Do jedné malé vesničky u Hlinska jezdí o víkendech brigádníci z daleké severní Moravy a Slezska, zejména z Frýdecko-Místecka. Celé rodiny i s dětmi. Jsou to tiší a pracovití věřící lidé, o kterých sotva víme. Nedělají si reklamu, ačkoli by tolikrát potřebovali pomoc. Nemají na to čas, přijedou, dřou na stavbě a v neděli večer zase odjedou, aby šli druhý den do svého zaměstnání.

V bývalém penzionu za obcí, hodně už zchátralém, budují Domov pro těhotné matky v tísni, vlastně pro děti, které by se jinak, kdyby se jejich maminky neměly kam uchýlit (nejlépe daleko od svých „bližních“), nenarodily. Za tímto léta trvajícím obětavým úsilím stojí Nadační fond Betlém nenarozených.

Co všechno zlého se napovídá o nadacích! Lidé, kteří jim ze zásady nechtějí nikdy ničím přispět, je pomlouvají – jistěže se tam občas najdou i nepoctiví lidé. Najdou se ale všude, i ve vládách… Na tom však nelze stavět. Lidé, kteří přes půl republiky přijíždějí týden co týden na Vysočinu zadarmo pracovat, nemají čas na to, aby o sobě dávali vědět, bylo by to ostatně proti jejich přesvědčení, proti jejich víře.

Místní senátor může být dobrý k tomu, aby jim v blízkém i vzdálenějším okolí našel podporovatele, kteří by se jinak o nich vůbec nedozvěděli: každý má dnes svých starostí dost, i podnikatelé. Když se senátor za nějakou nadaci, kterou předtím důkladně pozná, osobně zaručí, navštíví prosperující podnik a přesvědčí jeho vedení, anebo rozešle doporučující dopisy, vždycky se něco ujme.

A tak jedna firma pomohla se zateplením objektu, druhá, velký pilařský závod, dodala speciální dřevěné desky a fošny na podlahy – jinak by si to museli koupit brigádníci sami. Nenapíši, kdo to konkrétně byl, protože by se možná ztratil ten dobrý pocit, který má člověk u srdce, když jeho pravice neví co dělá levice. Nechce to vědět, nechce si dělat „píár“, public relations, dobrou pověst…

Senátor přece pořád jezdí po kraji sem a tam a má tak obrovskou a docela výjimečnou možnost dávat dohromady dobré lidi. Je to na jeho práci to vůbec nejkrásnější – když se to povede: spojovat lidi dobré vůle, kteří o sobě nevědí.

Protože pak všichni mají radost, dobrý pocit na duši. Že dostali příležitost udělat něco, co udělat nemuseli.

A jednou, a už to nebude dlouho trvat, přijede do nově vybudovaného utajeného domova maminka, která by jinak neměla kam se s dítětem uchýlit, a nejspíše by byla nucena zvolit - nenarození. Ale právě díky pomoci „cizích lidí“ tak přijde na svět nový človíček.

Brigádníci z Frýdku–Místku a firmy, které jim pomáhají, dělají tak proti zoufalým, často vynuceným řešením - potratům – víc, než halasní mravokárci se zdviženými prsty, kteří by na všechno šli nejraději s paragrafy a přísnými tresty.

Autor je místopředseda Senátu Parlamentu ČR.