Seznamka
Palác Charitas v Praze, sídlo KDU-ČSL
Autor: Wikipedia.org / Wikimedia Commons
Uplynulé parlamentní volby byly už druhými v řadě, které se nesly ve znamení nových subjektů. Nejvíce se mluví o úspěchu dvou populistických hnutí ANO Andreje Babiše a Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury.Třetí novou či spíše staronovou stranou je KDU-ČSL. Poprvé v historii se stalo, že strana, která vypadla, byla schopná vrátit se do Sněmovny.
Příčin, proč se tak stalo, lze najít hned několik: Za prvé je to široká členská základna a relativně stále silné postavení zejména v tradičních regionech, které ji uchránilo od osudu dalších menších stran, jakými byly ODA či Unie svobody.
KDU-ČSL můžeme považovat za stranu nenahraditelnou jinou. Dosud se nenašla žádná nelevicová a nepopulistická strana hájící zájmy lidí se spíše nižšími příjmy a voličů, kterým jsou nějakým způsobem blízké křesťanské hodnoty.
Úspěch KDU-ČSL lze zčásti vysvětlit i poptávkou po alternativě vůči politickým uskupením, kterým dali šanci před třemi roky, ale svojí volbou byli zklamáni. Část takových voličů zabloudila právě ke KDU-ČSL. Jednalo se o menšinu z celkového počtu nespokojenců, ale podpora takových byla pro tuto malou stranu velmi důležitá, protože její voličské jádro se čím dál tím více ztenčuje.
Přetrvávají ale některé problémy, s nimiž se strana bude muset v budoucnu vyrovnat: Křesťanští demokraté i v těchto volbách ukázali, že jsou stále spíše regionální stranou s podporou ve stejných oblastech. Korelace její podpory v regionech napříč jednotlivými volbami je takřka dokonalá. Hlavními baštami KDU-ČSL jsou i nadále jih Moravy, východní Čechy a obecně tradiční „nesudetské“ oblasti, které měly většinově české osídlení i před rokem 1945. Zejména v severozápadních Čechách se jejich podpora i nadále pohybuje hluboko pod pěti procenty.
KDU je strana přirozeně se zaměřující spíše na otázky, které se netýkají ekonomiky, konkrétně na témata jako rodiny a vymahatelnost práva. Ke druhému patří i boj s korupcí a právě toto téma nedokázala dostatečně využít, přestože měla na svých kandidátkách lidi, kteří proti korupčním praktikám bojovali.
Jak už zde bylo řečeno, strana se stále může opřít o silnou členskou základnu. Její věkový průměr ale dosahuje věku odchodu do důchodu a postupně ubývá. Už v minulých volbách se navíc KDU-ČSL přesvědčila o tom, že už nelze spoléhat na stabilní voličské jádro, jako tomu bylo dříve, a musí o voliče začít bojovat.
Bude záležet jen na ní, jak nyní s důvěrou od voličů naloží. Její čerstvě zvolení poslanci jsou v drtivé většině bez větších zkušeností s velkou politikou a potřebují dozrát. Vládní účast by proto byla (zvláště za dnešní konstelace politických sil) pro stranu danajským darem, proto by pro ni bylo vhodnější zůstat v opozici. Jakékoli vážnější selhání by pro ni mělo stejně fatální následky jako v roce 2010.
Další boj o přízeň voličů čeká KDU-ČSL možná už velmi brzy. Vzhledem k aktuální konstelaci sil je totiž velmi pravděpodobné, že voliči budou muset karty rozdat znovu.
Daniel Rejman je politolog.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.
