O volbách z pohledu levicového křesťana

Ilustrační foto: volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se uskuteční ve dnech 20.–21. října
Autor: Flickr.com / Sébastien Avenet / Creative Commons

V nadcházejících předčasných sněmovních volbách se pravděpodobně dočkáme vítězství levicových stran a výrazného oslabení stávajících stran pravicových. Co to znamená pro křesťany, zejména pro křesťany angažované v politice, a co pro celou společnost? Nejprve se pokusme o ohledání terénu, na němž bezmála čtvrt století po změně režimu stojíme.

Kde jsme?

Dnešní situaci v České republice dobře vystihuje pojem sociologa Zygmunta Baumana upravený filozofem Václavem Bělohradským: tekutý hněv. Nespokojenost s politikou, s celkovou situací je nejvyšší od roku 1989. Přitom neplatí, že by se všem nebo většině společnosti vedlo celkově hůře. Nejistota a zvětšující se sociální rozdíly ale přispívají k tomu, že dnes stále více lidí svou situaci hůře hodnotí. Zvláště v posledních několika letech navíc významným skupinám obyvatel strmě klesá životní úroveň. Důsledkem je frustrace, růst sociálních konfliktů a nedůvěra v ekonomiku, což možnosti oživení dále omezuje.

V politice se „tekutý hněv“ projevil již v parlamentních volbách 2010 nebývale vysokým počtem hlasů pro nové strany a naopak propadem těch zavedených. Výsledkem ale bylo další zklamání. Zdá se nicméně, že v nadcházejících volbách se bude stejný scénář opakovat, roli nové, nadějné alternativy zatím sehrává především Babišovo ANO. Zavedené strany, zejména ODS a ČSSD, se potýkají s klientelismem, nedůvěryhodností mnoha svých představitelů i nejednotou. TOP 09 tíží dědictví asociálních kroků Nečasovy vlády.

Menší strany jako KDU-ČSL či Zelení budou horko těžko zápasit o překročení pětiprocentní hranice. Šanci, byť zřejmě ne příliš velkou, mají i subjekty s protievropskými či otevřeně extremistickými rysy. Naopak výrazně profitovat může KSČM, která díky své jisté uzavřenosti a tomu, že dosud neparticipovala na moci na tolika úrovních, může působit dojmem nezkorumpované alternativy především pro protestní hlasy.

Specifickou roli hraje prezident Zeman, který se stylizoval do role obhájce těch nejvíce zranitelných („dolních deseti milionů“), a jeho problematické zacházení s ústavními zvyklostmi a propojenost s jednou z politických stran zdá se podstatné části obyvatel nevadí, nebo vadí méně než představa návratu pravicové vlády. Prezidentské volby a kampaň je provázející překonaly co do míry emocí všechny polistopadové politické kampaně a zajímavě nasvítily dnešní společenskou a politickou realitu. S odkazem na televizní seriál (který rovněž v kampani před prezidentskými volbami sehrál svou roli), žijeme ve zdivočelé zemi.

Za společnost hodnot

Z hlediska křesťana angažovaného ve veřejném dění je podstatným problémem těchto dní krize hodnot. Postihuje ve stejné nebo podobné míře hodnoty „pravicové“ i „levicové“ (toto škatulkování je ale dosti nepřiměřené, skutečné hodnoty jsou univerzální a nedají se takto zařadit). Konkrétním příkladem je dnes především diskreditace odpovědnosti a osobní svobody, tedy hodnot považovaných za pravicové, předchozí vládou. Představitelé vlády, která postavila svou existenci na zdůrazňování (především rozpočtové) odpovědnosti, se v řadě případů chovali velmi neodpovědně a svými „reformami“ zdiskreditovali samotnou myšlenku reforem, a dokonce i pouhé toto slovo.

Ani levice ale není bez viny. Hodnota solidarity a spravedlnosti, která by měla být základem demokratické levicové politiky, utrpěla chováním některých politiků levicových stran (zejména ČSSD), kteří kázali o solidaritě a spravedlivé společnosti a zároveň velmi nesolidárně usilovali o vlastní obohacení. V dnešním ekonomickém systému se navíc ani levice nemůže vyhnout otázce zadlužení a rizik z něj plynoucích. Dalo by se říci, že demokratická levice musí být solidární a zároveň odpovědná, stejně jako pravice odpovědná a zároveň solidární. Lišit se bude jen důraz na jednu či druhou z těchto hodnot.

Místo křesťanů je v demokratické politice

Hodnoty přitom nejsou něčím ryze individuálním, odtrženým od sociálního a politického systému. Naopak se dá říci, že systém – soubor zákonů, psaných pravidel i spontánně dodržovaných norem – hodnoty vyjadřuje a je jimi utvářen. Takový politický, ekonomický a právní systém, který umožňuje asociální jednání a neposkytuje ochranu těm nejzranitelnějším, je v rozporu se všemi skutečnými hodnotami, ať již „levicovými“ nebo „pravicovými“. Budovat systém založený na hodnotách musí být společným úkolem demokratické levice i pravice. Tam, kde se doposud nejlépe podařilo se k takovému systému dopracovat (jako např. v sociálních státech západní Evropy), to také společný úkol demokratické pravice a levice byl a stále je.

Proto je důležité, aby se i u nás v politice angažovali křesťané na levici i na pravici. Jedině demokratická pravice i demokratická levice, které se budou při společném respektu k právu a svobodě doplňovat a střídat a tím dávat vždy větší důraz „svým“ hodnotám, zajistí z dlouhodobého hlediska dobrou a stabilní společnost. Je naprosto správné, že křesťané mají mnohdy zcela odlišné názory a pohledy na řadu politických a ekonomických otázek. Jedno by ale měli mít společné: ochotu jít pro celou společnost onu míli navíc, nebýt pouhými soukromníky, ale aktivními účastníky politiky jako starosti o všechno to, co se týká všech.

Co po volbách?

Co konkrétně to všechno znamená pro dnešní politickou realitu? Jako křesťan angažovaný na politické levici bych si přál, aby po volbách bylo možné sestavit koalici levého středu, jež by umožnila realizaci podstatné části sociálnědemokratického programu spolu se stranami, které přes určité odlišnosti stojí programově nejblíže (KDU-ČSL, SZ). Z dalších variant považuji za nejrozumnější menšinovou vládu ČSSD či širší koalice levého středu s podporou buď zleva, nebo zprava. Podmínky takové podpory musejí být jasné a transparentní, negativa opoziční smlouvy se nesmějí opakovat.

Všem, kdo se vydají poslední říjnový víkend k volbám, přeji jasnou mysl a pevnou ruku.

Filip Outrata je historik a bohemista.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.