Inventura Tomáše Halíka

Recenze nové knihy Žít s tajemstvím

Kultura / Jan Kašper / 17. prosince 2013
Inventura Tomáše Halíka

Obálka knihy Tomáše Halíka Žít s tajemstvím

Nejnovější kniha Tomáše Halíka právě přichází na předvánoční trh: Žít s tajemstvím (Nakladatelství Lidové noviny 2013, 250 stran, ilustrace Patrik Hábl, doslov Martin Kočí, 259 Kč). Podtitul: Podněty k promýšlení víry.

Není to přirozeně žádný (a bývají i dobré!) křesťanský „kalendář pro rodinu a dům“.  Vždyť pan profesor ve svých knížkách zpřístupňuje širší veřejnosti přehled své reflexe, bádání a meditace. Texty jsou tím otevřeny pro širší čtenářskou obec, jež se rekrutuje z různých oborů. Spojuje ji však zájem o Halíkovo „zorné pole“, způsob jeho podání a jisté duchovní, intelektuální zázemí. Nemusí jít přitom o „praktikující“ křesťany, dokonce ani „zavedené křesťany“. Vůbec ne, právě s takovými autor počítá a má z nich největší radost, když se sejdou. Nejen při uvedení díla a následné autogramiádě, nýbrž v soukromé četbě.  Ať již v plné shodě, nebo v diskusi, do níž se pak dále čtenář, sám se sebou, pouští. Nečiní-li tak poprvé, představuje si přitom autora nejspíše jak sv. Jeronýma v jeho jeskyni, s knihami a těžítkem „memento mori“ na stolku. Dohaduje se pak, s jakým ústředním námětem, z cely dobrého kláštera, letos před nás pisatel předstoupí. V této věci může být letos zklamán, když obsah knihy není výsledkem setrvalého hloubání, nýbrž je výběrem z Halíkova díla. Nepřipravil jej z dvanácti knih sám, učinil tak znalec jeho díla Martin Kočí.

Učinil tak v deseti okruzích: Co znamená věřit – Víra a její sestra pochybnost – Tajemství zvané Bůh – Bůh je mrtev – Rozhovor s ateismem – Poselství Velikonoc – Láska – Naděje – Trpělivost – Duchovní život. Martin Kočí na teologické fakultě v Lovani obhájil licenciátní práci, „věnovanou přínosu Tomáše Halíka pro soudobou teologii a vztah jeho díla k proudům dnešní světové postmoderní teologie a filosofie náboženství“.

Za zmínku stojí tradičně sličné vydání titulu, zapadající již do předchozí knihovničky. Patří sem i ilustrace malíře a grafika Patrika Hábla. V jednom z odborných posouzení jeho díla se praví, že „ve svých zlatých variantách na černém podkladě se rozlitá barva proměňuje jak v absolutní záři vznešeného, tak ale i v obraz zmatku, tekutého zhroucení a zrcadlo vnitřního výkřiku“.

Zmiňme ještě závěrečný doslov Martina Kočího, dvacet stran trextu: „Přínos Tomáše Halíka“, zdůrazňující široké spektrum, z něhož Halík čerpá i jež zasahuje a jeho smysl pro paradox. Zapadá sem Halíkovo dnes již okřídlené vyjádření: "Jsem přesvědčen, že právě víra, proměněná v ohni krizí a oproštěná od onoho 'příliš lidského', bude více odolná vůči stálému pokušení k náboženskému zjednodušování, vulgarizování a lacinému podbízení.“

Zájemci o poslední Halíkovu knihu nebudou ani letos zklamáni. A to, vezmou-li ji do ruky vědomě jako shrnutí jeho díla, nebo naopak od něj toho mnoho nečetli a najdou zde stručnou sumu jeho díla, kompendium, konkordanci, či jakýsi klíč k němu. Do roka a do dne nám je přislíben druhý díl „výběru“. Nechme se překvapit, jaké bude mít členění a ústřední motiv.

Závěrem se zastavme u okruhu, který se týká různých představ o Bohu. Od Nietzscheho ilustrace kostelů, jako náhrobků mrtvého Boha, s autorovým porozuměním pro karikaturu představ o Bohu, jež působí až odpudivě. Přitom, některé evangelické i katolické faráře, možná někdy trochu dráždí svým psycho-socio přístupem a je pro ně pak prostě nenapravitelný „jungián“. Avšak tradiční evangelické teology určitě zaujme, že na cestě hledačství bývají přejně zmiňování autoři jako Augustin, Kierkegaard, Barth a Bonhoeffer. Připomene to těm, kdo studovali v šedesátých, sedmdesátých tých letech evangelické bohosloví až mantru, že „Bůh je jiný“ a popularizující publikací Jana Miřejovského „Víra bez důkazů“.

Zde je větší síla profesora Halíka, který umí tyto problémy fabulovat a ozřejmit širší veřejnosti neotřele; má narativní dar. Je si však vědom, že dnes jsme již prošli obdobím moderny i postmoderny a jsme také někde jinde, než před x lety. Snaží se podržet nosnou kontinuitu, navázat nit, či najít linii, jež by pro hledající čtenáře byla právě dnes schůdnou, když nás víra jako existencionální akt „učí žít s tajemstvím, unést břemeno otázek, jejichž plné zodpovězení přesahuje naši kompetenci“.     

Jan Kašper je evangelický farář a publicista.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Immanuel
Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Je "noblesní katolictví" (typu J. Zvěřiny) v českém prostředí výjimkou?
Ano
53%
 
Není časté, ale není výjimkou
38%
 
Ne
2%
 
Nevím
7%
 
(Počet hlasů celkem: 107)