Křesťané v politice?

V politice se angažuje i mnoho křesťanů, co nejdůležitějšího by podle Vás do ní měli přinášet?

“Křesťan by měl i ve veřejném životě bránit svobodu a dodržování práva jako její nutnou podmínku. Na rozdíl od mnoha jiných ji totiž opravdu potřebuje. Protože ale ví, že náš život není všechno, nenechá se otrávit a může si dovolit šířit mezi lidmi pokoj. Vždycky stojí za to přečíst si Mt 5, 3-12.” - Jan Sokol, filosof, pedagog, publicista


"Křesťané v politice by měli přinášet pravdivé vysvětlení, odpovědi a návody k některým základním důležitým otázkám života jednotlivce i společnosti. Vybral jsem dvě věci:

1. Demokracie jako politický systém se rozvinula v době, kde určité nepsané obecné základní duchovní hodnoty jako pravda, spravedlnost, poctivost atd. byly více méně běžně podle svědomí zachovávány. To byl důležitý nepsaný základ pro dobré fungování demokracie a užívání svobody člověka. Když se zachovávání těchto hodnot v moderní době v životě rozpadalo a více méně rozpadlo, demokracie „visí“ ve vzduchu a nemá potřebný pevný základ...

Mnohé z těchto skutečností si totiž člověk nemůže sám libovolně stanovit, zformulovat a uzákonit, poněvadž jsou součástí předem daného řádu, který nezávisí na vůli a rozhodování člověka. Ten řád je dán Tvůrcem a nelze ho beztrestně libovolně měnit a porušovat. Moderní člověk, zvláště mladí lidé „adorují“ svou svobodu a nezávislost na nikom a na ničem. A při tom respektování a  zachováváni daného řádu je důležité pro dobré „fungování“ života jednotlivce i společnosti. /Viz ohromné rozkrádání společného majetku zloději na vysoké úrovni za mlčenlivé asistence  politiků..., nebo vzájemné vztahy ve volebních kampaních/. Tohle vědomí vhodným způsobem přinášet je důležitou službou křesťanů ve veřejném životě...

2. Dnešní člověk v současné kulturní atmosféře nemá povědomí, že k úspěšnému životu potřebuje hledat pravdu, nejen filosofickou, ale i pravdivé „vidění“ běžných životních situací a okolností, učit se racionálně  analyzovat různé politické skutečnosti /pokud  „schopnosti“ stačí/, abychom se mohli dobře orientovat a nebyli odvislí od mnohdy nepravdivé a účelově zavádějící propagandy...Učit lidi myslet! Jak řekl velký známý fysik Albert Einstein: „Člověk by měl hledat to, co je , a ne to, co si myslí, že by mělo být“.

Prostě křesťané ve veřejném životě by měli sloužit pravdě,  právu a spravedlnosti a učit spoluobčany tyto hodnoty hledat a zachovávat...A je na politicích, aby k tomu hledali konkrétní schůdné cesty..." - kardinál Miloslav Vlk


“Křesťané v politice by měli držet dané slovo, nemanipulovat občany lacinými nesplnitelnými sliby, kultivovat politické debaty, vyvíjet tlak na potrestání rozkrádačů státního a veřejného majetku, věnovat pozornost špatně fungující justici, podporovat prorodinnou politiku, pěstovat citlivost pro sociálně slabé vrstvy, podporovat mezigenerační solidaritu, srozumitelně formulovat zahraniční politiku s ohledem na stav lidských práv, stříci se propojenosti s nemravnými lobisty a sobeckými zájmovými skupinami, podporovat občanskou společnost. To jen stručný výčet naléhavých obtíží na politickém kolbišti.” - Václav Malý, pomocný biskup pražský


"Křesťané by měli do politiky přinášet desatero, ať už přicházejí z jakékoliv politické strany." - kardinál Dominik Duka


"Zájem o druhé, ne o sebe." - Vojtěch Cikrle, biskup brněnský

 

“Domnívám se, že křesťané by měli do politiky přinášet postoje, vycházející ze zjevené pravdy o Bohu a člověku, protože naše společnost, která se ke škodě nás všech křesťanským základům hodně odcizila, nutně potřebuje na nich znovu stavět.” - František Radkovský, biskup plzeňský
 

"Křesťan, jako ostatně každý, kdo vstupuje do politické arény, by měl být vnitřně soudržnou osobností, která se nebojí a nekrade. S odvahou má hlasovat podle vlastního svědomí a osobní odpovědnosti před Bohem. Hlasování podle „kolektivního svědomí“ poslaneckých klubů by mělo být žalovatelné ve Štrasburku. Křesťan se navíc může, má a musí modlit (pokud to někomu z ostatních připadne směšné, pak ať si vzpomene, jak se z něho v nouzi nejvyšší vylisuje volání „Bože, pomoz!“). Tenhle čas to potřebuje." - emeritní biskupka Církve československé husitské Jana Šilerová


“Když to řeknu velmi zjednodušeně, tak Desatero a vůbec pořádky Božího království. A určitě ne zdvižený prst nad zkažeností světa a falešné spasitelství. Křesťan nevstupuje do politiky proto, že je sám ctnostný a bezúhonný, nebo že zná odpověď na všechny otázky, nýbrž proto, že služba veřejnosti je jeho odpovědností vůči Bohu za sebe i za druhé.” - Dušan Hejbal, biskup starokatolické církve


"Vzhledem k tomu, že znám důvěryhodné, upřímné a poctivé křesťany z ČSSD, od zelených, od lidovců, z TOP i z ODS, asi lze těžko mluvit o nějakých společných rysech křesťanské politiky. Zkušenost celého dvacátého století nás učí totéž. Jednotliví křesťané a celá křesťanská hnutí již podporovala staré mocnářství nebo republiku nebo autoritářské a dokonce fašistické režimy, socialismus nebo naopak kapitalismus, a dnes podporují někteří Evropskou unii a jiní nový nacionalismus až i neonáckovství, někteří protiválečné hnutí a jiní novodobé křížové výpravy. Asi opravdu nezbude než poukaz na individuální zodpovědnost každého křesťana, zda činí ve své situaci, ve svém kontextu, ve své straně, co činit má a co nemůže nečinit a za co si troufá zodpovídat se na věčnosti. Oblíbená americká pomůcka "What Would Jesus Do", "Co by udělal Ježíš", platí univerzálně - ale její konkrétní aplikace vůbec není snadná. Člověk by si myslel, že aspoň absence rasové, třídní a vůbec skupinové nenávisti by měla být u křesťanů samozřejmá - ale bohužel, není…” - Martin C. Putna, literární historik


“Dívám se na věc jaksi "metafyzicky". Za nejdůležitější pokládám vnášet do naší politiky a věrohodně v ní reprezentovat křesťanské pojetí člověka a společnosti, jinak řečeno zdravě rozumné a povznášející životní zásady. V konkrétnostech se politici přirozeně vždycky budou navzájem lišit, neměli by však nectít základní hodnoty, na nichž spočívá fyzický a duchovní prospěch naší společnosti.” - František Hylmar, provinciál Jezuitského řádu


“Chceme dobro pro naši společnost, a je tedy povinností křesťana angažovat se. Jako věřící lidé máme zásady, podle kterých jednáme. Kristovo království je království pravdy, spravedlnosti, lásky a pokoje. Věřím, že podle tohoto zaměření křesťané budou do politiky vnášet více ušlechtilého jednání, aby politika byla skutečným hledáním dobra a pravdy a ne překřikováním druhých a prosazováním zájmů nějaké skupiny.” - Michael Pojezdný, strahovský opat


“Křesťanství k platónským ideálům připojilo moc vzkříšení. Tedy, ne křesťanství, ale Pán Bůh to dělá ve svých dětech. A to je vysoká škola politiky. Kristův člověk, kristovec, křesťan, má vše, co je potřebí k důsledné politice, k vyjednávání, střetu názorů se zachováním důstojnosti obou stran, křesťan nemusí krást, protože mu patří království nebeské... Jsem přesvědčen, že křesťanství je nejlepší kvalifikací k politické práci. Jen křesťan umí dobře prohrát, protože ví, co je to oběť, a jen křesťan vyhrává bez triumfalismu.

Už z toho je znát, jaký je rozdíl mezi politikem bez přívlastku či jen s nějakým stranickým přívlastkem a křesťanem. Obávám se, že mnoho těch křesťanů jen kličkuje v reálpolitice s cílem zůstat tam co nejdéle. Díky tomu moc o svém křesťanství mluví. Jenže to není třeba, křesťanství je třeba vidět.” - Daniel Kvasnička, kazatel Církve bratrské
 
 

“... přesný opak toho, co dělají nekřesťanští politikové. Neslibovat nemožné a plnit slíbené, nelhat, nekrást, bránit život a kromě pasivního chození do kostela si přečíst aspoň jednou za týden některou stať z evangelia a Sociální učení církve.” - Max Kašparů, spisovatel, psychiatr, pedagog


“Křesťan v prostředí politiky se má vyznačovat přímostí a slušným způsobem jednání. Jeho křesťanská víra nemá být projevována jen ve slovech, ale v postojích vycházejících z hodnot evangelia.” - Tomáš Butta, biskup Církve československé husitské


“Poctivost.” - Jeroným Klimeš, psycholog

 

“Křesťan by měl do politiky vnášet téma lidských práv (NE diskriminaci na jakémkoli základu), sociálně citlivé tržní ekonomiky (pomoc těm, kdo si sami pomoci nemohou) a  témata týkající se realisticky udržení zdravého životního prostředí. Především by měli křesťané do politiky vnášet sami sebe, tedy osobně se v ní angažovat, zajímat se o ni, vstupovat do stran, volit, neštítit se politických funkcí. Zároveň by se měli vyvarovat konfesního fanatismu a pochopit, že demokratická politika je umění možného, jednání a kompromisu a nejlepší může být někdy nepřítelem dobrého. Chceme někdy to nejlepší, přijdeme o to dobré a nemáme nic. Největším přínosem by bylo, kdyby si lidé v demokratických stranách řekli: ‘Nějaké křesťany bychom tu potřebovali.’” - Jan Jandourek, sociolog, spisovatel a esejista


“Dnes zejména obyčejnou lidskost, pokoru a odbornost. Nepodlehnout vlastní důležitosti a mít na paměti, že v politice jde na prvním místě o právo, spravedlnost a dobro, a to padni, komu padni. Rozpoznat hranici, kdy je ještě možný kompromis a kdy jasně říci ne i za cenu ztráty postu. Především pak by se měli bát více Boha než lidí.” - Daniel Fajfr, kazatel a předseda Rady Církve bratrské


“Naše politika potřebuje v první řadě obecně lidské hodnoty, jakými jsou slušnost, poctivost, tolerantnost, respekt a úcta k druhým, ale také velkorysost nebo laskavost. Pokud se do politiky zatahuje křesťanství nebo víra, tak dochází k devalvaci těchto hodnot. Když už někdo do politiky vstupuje, ať je dobrým politikem, bude tak i dobrým křesťanem. Dobrý křesťan vůbec nemusí být dobrým politikem.” - Zbignew Czendlik, lanškrounský děkan, moderátor