 000 lidí. Ve vojenském prostředí se ujal termín „hamburgizovat“, naznačující, že město bylo totálně srovnáno se zemí. Nálet měl podle biblického města neřestí, popisovaného v knize Genesis, příznačný krycí název Operace Gomorra. Také na Kirchentagu si 70. výročí této události připomenuly stovky diváků beznadějně vyprodané inscenace Benjamina Brittena "Válečné rekviem" v podání německých hudebníků a chlapeckého chorálního sboru katedrály v Coventry. Ta se naopak stala symbolem destrukce a válečných hrůz na území Británie.
Češi a Němci si rozumějí
Česká účast byla tentokrát skromnější než na posledním Kirchentagu v Drážďanech (2011). Vzhledem k větší vzdálenosti a vyšší ceně za dopravu vypravil organizátor české skupiny (Ekumenická rada církví) jen jeden autobus. Většina účastníků bydlela již tradičně ve skromných podmínkách školní třídy, starší lidé měli možnost zažádat o ubytování v soukromí. Mezi účastníky nechyběli ani představitelé synodní rady Českobratrské církve evangelické Joel Ruml a Lia Valková. Senior Ruml byl viditelně ovlivněn příjemnou uvolněnou atmosférou úvodního večera a oplýval vtipem a dobrou náladou. Na dotaz náhodného misionáře, zda ví, že Ježíš Kristus za něj zemřel, pohotově odpověděl, že ano, protože se tím živí. Příjemná byla i atmosféra na závěrečném českoněmeckém večeru. Po společných bohoslužbách s velmi pěkným střízlivým kázáním stařičkého, ale stále velmi vitálního evangelického faráře Miroslava Frydrycha a večeří Páně, která se vysluhovala dle českobratrské tradice v kruhu, připravil "potulný" farář Petr Brodský (celocírkevní kazatel pro české evangelické sbory ve východní Evropě) spolu s dalšími pomocníky české občerstvení. Tentokrát se na rozdíl od Drážďan dostalo na všechny a byl dostatek času i na debaty s lidmi z místní farnosti a okolí.
Mezi hosty byl i farář v důchodu Georg Stiller. Jeho rodina uprchla koncem války z německého Slezska, dnes polské strany Krkonoš, a on v šedesátých letech studoval v Čechách. O církvi českých bratří a Praze měl dobré informace a poslední týden v srpnu (24. – 31.8) zřejmě s manželkou přijede na českoněmecký pobyt, který spoluorganizuje občanské sdružení SEM Přátelé Herlíkovic v rekreačním středisku Horský domov.
Z Hamburku do Krkonoš a zpět
Prezentace tohoto českoněmeckého work-campu s mottem „Po stopách Hamburčana z českých Krkonoš“ byla i jednáním z důvodů mé účasti na setkání v Hamburku. Na první pohled jde o poněkud naivní název, navozující atmosféru dětinské hry. Popisuje však příběh jednoho ze tří milionů sudetských Němců, kteří až do poválečného vysídlení žili na území Československa. Heinrich Fischer alias Hamburčan se narodil ve staré krkonošské chalupě, která po válce dostala jméno po národním správci konfiskovaného německého majetku Alexandru Kunzovi a dnes patří evangelické církvi. Fischer byl jedním z dvaatřiceti padlých německých obyvatel horské obce Hackelsdorf, dnes Herlíkovice. Jako námořník musel být navzdory svému kontroverznímu životnímu příběhu pro místní horaly idolem a hrdinou, a proto dostal svoji přezdívku. Tehdy se cestovalo mnohem méně než dnes a moře muselo být pro suchozemské Čechy (i sudetské Němce) vzdálenou představou. Moře jako symbol touhy, ale i zmaru v biblické terminologii tak vyjadřuje křehkost mezilidských vztahů i osudů jednotlivců. V Herlíkovicích bude prostor pro debaty o česko-německých vztazích se zajímavými hosty, výlety po horách a ti, kteří chtějí za pobyt ušetřit, si ho mohou odpracovat, jak bylo na této slunné jižní stráni po desítky let zvykem. Přihlášku na pobyt v češtině i němčině lze stáhnout na webových stránkách www.pratele-herlikovic.evangnet.cz a odeslat nejlépe do poloviny července.
Vydáno ve spolupráci s časopisem Český bratr, který je k dispozici i na internetu.
