Seznamka
Peter Faber
Autor: Wikipedia.org
Papež František sáhnul v případě Petra Fabera po takzvané ekvivalentní kanonizaci, která nahrazuje klasický proces, který předpokládá jasnou posloupnost a proceduru jednotlivých kroků, především pokud jde o přiznané zázraky. Papež má ale možnost svojí autoritou rozšířit kult a oslavu světce na univerzální církev. Svatořečení není prohlášením o svatosti, což už je beatifikace, ale právě rozšíření kultu z řádu či místní církev na celý svět.
V případě osobnosti Petra Fabera je to zajímavé především proto, že sám papež právě tuto osobnost označuje za vzor moderní funkční církve, pravého prožívaného kněžství, a tedy také za svůj osobní vzor. Kanonizace tak v tomto ohledu přináší jednoznačné poselství všem kněžím a biskupům – buďte jako tento jezuita. Právě naléhavost této zprávy opravňuje právně poměrně neobvyklý krok, který papež učinil.
Petr Faber se narodil roku 1506 ve Villaretu v Savojsku, ve velice zbožné sedlácké rodině. Jelikož vynikal jako student, dostal se 1525 na univerzitu v Paříži, kde se setkává s dalšími dvěma klíčovými postavami Tovaryšstva – Ignácem a Františkem Xaverským. Ze všech tří byl zřejmě intelektuálně nejnadanější, přesto si velice vážil i studenta, který měl problém i s latinou, tedy Ignáce. Roku 1534 pak vykonal pod vedením Ignáce duchovní cvičení (exercicie) a byl vysvěcen na kněze. A téže roku je to právě on (jako jediný klerik zmíněné skupinky), kdo slouží mši, při které vzniká (byť ještě neoficiálně) Tovaryšstvo, které se chce dát do služeb papeži.
Působil v Římě jako profesor dogmatiky a biblistiky, což dokazuje, že byl považován za odborníka a velice schopného myslitele. Ostatně také proto se účastnil jako teolog jednání ve Wormsu a kdyby mu přálo zdraví, byl by zřejmě značně ovlivnil také Tridentský koncil, kterého se ale nedožil. Je autorem četných knih, i když především praktického zaměření.
Byl ale vším jiným nežli vědcem, který neví nic o tom, jak funguje svět za zdmi učebny. Od roku 1539 cestoval po celé Evropě – Itálie, Španělsko, Německo, Portugalsko, Nizozemí či Francie. V jednotlivých zemích měl přitom od papeže různé úkoly, ale přesto lze sledovat jednoznačnou linii. Důraz kladl na kázání a konkrétní pomoc jednotlivci, bez ohledu na to, zda šlo o šlechtice nebo třeba posledního chudáka z ulice. Zpověď, eucharistie, ale také obětavá charitativní pomoc byla nástrojem, kterým se snažil usilovat o reformu církve. Snažil se ukázat, že bez radikální proměny kléru, ale také obyčejných věřících a opuštění vysoké společenské prestiže a distance kněží od věřících, není možné církev učinit dostatečně přitažlivou a konkurence schopnou protestantismu.
Zemřel v Římě 1. srpna roku 1546 ve věku čtyřiceti let. Přes město, ve kterém se nacházela centrála řádu i samotný Ignác, měl jet na Tridentský sněm. Pius IX. jej roku 1872 blahoslavil a roku 2013 František svatořečil jako svého řádového spolubratra.
Petr Faber je ukázkou ideálu kněze, jak se jej snaží prožívat František – nedělal rozdíl mezi věřícími a nevěřícími, chudými a bohatými, ale všem se snažil přinášet radostnou zvěst evangelia. To vše v hluboké a pevné osobní zbožnosti a zakotvenosti v Bohu. Ať již jako teolog, kazatel nebo zpovědník. Každému podle jeho možností, naturalu i intelektu.
